Musí farmářské potraviny potkat farmu?

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 11.8.2015   

Farmářské trhy či prodejny jsou fenoménem posledních let. Tuctové potraviny nakoupené v řetězcích mnohé z nás nebaví, chceme poctivé mléko se smetanou, rajče, které nechutná jako vodnatý červený polystyren, maso, které má svůj příběh a mohlo alespoň část svého života pozorovat oblohu. Internetem v těchto dnech probublává kauza jisté sítě prodejen nabízející farmářské potraviny a biopotraviny, která měla jako farmářské označovat i výrobky pocházející ve skutečnosti z velkochovů. Jak se na takové praktiky dívá právo?

margaríny máslo
Pod pojmem farmářský budeme hledat produkty malých či středně velkých zemědělců z našeho kraje, které k nám putují čerstvé, právě sklizené...

Legislativa farmáře nezná

Legislativní definici farmářských výrobků byste hledali marně, farmář je prostě zemědělec a většina živočišné i rostlinné výroby logicky musí z nějaké farmy pocházet. Představa nás, spotřebitelů, je ale pochopitelně jiná. Pod pojmem farmářský budeme hledat produkty malých či středně velkých zemědělců z našeho kraje, které k nám putují čerstvé, právě sklizené, nebo výrobky drobných zpracovatelů a producentů tvořené podle starých receptur a z poctivých a prověřených zdrojů.

Ke kodexu se hlásí málokdo

Podobně s pojmy pracují i dosud publikované kodexy pro provozovatele farmářských trhů. Jeden vydalo Ministerstvo zemědělství, druhý Asociace farmářských tržišť ČR. Kodex ale není zákon, řídit se jím musí jen ten, kdo se k němu přihlásí, a tak si většina farmářských obchodníků nechce komplikovat život dalším pravidlem. Pokud se farmář nebo obchodník ke kodexu přihlásí, musí jeho pravidla dodržovat, jinak se dopouští klamavých obchodních praktik. Členů asociace není mnoho – z asi 250 farmářských tržišť v České republice jich na kodex odkazuje jen osm.

mlete maso hovezi krava

Jiné požadavky na kvalitu farmy můžeme mít na trzích a ve specializovaných prodejnách a jiné v supermarketech, kde označení jako „domácí výrobek“ mají poněkud překroucený význam.
 

Jaká jsou tedy pravidla?

Může tedy obchodník označit jakékoli zboží jako farmářské nebo od farmáře? Navzdory tomu, co tvrdí někteří nepoctiví prodejci, tu jistá pravidla jsou. Jakékoliv označení zboží nebo služby nesmí ve spotřebiteli vzbuzovat klamavý dojem, že má určitý původ či vlastnosti. Klamavé praktiky se posuzují z hlediska průměrného spotřebitele. Ten podle judikatury českých i evropských soudů není úplně bláhový a neskáče na každý špek, který před sebou vidí. Na druhou stranu ale přikládá slovům určitý ustálený význam a oprávněně může předpokládat, že na trhu či v prodejně, které se označují přívlastkem farmářské, nedostane vodnatá rajčata neznámého původu nebo sýr od velkozpracovatele, na který někdo nalepí etiketu „z našeho statku“.  Údaje, které prodávající spotřebiteli předkládá, musí být pravdivé. Namítnete-li: „Ale vždyť pravdu má, i velkou drůbežárnu přece můžeme označit za farmu, když to žádný zákon nenařizuje,“ je třeba říct, že i pravdivý údaj nesmí uživatele uvádět v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za kterých je užíván. Jiné požadavky na kvalitu farmy můžeme tedy mít na trzích a ve specializovaných prodejnách a jiné v supermarketech, kde označení jako „domácí výrobek“ mají poněkud překroucený význam.

Braňme se klamání

Nákup farmářských výrobků často spojujeme s důvěrou ve výrobce, prodejce a provozovatele tržišť či obchodů. Nemají-li vlastní kodex, ptejme se i zde po původu a snažme si zjistit co nejvíce konkrétních informací. Pokud chce české zemědělství podporu lokálních spotřebitelů, nesmí nic tajit, schovávat se za polovičaté informace a právnické kličky. Nabudete-li dojmu, že výrobci nebo prodejci označují výrobky klamavě, neváhejte je na to upozornit. Pomoci může i přímo provozovatel trhu, pokud chce mít dobrou reputaci. Dále je na místě obrátit se na dozorové orgány, ať už Státní veterinární správu (u výrobků živočišného původu) či Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci (u ostatních potravin). Naší největší osobní zbraní je pak jako vždy svobodná vůle – nelíbí-li se nám marketingové praktiky nějakého prodejce či výrobce, přestaňme od něj nakupovat. 


Přihlásit