Černé ovce: Zbytečná smrt

Obsah listopadového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 11/2020 Obsah listopadového dTestu

Publikováno v časopise 10/2008

Jednoho dne jsem se sešla s Josefem Frajtem a ten mi vyprávěl příběh, na jehož konci byla smrt sedmnáctileté dívky. Byl jednoznačně přesvědčen, že k naprosto zbytečné smrti došlo vinou nekvalitní práce kominíků, špatnému plnění povinností správní firmou Nemo servis a nedostatečnou kontrolou majitele domu, Městské části Prahy 2.

Přijeli jsme s kamerou do Podskalské ulice v Praze 2 a už na chodníku nás vítal pomníček ozdobený květinami a svíčkami s fotografií krásné dívky a s textem, že zemřela kvůli nekvalitní práci kominíků. Pak jsme přišli do bytu, kde ke zbytečné smrti došlo. Přivítala nás maminka dívky Martina Stibůrková, Josef Frajt, její přítel, který s oběma žil ve společné domácnosti, a babička. Tváří v tvář pozůstalým chybí slova, protože jakékoliv vyjádření soustrasti zní plytce. Když matka přijde o svou jedinou dceru, babička o vnučku, opravdu nenajdete žádná slova útěchy. Babička skoro pořád plakala a říkala, že všichni tři skončili v rukou psychiatra. Pak nám paní Stibůrková společně s panem Frajtem řekla, k čemu vlastně došlo…
Bylo to loni v květnu, kdy cítili v koupelně ucházet plyn, a proto volali do správní firmy Nemo servis a žádali revizi a opravu. Dva měsíce se nic nedělo a tak tam nakonec pan Frajt dorazil osobně. Po týdnu přišel plynař, konstatoval, že stará karma v koupelně je v pořádku a doporučil revizi, kterou by měl udělat kominík. Za pár dnů přišli tři kominíci. Řekli, že jdou vyvložkovat komín. Původní vložka vedla světlíkem, to prý se už dnes nedělá, a proto dali vložku do komína. Protože komíny v domě nebyly řadu let čištěny, vypadlo z něj mnoho sazí – i na nezakrytou karmu – a zašpinily celou koupelnu. V té době volala paní Stibůrková správní firmu Nemo servis a ptala se, zda jim nechtějí dát také novou karmu, když už komín vložkují. Dozvěděla se, že jsou dovolené a co by ještě chtěla.
Před dokončením nejstaršímu kominíkovi, který ostatním dával úkoly, zazvonil mobil, rychle se rozloučil, řekl, že to ti dva dodělají a odešel. Za chvíli odešli i ostatní. Předtím si ještě umyli ruce, řekli, že karma se může normálně používat a to bylo všechno. Paní Stibůrková proměnila černou koupelnu v bílou, všichni se osprchovali a šli spát.
Následující den byl nejteplejším dnem roku. Paní Stibůrková odešla s přítelem na celodenní výlet a její dcera Sabina zůstala doma. Odpoledne si napouštěla vanu, aby se vykoupala. Po deváté hodině večer se paní Stibůrková vrátila. Odemkla a uviděla světlo v koupelně. Když do ní vešla, našla dceru ležet na zemi. Nedýchala, po těle měla modré skvrny. Přijeli hasiči, policie a nakonec záchranná služba. Lékař konstatoval smrt.
A začalo vyšetřování policie. Ta si nechala vypracovat znalecký posudek soudním znalcem Františkem Jiříkem. Z posudku vyplynulo, že Sabina se udusila oxidem uhelnatým a to proto, že vložka komína nebyla napojena na karmu. Navíc, karma byla zanesena a vypadala, jako by nebyla čištěná. Policie vyslechla kominíky. Svorně vypověděli, že upozornili rodinu na to, že práce není dokončená, že prý se měla ještě vyměnit karma a rodina prý karmu použila svévolně, tedy na vlastní nebezpečí. Paní Stibůrková měla plné oči slz, když toto vyprávěla a dodala: „Myslíte si, že bych sama poslala dceru na smrt? Když moje maminka bydlí o dvě patra výš a kdykoliv se tam můžeme jít vykoupat? Ne, to ne!“
Mluvčí Policie hl.m. Prahy nám řekl, že vyšetřovatel práci ukončil a z trestného činu ublížení na zdraví s následkem smrti byli obviněni dva kominíci. Případ byl předán státní zástupkyni. Pokud i ona rozhodne, že za smrt Sabiny mohou kominíci, bude probíhat soud. Navštívili jsme také správní firmu Nemo servis. Její majitel Ladislav Hynar nám tvrdil, že práce nebyla u konce, že se v bytě měla ještě měnit karma. S tímto tvrzením naprosto nesouhlasí paní Stibůrková.
Chtěli jsme sehnat nejstaršího kominíka,
Richarda Šustu, jenže ve firmě jsme neměli štěstí, ale dostali jsme jeho mobil. Nejprve slíbil, že se můžeme sejít, dokonce mi dal adresu, kde bude pracovat, jenže pak zavolal, že si to rozmyslel. A když jsme přesto přišli na uvedenou adresu, řekl nám jeden z nájemníků, že kominíci v domě nejsou a že tam byli před měsícem. Když jsem mu zavolala znovu, pouze zopakoval, že se nechce na kameru vyjadřovat.
Když někomu umře jediné dítě, určitě nemyslí na peníze, ale já jsem se pochopitelně ptala jak správní firmy Nemo servis, tak majitele domu, zda jsou ochotni zaplatit náhradu škody. Majitel správní firmy mi řekl, že neví, proč by se měl se mnou o tom teď zrovna bavit. Jiný přístup zaujal Jiří Paluska, zástupce starosty Městské části Prahy 2. Vyjádřil účast nad zbytečnou smrtí mladé dívky a řekl, že pokud se rodina na ně obrátí, určitě doporučí radě, aby náhradu škody schválila. Pokud by to rada neschválila, musela by se rodina obrátit na soud.

Maria KŘEPELKOVÁ
pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

 

Advokát radí...

Tento smutný případ s nejhorším možným koncem není bohužel ojedinělý. Každý záchranář či hasič by mohl potvrdit, že ve starší zástavbě k podobným otravám s různě závažnými následky dochází minimálně několikrát ročně. Kdysi se něco takového přihodilo dokonce i mému spolužákovi, kterému během koupání ve vaně zhasl „plamínek“ plynové karmy – na poslední chvíli se jeho matka vrátila domů, koupelnu vyvětrala a kamarád se stihl z bezvědomí probrat. Pokud si vzpomínám, průtokový ohřívač vody tehdy raději nechali vyměnit a pro jistotu ještě vyvrtali do dveří koupelny několik větracích otvorů, aby se mohli koupat beze strachu z toho, že se něco podobného bude opakovat.
V daném případě došlo k usmrcení člověka a nyní je v trestním řízení zjišťována míra trestněprávní odpovědnosti konkrétních osob, které za tuto smrt odpovídají z trestněprávního hlediska. Podle § 224 odst. 1 trestního zákona platí, že kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti; dle odst. 2 bude pachatel potrestán na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem, spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Tato událost zasáhla nejen poškozenou a její rodinu, ale do značné míry změní život i všem, kteří nyní čelí obvinění z nedbalostního trestného činu ublížení na zdraví. Nechci vzbuzovat dojem, že stojím v tomto případě na straně pachatelů, lituji je a nemyslím v první řadě na to, že této mladé dívce už život nikdo nevrátí, ovšem obdobného nedbalostního trestného činu se může dopustit opravdu kdokoliv, stačí chvilka nepozornosti a neštěstí je hotovo. Kromě vlastního svědomí se pak pachatel musí vypořádat i s pozůstalými a se státem, který jej začne trestně stíhat.
V rovině občanského práva je situace poněkud odlišná. Na rozdíl od práva trestního, kdy řízení v zásadě proběhne z iniciativy orgánů činných v trestním řízení, a to zásadně bez ohledu na to, zda poškozený či jeho rodina na postihu pachatele trvají, je občanskoprávní řízení o náhradu škody zcela v rukou pozůstalých. Nebudou-li chtít žádné nároky uplatňovat, nemusí.
Na rozdíl od trestního řízení, kde jedna či více konkrétních fyzických osob bude či nebude za své trestněprávní jednání či opomenutí odpovídat a bude pak stižena sankcí v podobě uloženého trestu, v občanskoprávním přichází v úvahu odpovědnost několika subjektů. V první řadě je to osoba, která bude odsouzena jako pachatel trestného činu – bude-li k žalobě o náhradu škody přiložen odsuzující trestní rozsudek, bude mít civilní soud méně práce a bude se při  svém rozhodování zabývat pouze výší uplatněného nároku.
Na druhém místě je třeba jmenovat vlastníka domu – ten může podle okolností případu odpovídat například podle § 421a odst. 1 občanského zákoníku za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo použito při plnění závazku. Vlastník domu jako pronajímatel totiž plnil vůči nájemcům a obyvatelům tohoto bytu mimo jiné závazek zajistit jeho nerušené užívání; byla – li příčinou škody vadná karma či komíny, na které byla karma napojena, lze dovodit odpovědnost podle tohoto ustanovení občanského zákoníku. Odpovědnosti tohoto druhu se nelze zprostit, je dána bez ohledu na zavinění. Pokud by podmínky odpovědnosti podle tohoto ustanovení zákona naplněny nebyly, bylo by možno žalobu opřít alespoň o ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého každý odpovídá za škodu, způsobenou porušením právní povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví (§ 415 občanského zákoníku); zde připadá v úvahu i možné porušení právní povinnosti zajistit pravidelné čištění komínů. Účastníci řízení budou mít poněkud náročnější úkol, neboť bude mimo jiné třeba prokazovat existenci takové povinnosti a její porušení. Obecné odpovědnosti za škodu dle § 420 odst. 1 se však může odpovědný subjekt zprostit, prokáže-li, že škodu nezavinil. Proti událostem, které by zakládaly vznik odpovědnosti za škodu, je sice možné uzavřít pojištění, avšak v některých případech může pojišťovna snížit či dokonce zcela odepřít pojistné plnění právě s poukazem na to, že byla ze strany pojištěného porušena konkrétní povinnost vyplývající ze zákona.
Dalším možným odpovědným subjektem je správní společnost, která měla mít povinnost zajistit čištění komínů. Je diskutabilní, zda tato společnost odpovídá přímo poškozené, respektive jejím pozůstalým, či zda odpovídá pouze subsidiárně majiteli domu. Do značné míry bude záležet též na tom, zda existuje smluvní vztah mezi nájemcem a správní společností či zda existuje smluvní vztah pouze mezi správní společností a vlastníkem domu.
V poslední řadě lze uvažovat o odpovědnosti výrobce plynového spotřebiče, který by případně mohl odpovídat za škodu způsobenou vadou výrobku podle zvláštního zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ovšem za předpokladu, že by k úmrtí spotřebitele došlo v důsledku nějaké konkrétní vady zařízení pro ohřev vody; v tomto konkrétním případě však výrobce podle tohoto zvláštního zákona nejspíše odpovídat nebude už proto, že výrobek byl zřejmě uveden na trh před účinností tohoto zákona.
Je na rozhodnutí pozůstalých, zda se rozhodnou pro uplatnění nároku na náhradu škody. Tato problematika je poměrně odborně náročná, proto by se příbuzní měli, pokud se pro tento postup rozhodnou, před uzavřením dohody o dobrovolné náhradě škody nebo před podáním žaloby obrátit nejdříve na advokáta, nejlépe na takového, který se na tuto problematiku specializuje. Ten jim pak doporučí, jak v daném případě optimálně postupovat, posoudí, zda mají šanci na úspěch, zváží, který ze subjektů bude za škodu odpovídat a u kterého bude naděje na úspěch menší, a bude je následně v civilním řízení zastupovat.
Majitelům domů a správním firmám, které mají provoz domů svěřen, bych doporučoval, aby nepodceňovali nebezpečí starých plynových spotřebičů, nedopustili jejich používání za hranicí předpokládané životnosti a aby důsledně dodržovali povinnosti zajistit pravidelné revize a čištění komínů; předejdou tím možnému vzniku odpovědnosti za následky, které mohou být opravdu tragické.

JUDr. Martin SOCHOR, advokát

Přihlásit