Chléb je tradiční potravina známá již od pravěku. Předchůdcem chleba, jak ho známe v dnešní podobě, byly placky opečené na rozpáleném kameni, které se připravovaly smícháním rozdrceného obilí a vody. Staří Egypťané zapomněli tuto směs omylem na slunci a došlo k jejímu nakvašení. Když ji upekli, vznikla pochoutka s křupavou kůrkou, která se rychle rozšířila i do jiných částí světa. Postupem času se z chleba stala nepostradatelná součást denní stravy a z jeho přípravy a pečení vážené povolání – vždyť pekaři měli tu moc sytit chudé i bohaté.
Na u nás běžně používané názvy chlebů, jako je šumava, konzumní či kyjevský chléb, se před rokem 1989 vztahovala jednotná státní norma. V současné platné vyhlášce však zahrnuta není. Záleží tedy jen na výrobcích, jak konkrétně výrobu chleba pojmou. Do testu zjišťujícího přítomnost mykotoxinů jsme zahrnuli chleby pšenično-žitné, žitno-pšeničné, vícezrnné, celozrnné a dva bezlepkové. Všechny byly balené a krájené.
Přítomnost mykotoxinů neboli plísňových jedů jsme v minulosti sledovali například v rozinkách a arašídech, pivu, jablečných džusech a moštech, kávě, listovém těstu, čokoládě či kečupu. Proč to vlastně děláme? Mykotoxiny mají negativní vliv na imunitní systém, poškozují některé vnitřní orgány a některé jsou potenciálními karcinogeny. V případě chlebů jsme zacílili především na toxiny plísně Fusarium, která napadá obilí.