Test dětských plen

Pleny při péči o malé dítě potřebuje každý rodič. Dříve používané látkové dnes válcují ty jednorázové, které ve většině evropských zemí využívá až 90 procent domácností. Nabídka na trhu je široká, jaká je ale kvalita jednotlivých výrobků? Absorbují tekutinu tak, aby dítě zůstávalo v suchu? Neobsahují nebezpečné látky? Jsou pohodlné? Odpověď na tyto otázky jsme hledali v laboratoři i mezi rodiči. Ukázalo se, že měřicí přístroje jsou schopné odhalit rozdíly v absorpční schopnosti, i když dojem uživatelů z různých plenek může být podobný.

Ve starověku rodiče používali místo plen zábaly z přírodních materiálů, listů, mechu nebo třeba králičí kůže. Dnes je možné spolehnout se na sofistikované, průmyslově vyrobené jednorázové pleny, nebo využít pleny látkové, které umožňují opakované použití. Zastánci obou táborů dokážou být ve svých argumentech velmi přesvědčiví, což dokazuje i diskuse k tomuto tématu na našem facebookovém profilu

Z čeho se pleny skládají?

Jednorázové pleny se skládají ze tří vrstev: propustné fólie (většinou polypropylen), nasákavé vložky (celulóza nebo jiná buničina, která je pro zvýšení savosti doplněna gelovým absorbérem na bázi polyakrylátů) a nepropustné fólie k ochraně prádla (většinou z polyetylenu). Můžete v nich najít třeba chlór, kterým jsou některé pleny běleny, nebo latex, který se kvůli lepší pružnosti může přidávat do gumových částí. Plenky obsahují také různý počet prvků, které usnadňují manipulaci i nošení. Jde třeba o upínací pásky, manžetu bránící úniku tekutiny nebo elastický pás, který kojencům usnadňuje pohyb. 

Výrobci na trh uvádějí i pleny s označením „eko“. Ekopleny by měly být přátelštější k životnímu prostředí, jde však z velké části o marketingový tah. Žádný oficiální předpis, jímž by se jejich výrobci museli řídit, zatím neexistuje. Jejich devízou by měla být absence chlóru (pokud jsou běleny, pak kyslíkem), latexu a parfému. Další udávaná přednost, kompostovatelnost, se však zpravidla vztahuje pouze na jejich obaly, ne na pleny samotné.

Příznivci jednorázových plen vyzdvihují především jejich nenáročnost – stačí zabalit, vyhodit, vzít nový kus, zalepit a je to. Stinnou stránkou je však jejich ekologická zátěž. Podle americké případové studie z roku 2003 tvoří v domácnosti s dítětem používajícím tyto plenky až 50 procent domácího odpadu. Jednorázové pleny jsou také třetí největší položkou skládkového odpadu pocházejícího od jednotlivců a představují asi čtyři procenta veškerého pevného odpadu. Tekutiny se rozloží poměrně rychle, plast a papír, které tvoří až 25 procent odpadu z plenek, se ale rozkládají podle různých zdrojů 200 až 500 let. Další často zmiňovanou nevýhodou je jejich finanční náročnost – za jeden kus testovaných jednorázových plenek velikosti 4 utratíte od zhruba tří do dvanácti korun. Počítáme-li s průměrnou spotřebou 4,5 pleny na den, kterou uvádí ve své studii Evropská asociace pro netkané textilie a jednorázově použitelné výrobky (EDANA), dítě za přebalovací věk spotřebuje více než čtyři tisíce kusů. Celkové náklady tedy dosahují nezanedbatelných čísel. 

Ti, kteří volí raději látkové pleny, argumentují vedle finanční úspory také přirozenějším charakterem a nižší ekologickou zátěží. V tomto bodě je však třeba připomenout, že k látkovým plenám se zase váže zátěž spojená s opakovaným praním, na které se spotřebovává velké množství vody a energie. Do kapsy to třeba tak velkou díru neudělá, ale z hlediska dlouhodobého zatížení životního prostředí je i v tomto případě o čem diskutovat.

Výběr jednoho ze dvou typů plen je do jisté míry i otázkou životní filozofie a je na každém, pro jakou cestu se rozhodne. Nepopiratelným faktem zůstává, že jednorázové pleny jsou masově využívané a velmi oblíbené. Jen v Evropě se jich ročně vyrobí až 25 miliard. Pokud bychom je seřadili za sebe, pokrylo by toto množství 32krát vzdálenost mezi Zemí a měsícem nebo bychom jimi mohli 312krát obtočit rovník. My jsme je dopravili do laboratoře a k rodičům, abychom se dozvěděli, zda dobře plní svou funkci a také jak si povedou ve vzájemném srovnání.

 

V hlavní roli absorpce

Nejdůležitější funkcí plenek je absorpce, tedy vstřebání tekutiny. Proto jsme jejímu testu věnovali největší pozornost a na celkovém hodnocení se podílí padesáti procenty. Při zkouškách v laboratoři jsme se zaměřili nejen na rychlost vstřebání tekutiny, ale také na její možný nežádoucí únik skrz postranní části pleny. Zajímala nás rovněž schopnost tekutinu zadržovat tak, aby zůstával dětský zadeček i jeho okolí stále suché.

Při testu rychlosti absorpce jsme na každou plenu čtyřikrát za sebou nalili 60 ml roztoku simulujícího moč a měřili jsme, za jak dlouho se vstřebá. Zvolený objem odpovídal průměrnému množství moči vyloučenému během jednoho čurání, čtyři dávky pak odpovídají průměrnému počtu čurání během noci. Roztok jsme lili do takzvaného „mokrého bodu“, což je místo, kam je moč nejčastěji směřována. Nedostatečnou známku dostaly pleny Moltex, které poslední várku tekutiny absorbovaly více než čtyřikrát pomaleji než nejlépe hodnocené Pampers active baby-dry. Ty spolu s plenami Toujours z Lidlu v této zkoušce uspěly na výbornou. 

Zajímal nás také možný nežádoucí únik tekutiny postranními částmi plenky, který hrozí i u velmi rychle absorbujících výrobků. Ač jsme nenarazili na vyslovený propadák, většina si odnesla jen průměrné hodnocení. Po stranách byl patrný průsak, nežádoucímu úniku tekutiny mimo plenu ale zabránila ochranná manžeta. 

Aby byl test absorpce kompletní, zajímala nás i schopnost zadržování, respektive možnost zpětného prosakování dříve absorbované tekutiny na kůži. Zkoušku jsme prováděli pomocí papírových proužků sloužících jako filtry, které jsme přitiskli k povrchu plenky, zatížili a pak měřili, kolik vlhkosti obsahují. Srovnáme-li například pleny z Kauflandu hodnocené v této zkoušce známkou dostatečně a Lidlu, které obstály nejlépe a v celkovém hodnocení absorpce si jako jediné vysloužily velmi dobré hodnocení, rozdíl v hmotnosti filtru byl téměř osminásobný. Zmíníme-li konkrétní naměřené hodnoty, tak v nejhorším případě se jednalo o 1,33 gramu.

 

Slovo mají rodiče

Jak správně přebalovat?

Při přebalování byste se měli zaměřit na to, aby plena neomezovala dítě v pohybu, umožňovala mu pokrčení nohy i volný pohyb kolen a stehen. Před zabalením do čisté pleny nechte zadeček chvíli volně na vzduchu. Kojence otírejte vždy zepředu dozadu, předejdete tak možné infekci. Nezapomínejte, že děti jsou velmi vynalézavé a živé, nenechávejte je proto na přebalovacím pultu nikdy samotné.

Po řeči čísel je čas na hodnocení rodičů. Ty jsme do testu zapojili především z toho důvodu, že každé dítě je jiné a může mu vyhovovat jiný druh plen. Jak se plenky osvědčí v praxi, jsme zjišťovali u třiceti rodin s dětmi. V poměru půl na půl byli vybíráni chlapci a dívky podle hmotnosti tak, aby odpovídala velikosti testovaných plen. Každá rodina dostala od každé značky 15 kusů, které vyzkoušela během denního i nočního nošení. Počítáme-li s průměrnou spotřebou čtyř až pěti plen na den, každý model testovala v průměru tři až čtyři dny. Rodiče po celou dobu pečlivě zaznamenávali do formulářů své postřehy týkající se celé řady vlastností, které hodnotili na osmibodové škále. Soustředili se například na komfort při přebalování i nošení plenek, ochranu proti prosáknutí nebo stejně jako v laboratoři na schopnost absorpce. 

Obecně lze říci, že v praktických zkouškách obstála většina plen se ctí. Nejlepších výsledků dosáhl celkový vítěz testu, Pampers active baby-dry, který byl velmi dobře hodnocen prakticky ve všech sledovaných parametrech. Zatímco v tomto případě byli rodiče v zásadě zajedno, u některých výrobků se názory lišily a je vidět, že pleny, které vyhovují jednomu, nemusejí sedět druhému. Největší rozdíly jsme zaznamenali u plenek Toujours, které při hodnocení absorpce v noci 56 procent testujících vnímalo pozitivně, zatímco 44 procent negativně. Právě noční absorpce byla kategorií, v níž byli rodiče nejkritičtější. Zatímco přes den se mění plena několikrát, přes noc by v ideálním případě měla dítěti zajistit suchou pokožku a pohodlí pouze jedna. Na celkovém výsledku praktických zkoušek měla největší podíl právě absorpce (noční i denní) a možný nežádoucí únik tekutiny.

 

Komfort je důležitý

Zvýšený důraz jsme kladli také na přizpůsobivost tělu, u níž rodiče posuzovali, jak plenka dítěti sedne a zda se na některých místech neodchlipuje. Nejhůře dopadly pleny Tesco Value, které ve všech aspektech dostaly pouze průměrné hodnocení. Nejvíc výtek směřovalo k méně pohodlnému přebalování a horší přizpůsobivosti tělu dítěte. Naopak nejlépe rodiče hodnotili Pampers active baby-dry. V praktických zkouškách nás zajímalo také možné podráždění nebo zarudnutí pokožky, které se někdy v souvislosti s používáním plen může objevit. Pozitivní zprávou je, že rodiče v tomto směru žádné závažnější potíže nezaznamenali. 

Od plen se nečeká jen perfektní absorpce, ale také komfort při přebalování a nošení, k němuž přispívá i kvalitní systém zapínání. Také na něj se měli rodiče zaměřit, otestovali jsme ho však i v laboratoři. Speciální přístroj prověřoval zejména odolnost upínacích pásků vůči tlaku, který na ně může působit vlivem nejrůznějších pohybů dítěte. Všechny pleny obstály na výbornou, výjimkou byly pouze Pampers Sleep & Play, u kterých bylo zapínání ohodnoceno jako o něco méně odolné – k jejich rozepnutí stačila menší síla. Pro rodiče však tento rozdíl patrný nebyl, za celkový dojem zapínání jim většinou udělovali velmi dobré známky. Nejnižší hodnocení, průměrné, od nich dostaly plenky Tesco Value a Naty By Nature Babycare. V laboratoři však dopadly oba výrobky na výbornou.

 

Při výběru vhodné pleny dbejte také na to, aby její velikost odpovídala velikosti dítěte. I pleny se stejným velikostním zařazením mohou být lehce odlišné, alespoň podle hmotnostního určení udávaného různými výrobci. Ačkoli většina nese shodné označení 4/maxi, lišit se může spodní i horní hranice. Většina testovaných plenek je vhodná pro děti od 7 kilogramů, akorát Bella Baby Happy mají na obalu uvedeno o kilogram více, Helen Harper soft&dry dokonce o dva. Rozdílné jsou i maximální uváděné údaje – 14, 16 nebo 18 kg. Zvolíte-li nevhodnou velikost pleny, může vám prokázat medvědí službu i přesto, že je kvalitní. Pokud je příliš malá, může docházet k nežádoucímu úniku tekutiny, protože ji nedostatečně absorbuje. Je-li moc velká, vytvoří mezi tělem a plenou nežádoucí prostor, který může snížit její funkčnost.

 

Zaostřeno na škodlivé látky

V plenách byla v minulosti prokázána přítomnost některých nebezpečných látek, konkrétně polycyklických aromatických uhlovodíků (Jsou děti v bezpečí?, dTest 2/2015), proto jsme jejich obsah zjišťovali i v aktuálním testu. 

Polycyklické aromatické uhlovodíky jsou skupinou asi stovky chemických sloučenin vznikajících během nedokonalého spalování uhlí, benzínu nebo oleje. Do produktů denní potřeby nejsou přidávány záměrně, ale jsou například součástí některých používaných plastů. Nebezpečné mohou být zejména proto, že podle testů provedených na zvířatech může jít o karcinogeny. 

V plenách jsme hledali celkem osmnáct chemických sloučenin, které jsme z této skupiny vybrali podle německé klasifikace bezpečnosti výrobků (tzv. GS standardy, Die Geprüfte Sicherheit), jež je uvádí v seznamu látek, které by ve zvýšeném množství mohly být nebezpečné při delším kontaktu s pokožkou. U deseti z nich, mezi kterými je například benzo(a)pyren nebo benzo(a)antracen, tyto standardy stanovují přípustnou hranici pouze 0,2 mg/kg. Dobrou zprávou je, že v našem testu byly tyto látky ve všech případech pod mezí detekce. Stopy dalších sloučenin, jejichž obsah se počítá pouze do souhrnného limitu (1 mg/kg), jsme sice u některých výrobků našli, ale ani v jednom případě nešlo o nebezpečné množství. 

 

Historie plen

První pokusy o výrobu plen v podobě, v jaké je známe dnes, se v Evropě a Severní Americe objevily v 18. století. Šlo o čtverec či obdélník vytvořený z pytloviny nebo flanelu, který rodiče k dětskému prádlu přichytávali zavíracími špendlíky. Masová výroba látkových plen pak byla zahájena v roce 1887 ve Spojených státech. Přelomem v jejich vývoji byla vynalézavá činnost Američanky Marion Donovanové, která byla stejně jako většina matek otrávená velkým množstvím znečištěného oblečení a povlečení, které od plenek navlhalo. 

Ve čtyřicátých letech 20. století se proto rozhodla vymyslet modernější, opakovaně použitelné a vodotěsné pleny. 

Jako materiál zvolila povrch ze sprchového závěsu, ze kterého na šicím stroji ušila plenkové kalhotky, jež chránily oblečení. Později zvolila padákový nylon. Zdokonalila také zapínání. Místo dosud používaného poměrně nebezpečného zavíracího špendlíku přišla s nápadem využít pro zapínání plastové druky, které výrazně zlepšily bezpečnost. Svůj návrh nabízela několika společnostem, ale žádná neměla zájem. Donovanová se tedy rozhodla, že založí společnost vlastní a plenky začala s okamžitým úspěchem prodávat na Páté avenue v New Yorku. V roce 1951 si svůj nápad nechala patentovat. Se svým vynálezem ale stále nebyla spokojená, chtěla vymyslet takové plenkové kalhotky, které by vlhkost nejen držely uvnitř, ale i odsály. O výrobu takových plen se před ní pokoušela švédská papírenská firma, která experimentovala s náplní nebělené celulózy s gumovou vrchní vrstvou. I Donovanová se se svým nápadem obrátila na několik papírenských firem, ale opět byla odmítnuta a její nápad označen za nepotřebný. Teprve po několika letech jej využil Victor Mills, pracovník firmy Procter & Gamble, který v roce 1961 nastartoval raketově rostoucí oblibu jednorázových plen. Pojmenoval je pampers (pamper znamená v angličtině rozmazlovat, hýčkat). V průběhu 60. let zpopularizovalo používání jednorázových plen využití celulózy, která zefektivnila absorpci. Opravdový boom ale zaznamenaly až v 80. letech, kdy došlo ke zdokonalení absorpčního jádra. Pro jeho výrobu se začal používat materiál z polymerů polyakrylátu patřící mezi takzvané superabsorbenty, které mají velkou schopnost pohlcovat vlhkost, a udržet tak dítě v suchu. 

Testované výrobky - dětské pleny (porovnat)


Přihlásit