Zámkové systémy (1): Vložky

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2020 Obsah říjnového dTestu

Publikováno v časopise 10/2008

V seriálu o zámkových vložkách a jejich technice nahlédneme tak trochu pod pokličku „kuchařů“ zámkových systémů i přes ramena konstruktérů. Nahlédneme do obchodní politiky prodeje zámkové techniky trochu jinak, než bývá zvykem. Vstoupíme za oponu současných „nemocí“ vložek zámků, kterými jsou metody bumping, vyhmatání, measure-method, zie-fix apod. Ale hlavně si povíme, co jsou to zámky a jak se na tyto mechanismy dívat při jejich nákupu.

Každý člověk chce chránit své hmotné statky a mít pocit bezpečí. Ať chcete nebo ne, jsou to hlavní dveře do bytu, které tvoří vstup za práh vašeho soukromí. Ano, do té malé mosazné vložky v nich vkládáte neomezenou důvěru. Jedná se o mechanismus skládající se ze dvou hlavních částí, které se dají nazvat tělem vložky a jejím válcem. (Znalci terminologie v oblasti zámkové techniky jistě prominou, pomocí laických výrazů se to lépe vysvětluje.)
Tělo vložky (pevná část) se vkládá do zádlabového zámku ve dveřích. I zádlabové zámky mají své kvality a velké nedostatky, ale tím se dnes zabývat nebudeme. V těle vložky je válec opatřený blokovacími stavítky, kaleným ozubem (palcem) a mechanismem spojky; prostě tou součástí, která po vložení klíče do válce vložky otočí vnitřkem mechanismu zádlabového zámku. Palec posouvá závoru a odemyká dveře.
Srdcem vložky je konstrukce různých drobných součástek, které tvoří to tajemství mechanického hesla vloženého do kódu (variace, uzávěru) vašeho klíče. A zde se dostáváme k samotnému pohledu na konstrukci vložky a její bezpečnost.
Vložka zámku a její válec je blokován stavítky a podstavítky, které jsou přitlačovány pružinkami ze spodu cylindrické vložky. Variant konstrukcí vložek je mnoho, ale nám zatím postačí zabývat se těmi, které se nás nejvíce týkají a týkají se i té
záhadné „nemoci“ bumping a vyhmatání. Naše základní dělení se bude omezovat na vložky s variací řezanou do klíče (FAB, GUARD apod.) a na vložky s klíči důlkovými (ICON, MULT-LOCK, KABA, KESO, DOM apod.). Obě tyto konstrukce nás obklopují z více jak 96 procent a jsou si více či méně podobné.
Klíče řezané na výšku používají profilované polotovary, aby se omezil vstup do nitra zámku, a mají větší schopnost využití prostoru k variačnímu kódování – většinou kolem 4,5 mm. Klíče důlkové jsou položeny naplocho a musí si vystačit pouze s variačním prostorem omezeným na sílu – tloušťku klíče, tedy 2–3 mm. Každá konstrukce má své výhody a nevýhody. Plochý klíč je oboustranný, klíče řezané jsou jednostranné a musí se vkládat do zámku správnou stranou, tedy hřbetem nahoru.
Můžete sice namítnout, že znáte i čelně řezané a oboustranné klíče. Budete mít pravdu, ale to jsou zámky lamelové, většinou aplikační konstrukce do vozidel, nábytku apod. V seriálu se však nebudeme zabývat konstrukcemi, které si na „zámkařinu“ pouze hrají.
Před nákupem vložky se musíte nejdříve rozhodnout, kam ji chcete umístit, co má chránit. Tedy: jaký typ vložky požadujete a jakou míru zabezpečení od ní očekáváte. A vůbec ze všeho nejdříve se musíte zamyslet nad požadavky pojišťovny, co od vás požaduje za „zámkařinu“ ve vašich dveřích. Pečlivě si prostudujte pojišťovací smlouvu, nic nevynechejte (ani odstavečky s „blechatými“ písmenky), abyste věděli, co musíte splnit, aby v případě pojistné události pojišťovna plnila svůj závazek – tedy platila.
Pojišťovny často vyžadují dva nezávislé, homologované zámky a to většinou v 3. bezpečnostní třídě. Ale pozor i na kategorii samotných dveří, to bývá jejich kapitální chyták. Podmínky jsou předem dány jiným subjektem a je na vás, jak se jich zhostíte.
Požadavky pojišťoven jsou většinou přímo úměrné výši platby pojistky a technikou ve vašich dveřích. Obecně se dá říci: čím méně platíte pojišťovně, tím více musíte zabezpečit objekt, tj. vynaložit více financí na zámkovou a jinou zabezpečovací techniku.
Když vejdete do obchodů, ocitnete se v zajetí reklam na různé mechanismy zámků, na obalech výrobků budete číst i ta nejnesmyslnější označení jako SECURE, ULTRA – STOP, ANTIPICK i ohromující normy. Zaujme vás barevnost obalů zámkové techniky; velké a bohaté firmy nešetří na plasticky znázorněných mechanismech, které jsou sice poutavé, ale laikovi stejně nic neřeknou.
Každá bezpečnostní vložka je vybavena takzvanou bezpečnostní kartou. Co to je? Doklad k té konkrétní vložce, kterou držíte v rukou. Již při pohledu na obal vložky je důležité zjistit, zda je možno získat nějaké informace bez porušení obalu. Je vidět klíč? Je vidět popis bezpečnostní karty? Je možno přečíst ražbu na klíči? Je možno identifikovat profil? Pokud ano, s poděkováním výrobek vraťte. Žijeme v době všudypřítomných mobilů s fotoaparátem a digitálních fotoaparátů. Nikdy prostě nevíte, zda někdo již nemá tento výrobek vyfotografován nebo jinak zjištěn a jen pozoruje, kdo si jej odnáší domů.
Při samotném výběru vložky mějte na paměti, že čelně řezané klíče mají vždy normovanou rozteč stavítek a hloubky uzávěrů (to jsou ony zářezy, co tvoří takovou „pilku“ na klíči) a že nesou mechanický kód klíče. Důlkové klíče jsou shodné a mají stejné vlastnosti. I zde se dá tento kód zainteresovaným zlodějem přečíst. Průměry důlků jsou přímo úměrné hloubkám kódů a ploché klíče jich mají vždy mnohem méně než klíče čelně řezané (proto se používají dvojitá stavítka s mezikružím na klíči). Pozor! Plochý klíč se často pyšní velkým množstvím důlků a zářezů a působí velmi složitě a fundovaně. Je to tak trochu trik. Vy se díváte na klíč z jeho ploché strany, ale jen málo kdo ví, že je funkční pouze jedna strana a ostatní důlky jsou zrcadlovou variací pro oboustranné použití. Tímto trikem se čelně řezaný klíč nemůže pyšnit, proto je z obchodního hlediska trochu v nevýhodě.
Je-li u vložky deklarováno, že vyhovuje normě ČSN EN 1303 (resp. EN 1303) Stavební kování – Cylindrické vložky pro zámky, a je-li uvedena její bezpečnostní třída, pak víte, že kód klíče se může opakovat až po 100 000 kusech. Dá se říci, že je jen velmi malá pravděpodobnost, že by váš soused měl s vámi shodný klíč. U nedeklarované techniky na tuto skutečnost raději zapomeňte. Pokud se některé značky výrobků chlubí miliony variací, teoreticky to možné je, nicméně je to zavádějící. Je-li výrobce povinen zajistit opakovatelnost výrobku až po 100 000 kusech, proč by si komplikoval zbytečně život?
Na moderních klíčích se často objevují i boční variace jak plochých, tak čelních klíčů; jedná se o jednu z cest zvýšení variačního rozpětí pro vhodnou sestavu hlavní variace. Proč? Protože hlavní variace má ideální vhodné výšky stavítek, aby správně odpovídaly dobré životnosti, bezpečnosti a normě. Boční variace je většinou u 100 000 kusové série shodná a jenom zajišťuje normový požadavek. Faktem je, že obchodně to vypadá dobře a klíč je zpestřen dalšími prvky, které umocňují pocit důležitosti a bezpečnosti.
Důlkové klíče, aby na malém rozměru tloušťky splnily variační podmínky, oplývají větším množstvím stavítek než klíče čelně řezané a mají většinou menší krok kódu. Avšak – zkuste počítat se mnou, teoretická variace klíče je jednoduchou matematikou: máte počet funkčních stavítek a máte počet kroků kódu na stavítku. Teoreticky si napište počet kroků na kódu stavítka a do exponentu dejte počet stavítek. Co vyjde? Pětistavítková vložka s osmi možnými výškami stavítka říká, že tento počet je osm na pátou. Jak říká Jára Cimrman: „Což není mnoho.“ Navíc od teorie musíte odečíst variace, které jsou technicky nevyrobitelné nebo omezené normou. Tedy – odečtěte od původního výsledku minimálně 20 % a to je teprve reálný výsledek. Nyní si sami můžete udělat obrázek, jakou cestou musí tyto hodnoty splnit ploché klíče: velkým množstvím stavítek na málo krocích.
Jak vidíte, ploché ani čelně řezané klíče nemají žádnou výhodu. Jedná se jenom o volbu konstrukce, nikoli o nevýhodu jedné či druhé volby nebo o zaostalost jednoho či druhého.


Přihlásit