Právo: Rozhodčí řízení a mediace

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 30.4.2015    Publikováno v časopise 5/2015

Nejen soudy řeší spory. Kvůli jejich zatížení a dlouhým lhůtám, ve kterých rozhodují i banální kauzy, se často volá po možnosti rychlejšího řešení. České právo zná dva způsoby, jak řešit skoro všechny spory alternativně. O rozhodčím řízení jsme okrajově psali již v minulém vydání v souvislosti s exekucemi. Další možností je takzvaná mediace.

Mediace představuje poměrně nový způsob řešení sporů za pomoci mediátora. Základním předpokladem je, že strany sporu jsou ochotny spolu mluvit a hlavně mají vůli se domluvit. To poněkud omezuje její masovější využití, ale své výsledky má. V minulosti se už zkoušela i její aplikace na řešení spotřebitelských sporů v rámci programu mimosoudních řešení, který testovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.

Mediace v kostce

Mediaci nelze nařídit, stojí na principu dobrovolnosti. Nikdo nemůže strany nutit, aby se jí účastnily nebo se dohodly. Využití nachází při řešení konfliktů jak majetkových, tak rodinných. K mediátorovi může odkázat i soud v případě, že uzná, že by mohla pomoci. Nařídit může ale pouze první setkání s mediátorem, pak je na stranách, jestli možnosti využijí, nebo ne.

Není mediátor jako mediátor

Zapsaní mediátoři jsou ti, kteří absolvují odbornou zkoušku u Advokátní komory nebo Ministerstva spravedlnosti ČR, které je zapíše na seznam. Takový mediátor musí postupovat podle zákona o mediaci, pro laika je pak jeho označení zárukou, že je opravdu kvalifikovaným profesionálem v oboru.

Mediátorství však může být i volnou živností, kterou může provozovat kdokoliv. Taková osoba ale nesmí používat označení „zapsaný mediátor“, nad kterým je vykonáván státní dohled. 

 

Mediátor je neutrální a přistupuje k oběma stranám vyváženě, procesem mediace provádí. Samotná mediace je velmi neformální a existuje k ní více přístupů. Strany by během ní za pomoci mediátora měly získat přehled o situaci, vzájemně porozumět svým zájmům a postojům a nakonec najít řešení, se kterým budou souhlasit.

Formálně celý proces začíná sepsáním smlouvy o provedení mediace a v ideálním případě končí mediační dohodou, ve které si obě strany narovnají vztahy mezi sebou a určí své chování do budoucna. Dohoda sama o sobě není exekučním titulem, nelze ji tedy přímo vynutit. Existují ale výjimky – v minulém vydání jsme psali o dohodách sepsaných notářem, které jsou přímo vykonatelné. Pokud na mediátora odkáže soud, může mediační dohodu schválit jako smír. Ten lze také vynutit soudní exekucí v případě, že by nebyl plněn.

Rozhodčí řízení

Tento způsob řešení sporů je určený pro majetkové spory, nemůže tedy soud nahradit v každém případě. Spotřebitelské spory ale majetkovými spory jsou, a tak jej lze využívat poměrně široce, byť nemá mezi českými spotřebiteli valnou pověst. Zdiskreditovali ho zejména úvěrové společnosti, lichváři či podvodníci, kterým mnohdy nešlo ani tak o to, aby spotřebiteli poskytli službu či půjčku, ale aby se skrze smlouvu dostali k jeho penězům. Jednoduchému zneužívání rozhodčích doložek sice odzvonilo, i tak ale stále dokážou vzbudit vášně.

Zatímco dříve bylo ve spotřebitelských smlouvách zcela běžné, že rozhodčí doložka, tedy smluvní ustanovení, které bránilo pravomoci obecných soudů rozhodovat, byla schovaná kdesi v obchodních podmínkách, dnes musí být na samostatném listě. Spotřebitel se tak sám může rozhodnout, zda pravomoc soudů přenese na rozhodce, nebo ne. 

Uzavření rozhodčí smlouvy není podmínkou k uzavření samotné smlouvy, ke které se má vázat. Stačí si uvědomit, že není potřeba podepsat každý papír, který obchodník podstrčí, a že je naopak třeba důkladně číst každý dokument. Před uzavřením rozhodčí smlouvy musí podnikatel spotřebiteli náležitě vysvětlit, co vlastně rozhodčí řízení je a jaké z něho plynou důsledky. Spotřebitelská rozhodčí doložka musí také obsahovat řadu informací, například o způsobech zahájení řízení a formě, ve které se vede, o nákladech, které při řízení mohou vzniknout, kde se bude řízení konat či jak se bude doručovat. Pokud informace předem chybějí, je to důvod pro zrušení nálezu soudem.

Průběh rozhodčího řízení

Rozhodčí řízení má bezpochyby své klady. Velkou výhodou je jeho rychlost a oproti běžnému soudnictví i menší formálnost. Podnikatelé ve svých sporech oceňují především jeho neveřejnost, díky které nemusejí mít obavy, že se jejich „špinavé prádlo“ bude prát před širokým publikem. Samotný průběh se ale velmi podobá tomu, co se děje u běžných soudů. Řízení se zahájí žalobou, během něj pak rozhodci vyslýchají svědky a hodnotí důkazy tak, jak je strany předloží. Na rozdíl od normálního soudu si svědky nemohou předvolat pod hrozbou pokuty. 

Pravidla průběhu určí statusy či řády stálých rozhodčích soudů, nebo předem ve smlouvě dohodnutá pravidla. Ve zbytku se použije zákon – Občanský soudní řád. Rozhodce se tedy musí chovat velmi podobně jako soudce, zpravidla je ale proces trochu méně formální.

Řízení zpravidla končí vydáním rozhodčího nálezu, což je vlastně obdoba rozsudku. Rozhodčí nález, který nabyl právní moci, je tzv. exekučním titulem. Musí být písemný a podepsaný rozhodci, rozhoduje-li několikačlenný senát, musí se na něm shodnout většina. Nález ve spotřebitelském sporu musí vždy obsahovat odůvodnění a poučení o právu podat návrh na jeho zrušení u soudu.

Rozhodci se musejí řídit platným právem, u nespotřebitelských sporů může být ale ve smlouvě dohodnuto, že se budou držet jen zásad spravedlnosti. Dříve byla tato možnost přípustná i pro spotřebitelské spory, protože ale docházelo k jejímu zneužívání (spravedlnost se v očích některých rozhodců redukovala na „Podepsal jsi? Tak plať!“), byla zrušena.

Rozhodčí nález je zpravidla konečný, což je bráno jako další výhoda. Ve smlouvě ale může být stanoveno, že nález mohou přezkoumat jiní rozhodci, pokud se na ně jedna ze stran obrátí do 30 dnů od doručení nálezu. 

Rozhodce a rozhodčí soud

Obecně platí, že rozhodcem neboli arbitrem může být každý plně zletilý, svéprávný a bezúhonný člověk. Pro běžné rozhodčí řízení například mezi podnikateli není nutné, aby rozhodce měl právní vzdělání, spory ze spotřebitelských smluv smí ale rozhodovat pouze osoba, která je zapsána na seznamu rozhodců, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR. Aby se rozhodce na seznam dostal, musí být alespoň magistrem v právním oboru. Spotřebitelský rozhodce musí před zahájením projednávání sporu stranám sdělit, zda v posledních třech letech pro některou ze stran rozhodoval spor jako arbitr.

Stálý rozhodčí soud je instituce zřízená zákonem, která oproti samostatným rozhodcům a obchodním společnostem, které je sdružují, může vydat statut a řád, kterým řízení upravuje. Jeho činnost a organizace se moc neliší od normálního soudu. Spotřebitel se může setkat prakticky s jediným stálým rozhodčím soudem a tím je Rozhodčí soud při hospodářské a agrární komoře, který sídlí v Praze. Nikdo, kdo není rozhodčím soudem ze zákona, nesmí ve svém názvu používat označení, které by vyvolávalo klamný dojem, že se o takový soud jedná. Ještě před několika lety přitom bylo možné založit si společnost, která se jmenovala například Nejvyšší rozhodčí soud České republiky, s. r. o. To už dnes není možné.

Zrušení nálezu soudem

Ještě v nedávné minulosti byla proti pravomocnému rozhodčímu nálezu velmi těžká obrana. Soud ho mohl na návrh zrušit pouze při závažné procesní chybě, například v případech, kdy byla rozhodčí smlouva neplatná, nešlo ji podle zákona uzavřít nebo rozhodoval nezpůsobilý rozhodce. Nebylo tedy možné posuzovat spravedlivost samotného rozhodnutí, což dodnes platí pro spory podnikatelů. V reakci na masivní zneužívání rozhodčího řízení může od roku 2012 obecný soud přezkoumat, zda rozhodce bral v úvahu předpisy na ochranu spotřebitele a pokud ne, může nález zrušit. Může tak učinit i v případě, že bylo rozhodováno v rozporu s dobrými mravy či veřejným pořádkem, nebo když spotřebitel nebyl poučen o důsledcích rozhodčího řízení.

Žádost na zrušení nálezu lze podat do tří měsíců od jeho doručení, což ale nemá automatický odkladný účinek ve vztahu k vykonatelnosti nálezu. Je-li tedy vydán rozhodčí nález a oprávněný je dostatečně rychlý, může se začít s exekucí, i když je nález později soudem zrušen. 

Spotřebitelé to mají trochu jednodušší. Pokud soudu dojde návrh na zrušení rozhodčího nálezu ze spotřebitelského sporu, soud sám do sedmi dnů rozhodne o odkladu vykonatelnosti, i když to spotřebitel nenavrhne. Ostatní odklad vykonatelnosti navrhovat musí a soud jim vyhoví pouze v případě, že jim hrozí vážná újma.

Rozhodčímu nálezu se lze bránit i po nařízení exekuce. Pokud existuje důvod pro zrušení nálezu anebo rozhodce nepostupoval podle předpisů na ochranu spotřebitele a nepoučil o možnosti podat návrh na zrušení nálezu, lze navrhnout zastavení exekuce. Soud pak výkon rozhodnutí přeruší a uloží navrhovateli (tedy povinnému), aby podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu. 

Rozhodce a rozhodčí soud

Obecně platí, že rozhodcem neboli arbitrem může být každý plně zletilý, svéprávný a bezúhonný člověk. Pro běžné rozhodčí řízení například mezi podnikateli není nutné, aby rozhodce měl právní vzdělání, spory ze spotřebitelských smluv smí ale rozhodovat pouze osoba, která je zapsána na seznamu rozhodců, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR. Aby se rozhodce na seznam dostal, musí být alespoň magistrem v právním oboru. Spotřebitelský rozhodce musí před zahájením projednávání sporu stranám sdělit, zda v posledních třech letech pro některou ze stran rozhodoval spor jako arbitr.

Stálý rozhodčí soud je instituce zřízená zákonem, která oproti samostatným rozhodcům a obchodním společnostem, které je sdružují, může vydat statut a řád, kterým řízení upravuje. Jeho činnost a organizace se moc neliší od normálního soudu. Spotřebitel se může setkat prakticky s jediným stálým rozhodčím soudem a tím je Rozhodčí soud při hospodářské a agrární komoře, který sídlí v Praze. Nikdo, kdo není rozhodčím soudem ze zákona, nesmí ve svém názvu používat označení, které by vyvolávalo klamný dojem, že se o takový soud jedná. Ještě před několika lety přitom bylo možné založit si společnost, která se jmenovala například Nejvyšší rozhodčí soud České republiky, s. r. o. To už dnes není možné.

Rozhodce a rozhodčí soud

Obecně platí, že rozhodcem neboli arbitrem může být každý plně zletilý, svéprávný a bezúhonný člověk. Pro běžné rozhodčí řízení například mezi podnikateli není nutné, aby rozhodce měl právní vzdělání, spory ze spotřebitelských smluv smí ale rozhodovat pouze osoba, která je zapsána na seznamu rozhodců, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR. Aby se rozhodce na seznam dostal, musí být alespoň magistrem v právním oboru. Spotřebitelský rozhodce musí před zahájením projednávání sporu stranám sdělit, zda v posledních třech letech pro některou ze stran rozhodoval spor jako arbitr.

Stálý rozhodčí soud je instituce zřízená zákonem, která oproti samostatným rozhodcům a obchodním společnostem, které je sdružují, může vydat statut a řád, kterým řízení upravuje. Jeho činnost a organizace se moc neliší od normálního soudu. Spotřebitel se může setkat prakticky s jediným stálým rozhodčím soudem a tím je Rozhodčí soud při hospodářské a agrární komoře, který sídlí v Praze. Nikdo, kdo není rozhodčím soudem ze zákona, nesmí ve svém názvu používat označení, které by vyvolávalo klamný dojem, že se o takový soud jedná. Ještě před několika lety přitom bylo možné založit si společnost, která se jmenovala například Nejvyšší rozhodčí soud České republiky, s. r. o. To už dnes není možné.


Přihlásit