Dieta je k ničemu, člověk musí změnit své myšlení

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Málokdo z nás se chce schválně stravovat nezdravě. Naopak zdravá strava a životní styl zabírají velký prostor v médiích, sociálních sítích i některých rozhovorech s přáteli. Někdo radí nejíst večer, jiný nejíst pečivo, další začal se syrovou stravou a nemluví už prakticky o ničem jiném. Otázka zní, kde leží zlatá střední cesta k normální postavě a organismu nepoškozenému nevhodnou stravou? O dietních mýtech, negativním i pozitivním vlivu prostředí či o internetu jako pomocníkovi při hubnutí jsme mluvili s psycholožkou Ivou Málkovou ze sdružení Stop Obezitě.

Iva Málková
je absolventkou Filosofické fakulty UK, obor psychologie. Osobní zkušenost se zvládáním nadváhy spojila s odbornými znalostmi. Problematice obezity se věnuje více než 30 let.

V roce 1990  založila sdružení STOB (STop OBezitě), které tvoří na tři sta psychologů, lékařů, nutričních terapeutů, cvičitelů a dalších odborníků, jejichž cílem je pomáhat všem, kdo chtějí hubnout s rozumem.

Její povolání je jejím koníčkem, kromě toho ráda cestuje a věnuje se sportu, zvláště tenisu, cyklistice a pěší turistice.
 

Co je podle vás hlavním důvodem, proč se lidé stravují nezdravě?

Hlavním problémem je toxické prostředí. Nabídka v obchodech je dnes absolutně jiná než dřív. Člověk dnes už nejí z hladu, je napodmiňovaný na různé situace. Přitom se ale geneticky nadměrnému příjmu nepřizpůsobil.

Tak třeba v kině. Dřív by vás to ani nenapadlo, u filmu chroustat popcorn. Když jsme s manželem vycházeli ze sálu, čekala na nás paní uklízečka, která odebírala prázdné kelímky. A když jsme žádný neměli, už se na nás divně dívala, něčím jsme vybočovali z normy. To je příklad toho klasického podmiňování.

Když jdete na jídlo s velkými jedlíky, také sníte víc. Obezita je infekční. Problém také není jenom v porcích, ale i v tom, co se v jídlu nachází. Nasycené mastné kyseliny hlavně z živočišných tuků, sůl a cukr…

Nedávno vyšla jedna kniha „Nudging“, česky "Šťouch", která ukazuje, jak jsou lidé vlastně otrokem prostředí. Popisuje třeba pokus s moučníkem ve školní jídelně, kde měly děti na výběr mezi dortem nebo ovocem. Stačilo jedno nebo druhé předsunout, větší procento si vždy vzalo to, co mělo blíže.

Přijde mi skoro nedůstojné, že někdo takto určuje, co budeme jíst. Víme, že prostředí nezměníme, takže se lidi v našich kurzech snažíme naučit na něj alespoň správně reagovat.

popcorn

Netýká se to jen restaurací, ale i domácího stravování. Třeba pro babičky, které mívají tendence projevovat svým vnoučatům lásku ve formě sladkostí a knedlíků, jsme připravili dopisy a poučili děti jak odmítnout, ale neranit.

Problémem je i nedostatek pohybu, málokdo z dětí i dospělých se chodí hýbat alespoň dvakrát týdně.

Další věcí jsou pak různé triky obchodníků.

 

Jaké konkrétní triky v obchodech máte na mysli?

Vezměte si reklamu v obchodě, dejme tomu na sušenky. Vždy jsou spojené s něčím pozitivním, klasicky je to třeba šťastná rodinka a pes. Vy je ani nemusíte ochutnat, ale vidíte je v uličce u pokladny, a už cítíte ten příjemný pocit. Do košíku je dáte jen proto, že máte reklamou napodmiňované.

Další klasické triky jsou pak velké porce, velká balení, dva plus jeden výrobek zdarma... Lidi si to koupí a pak to snědí, když už to mají doma. Nebýt té „akce“, vůbec by si to nekoupili.

 

A nedaly by se takovéto klasické triky použít i pro propagaci zdravého stravování?

Samozřejmě daly, ale málokdo to dělá. Vím o případě, kdy stačilo do košíku dát leták „Sem vkládejte ovoce“ - a lidé si opravdu začali ovoce víc kupovat. Ale prostředí bohužel lidi podněcuje spíše k tomu špatnému než k tomu dobrému.

Většinou to končí u jednorázových pokusů jako daň z tuku či „pětkrát týdně ovoce“. Jenže chybí správná výchova. Rozdejte dětem jablka, ony si s nimi budou házet a pak si zajdou koupit žužu.

Hezké by bylo, kdyby někdo také dal konečně i zeleninu nebo ovoce k pokladnám. Třeba baby karotku, ideálně očištěnou. Byla by to skvělá náhrada za bonbony k televizi.

 

bonbony, sladkosti

Jaký je váš názor na reklamu na nezdravé pochutiny, směřovanou na děti?

Tady je problém s tím, že reklama je pro dítě modelem a právě s modely je potíž. Pokud hrdina jí sladké, tak to dítě napodmiňuje a začne to dělat taky. Malé děti jsou hodně ovlivnitelné, hlavně ale rodinou a školou.

Problém není jen v reklamě, ale ve všech vzorech. Před pětatřiceti lety jsem udělala první kurz pro děti a po něm mi došlo, že takhle to nemá cenu, musí to být i s rodiči. Obézní děti mají často obézní rodiče.

Teď je problém, že když se začínají množit zdravé školy a školky, tak děti na tamní jídlo nejsou vůbec zvyklé. Říká se, že dítě musí jídlo ochutnat alespoň sedmkrát, aby ho přijalo. A když z domova luštěniny nezná, ve školce mu chutnat nebudou. Kolik jste viděli reklam na luštěniny? Co se týče reklam, tak také zkuste napočítat, kolikrát denně dítě vidí reklamu na něco nevhodného…

Ale obézní děti mají šanci, pokud je tu třeba rozumná paní učitelka. Když třeba vyhlásí pro děti soutěž, kdo zítra přinese nejzdravější svačinu, tak takhle donutí i rodiče, aby se nad zdravým stravováním zamysleli.

 

Co podle vás ještě hraje roli v návyku na přejídání?

Vycházíme z kognitivně behaviorální terapie, čili rozlišujeme myšlení a chování a vnímáme návyky a zlozvyky, které se dají odnaučit. To o čem jsme se do teď bavili, to je klasické podmiňování. Pak jsou ještě operantní techniky podmiňování, které říkají, že člověk dělá to, co je mu příjemné. Třeba to, že se člověk ve stresu uklidňuje sladkým, může mít počátek v tom, že plačícímu dítěti ucpete pusu piškotem. Ono se pak učí, že nepohoda se dá řešit jídlem. Pak dostane čokoládu, když si rozbije koleno, bonbon u paní doktorky, v dospělosti o tom pak už vůbec nepřemýšlí. Jak stres řešit jinak, to se nenaučí.

 

půst, hlad, dieta

A co odpírání?

Tady je problém hlavně v dietách. Člověk si naordinuje něco, co mu je nepříjemné, zadá si cíl a datum, ale změní jen chování a ne myšlení. Tak si to pak dělá ještě těžší, zvlášť černobílým myšlením. Jídlo je dobré nebo špatné, cvičím nebo necvičím, hubnu nebo nehubnu. Když člověk nějakou dobu udrží třeba svůj cíl nedotknout se sladkého a pak sní třeba kus dortíku, začne mít pocit, že je k ničemu, dostane se do depresí a zase si začne odpírat. Přitom jde i o ten dobrý pocit při dosahování cíle.

My si právě dáváme za cíl změnit chování i myšlení. Jakákoliv dieta, která je takovým trestem, je jen provizorium.

 

Jaký byste tedy poradila spotřebitelům trik pro zhubnutí a udržení váhy?

Hlavní je: dieta je k ničemu, je potřeba změnit myšlení a v důsledku toho i emoce. Nejde jen o to zhubnout, ale chce to kontrolovat se celý život. Jde hlavně o to najít cestu, která nebude pro hubnoucího utrpením a to je právě filosofií STOBu.

Samozřejmě, musí se to nastavit tak, že se spousta věcí změní, ale výsledek musí být pro člověka hlavně pozitivní a příjemný. Když třeba lidé vyrazí na náš kurz k moři, kde pak třeba chodí po pláži s holemi na nordic walking. Takhle už se jim ten pohyb napodmiňuje správným způsobem.

Člověk se také nesmí nutit k nerealistickým cílům. Důležitější je si úbytek váhy udržet, než se snažit zhubnout 50 kilo.

 

Jaké jsou podle vás nejčastější mýty o hubnutí?

Největší mýtus je, že dieta vede k zhubnutí a že čím striktnější, tím lepší. To platí i pro veškeré hladovky, půsty. Nebo nesmysl je také poslední jídlo v pět hodin. Stejně tak kompletní nahrazování cukru vším možným. Přitom sacharóza je vždycky stejná molekula, ať je v cukru nebo v javorovém sirupu.

 

dieta, jablko

Jaký je váš názor na současné trendy zdravé výživy?

Záleží, co myslíte pod zdravou výživou. Lidé tam pod tím dnes vidí biopotraviny, bezlepkovou dietu… Do oblasti výživy oproti jiným oborům mluví opravdu mnoho lidí, kteří tomu nerozumí. Nutriční poradce není živnost vázaná, může ho dělat kdokoliv. Navíc ani odborníci se často neshodnou, třeba na tom, jaký je optimální poměr příjmu živin, takže je obtížně se v tom vyznat.

Když už si člověk myslí, že v této oblasti nejde vymyslet nic nového, vždycky se objeví nějaký „hluboký příběh“. Teď třeba knížka Novaka Djokoviče, o tom, jak z něj - chudého chlapce -  udělala bezlepková dieta tenistu číslo jedna. To že vyrostl v rodině majitele pizzerie a před tím pravděpodobně jedl pizzu od rána do večera, to už nikoho nezajímá. A móda bezlepkové diety je nesmyslná, alespoň pro neceliaky. Když lidé omezí bílé pečivo, výtečně. Když ale pečivo přestanou jíst vůbec, nebo když si začnou kupovat předražené bezlepkové pečivo, žádné benefity jim to nepřinese.

Nebo je teď velkým trendem syrová strava, o které před rokem nebylo skoro ani slechu, docela by mne zajímalo, jak se tohle jejím propagátorům povedlo… Zase je pravda, že i z toho si lidé můžou vzít něco dobrého, třeba, že budou jíst víc zeleniny nebo ovoce.

Jaká by měla být zdravá výživa, se dá najít v doporučeních Světové zdravotnické organizace (WHO). Výtah jsme uveřejnili v 50.čísle časopisu Pochutnej si se STOBem, ke stažení zdarma jsou na www.stob.cz. Problém WHO vidí v příliš velkém množstvím cukru, nevhodného tuku a soli, nebo v tom, že se lidé nehýbají. Tyhle věci se ale dají těžko prodat.

 

Jaký je váš názor na internet jako rádce pro člověka, který se rozhodl hubnout?

Když si na internetu ve vyhledávači zadáte jakoukoliv nemoc, často jako první vyjedou ty výsledky s placenou reklamu. Tak je to i u hubnutí. Bývají to nesmysly jako náplasti, čaje, pilulky, kávy. Někdy je to rovnou reklama a prodej, někdy se snaží maskovat – ptají se na váš zdravotní stav, nechají vás vyplnit dotazník, ale stejně to končí prodejem potravních doplňků. Od toho radši pryč. Nic, co by mělo za člověka hubnout, nefunguje.

Na druhou stranu, různé online kurzy hubnutí docela sleduju a často nebývají špatné. Stejně tak internet může na rozdíl od lékaře různými nástroji hlídat hubnoucího denně, což je také plus.

My nabízíme na www.stobklub.cz program nejen na hubnutí, ale i na udržení váhy. Učíme lidi sestavit si jídelníček, který jim chutná a je nutričně výhodnější. U každého jídla jsou barevné semafory podle jejich vhodnosti. Když člověk vidí samé červené, hned se snaží sestavit ten jídelníček líp. Nahrazuje nezdravé přísady a jídla za jiné, které mu chutnají, ale zároveň jsou hodnotnější v oblasti sacharidů, bílkovin, nebo zvýší příjem zeleniny. K tomu má ještě celou komunitu, která ho v tom podporuje a snaží se mu radit.


Jaký je váš názor na ortorexii, tedy posedlost zdravou výživou?

Je to skutečný problém. Před třiceti lety jako porucha potravy existovala jenom mentální anorexie. Bulimie teprve začínala být diagnózou. Ale spektrum poruch příjmu potravy se neustále rozšiřuje. A jedna z nových je opravdu ortorexie, posedlost zdravou stravou. Ta nejen že postiženému odebírá energii, ale ještě obtěžuje ostatní.

Závažná je podle mne stejně jako bulimie. Přitom třeba ortorexiky tak oblíbené biopotraviny nejsou ani tak o výživě jako o ochraně životního prostředí nebo o životním stylu. Víc živin tam ale není. Lidé si ale stejně kupují biouherák nebo bio smažený sýr pod dojmem, jak jsou zdravé.
 

Přihlásit