Právo: Exekuce

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 4/2015

Exekutoři a exekuce rozhodně nemají v obecném povědomí dobré jméno. Poslat na někoho exekutora ale není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. K tomu, aby mohl exekutor jednat, musí mít věřitel tzv. exekuční titul. Tím je často pravomocný platební rozkaz nebo rozsudek. Ve většině případů tedy musí před samotnou exekucí proběhnout řízení ve věci samé, kde má dlužník právo se hájit a dluh zpochybnit. 

Exekučním titulem může být i tzv. správní rozhodnutí.  Spotřebitelé se tak mohou setkat například s rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ve sporu o zaplacení faktury nebo rozhodnutím finančního arbitra, pokud se přou například o spotřebitelský úvěr. 

Kdo je exekutor a kdo provádí exekuce

Exekutor je na jedné straně podnikatel, podobně jako advokát, na straně druhé vykonává státní úřad a má tedy 

od státu propůjčenu řadu oprávnění. Je šéfem úřadu, jmenuje ho ministr spravedlnosti, musí mít právní vzdělání, minimálně tříletou praxi v oboru a samozřejmě splněnou exekutorskou zkoušku. Ke své práci má k dispozici úřednický aparát, který může pověřit některými činnostmi. Koncipienti jsou právníci, kteří se připravují na exekutorskou zkoušku a s písemným pověřením můžou provádět některé úkony. Nesmí ale sami vydávat exekuční příkazy nebo vykonávat dražby nemovitostí. Exekutorští kandidáti už mají složené zkoušky, ale nejsou jmenováni. Často zastupují samotného exekutora a mohou provádět prakticky vše co on, pokud je písemně pověří. S „vyšším“ aparátem se ale běžný smrtelník potká leda u soudu nebo v kanceláři. 

Vymáhání dluhů či zabavování majetku provádějí vykonavatelé, které přezkušuje „pouze“ samotný exekutor.

Problematickým exekučním titulem u spotřebitelských sporů byl ještě nedávno rozhodčí nález. Ten vydává rozhodce či rozhodčí senát na základě tzv. rozhodčí doložky, což je smlouva o tom, že případný spor nebude rozhodovat obecný soud, ale právě rozhodce či rozhodčí soud. Dříve přitom mohl být rozhodcem prakticky kdokoliv a nemusel mít ani právnické vzdělání. Rozhodčí řízení se tak dalo zneužít k tomu, aby se věřitel rychle dostal k exekučnímu titulu a nikdo se moc nezabýval věcí samou. 

Po novele zákona o rozhodčím řízení už ve spotřebitelských sporech může rozhodovat pouze člověk s právnickým vzděláním, který je zapsán na seznamu Ministerstva spravedlnosti ČR. Postup rozhodce i po věcné stránce nyní může přezkoumat obecný soud. Rozhodčí řízení tak pro mnohé ztratilo na atraktivitě a v současnosti se používá méně. 

Je však třeba dodat, že rozhodčí řízení neznamená vždy past na zákazníka a podvod. Vhodně zvolený rozhodce může naopak pomoci, protože v jednoduchém sporu rozhodne většinou daleko rychleji než soud.

V některých případech může k exekuci dojít i bez soudu, ale to je poměrně výjimečné. Exekučním titulem totiž může být také tzv. notářský zápis (dříve i exekutorský zápis) s přímou vykonatelností, což je smlouva sepsaná notářem, v níž smluvní strany souhlasí s tím, že lze exekuci vykonat přímo – tedy bez soudu. Pokud pak dlužník podle smlouvy neplní, věřitel má exekuční titul už přímo ve smlouvě a nemusí nic žalovat. Šetří tím hlavně svůj čas a dlužník už nemusí nést náklady soudního řízení. Případnou exekuci ale samozřejmě zaplatí. 

Po zákazu směnek a omezení rozhodčích doložek se stala přímá vykonatelnost populárnější mezi lichváři, byť si dlužník u notáře přece jen může lépe uvědomit, že už jde do tuhého.

Výběr exekutora a průběh exekuce

Na základě platného exekučního titulu si věřitel vybere exekutora. Výhodnější pro něj bývá obracet se na velké úřady, které mají velkou úspěšnost ve vymáhání, i kdyby sídlo bylo na druhém konci republiky. Dlužník pak ale kromě svého dluhu musí platit i cestovní výdaje exekučního vykonavatele.

Následuje návrh na zahájení exekuce, jehož součástí musí být i originál nebo ověřená kopie exekučního titulu. Exekutor zkontroluje všechny náležitosti a je-li vše v pořádku, návrh odešle na soud, který ho exekucí formálně pověří a nařídí samotnou exekuci na dlužníka. Ten pak do 15 dnů dostane vyrozumění o zahájení exekuce a od této chvíle nesmí se svým majetkem nakládat. 

Zároveň exekutor pošle výzvu k dobrovolnému zaplacení dluhu do 30 dnů. Zaplacením v této lhůtě může dlužník ušetřit na nákladech, které se odvíjejí jak od výše dlužné částky, tak od úkonů, které exekutor a jeho úřad podnikne.

Další postup je čistě v rukách exekutora. Ten by měl postupovat především rychle a účelně, aby chránil práva všech účastníků, tedy věřitele i dlužníka, kterému nemají vznikat zbytečné škody. Bohužel, praxe bývá často jiná. Jakmile exekutor posoudí možnosti, vybere nejlepší způsob, jak exekuci provést a vydá exekuční příkaz. I oprávněný z exekuce může navrhnout, jakým způsobem se má exekuce provést, sdělit exekutorovi, kde je dlužník zaměstnaný a odkud mu například pravidelně chodí peníze nebo kdo by mohl dlužit samotnému dlužníkovi.

Exekutor má na výběr z mnoha možností, které popisujeme níže. Nestačí-li jedna, může jich zvolit i více. Postihnutý majetek by ale měl odpovídat jen výši dluhů, jeho příslušenství a nákladům. 

  • Přikázání pohledávky – zablokování účtu

Zřejmě nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak exekuci provést. Exekutor zjistí, ve kterých bankách má dlužník účty, zablokuje je a následně strhne potřebnou částku k úhradě exekuce. Banka musí exekutorovi sdělit všechny informace o účtech dlužníka, bankovní tajemství v tomto případě neplatí. 

Přikázání pohledávky se používá i v jiných souvislostech, tímto způsobem jsou třeba postihovány podíly na obchodních společnostech, členství v družstvech nebo práva průmyslového vlastnictví.

  • Srážky ze mzdy nebo obdobných příjmů

Do této skupiny patří i nemocenská, mateřská, důchod či podpora v nezaměstnanosti. Postihovat naopak nejde třeba dávky pomoci v hmotné nouzi či příspěvek na bydlení, jednorázové pěstounské dávky nebo příspěvek na péči a některé další. Exekucí se nepostihuje úplně celý příjem, část dlužníkovi zůstane, aby mohl živit jak sebe, tak svoji rodinu. Postihovat lze i mzdu druhého manžela, pokud se jedná o dluh ze společného jmění manželů. 

Základní nezabavitelná částka pro jednotlivce v roce 2015 je 6118 Kč plus 1529,50 Kč za každou vyživovanou osobu (manžel/ka a děti). Pokud zbytek příjmu nepřesáhne 9177 Kč, dělí se třemi. Jedna třetina zůstává dlužníkovi, druhá jde na přednostní pohledávky (například výživné, dluhy vůči státu) a třetí na tzv. nepřednostní pohledávky, případně i na ty přednostní, pokud na ně nestačí zmiňovaná třetina. Pokud vůči dlužníkovi nejsou vedeny žádné přednostní pohledávky, tato část mzdy mu zůstává. Pokud příjem přesahuje nezabavitelnou částku o více než 9177 Kč, vše nad touto hranicí se strhává bez omezení. Pro konkrétní výpočet doporučujeme některou z internetových kalkulaček pro srážky ze mzdy.

  • Prodej věcí a nemovitostí

Takzvaná mobiliární exekuce, tedy soupis majetku dlužníka a jeho prodej, a prodej nemovitosti, kde žije, je asi nejdrastičtějším způsobem provádění exekucí. Exekutor a jeho pověření zaměstnanci mohou ze zákona vstupovat do obydlí i bez souhlasu majitele či zde žijících osob. 

Metoda je nepříjemná hned dvakrát – dlužníkovi nejen výrazně komplikuje život, ale je zároveň velmi nákladná, protože na dlužníkův vrub přijde i práce vykonavatelů, jejich cestování a skladování věcí. Sepsané a zabavené předměty se prodají v dražbách, které jsou oblíbené zejména mezi spekulanty a šmelináři. Nemovitosti lze prodat jen v případě, že je doloženo, že patří dlužníkovi.

Když se dlužník zdržuje mimo své trvalé bydliště a exekutor či věřitel vypátrají, kde fakticky bydlí, exekuce se provede v tomto místě. Ačkoliv sepsány mají být pouze věci dlužníka, v praxi bývá postihován majetek v celé domácnosti bez ohledu na to, zda věci dlužníkovi patří. Skutečného majitele vykonavatel nezná, ani ho znát příliš nechce. Jen se důvodně domnívá, že věci patří dlužníkovi, protože tam bydlí. Soupis a následné zabavení působí velký tlak na „dobrovolné“ zaplacení, což může vést k dalšímu zcela zbytečnému zadlužení u lichvářů. Skutečný majitel zabavených věcí se může domáhat jejich vyškrtnutí ze soupisu.

Exekutor dále může zřídit nad nemovitostí zástavu. Strach ze ztráty střechy nad hlavou může vést k tomu, že dlužník přistoupí na určitý splátkový kalendář. Věřitel je pak jištěn exekutorským zástavním právem. Exekutor stejně tak může nemovitost sám spravovat a užitky používat na úhradu dluhů nebo postihnout závod (podnik) povinného.  

  • Pozastavení řidičského oprávnění

Toto opatření lze využít v případech, kdy je exekucí vymáháno výživné na nezletilé dítě. Má vést hlavně k nátlaku na osoby, které se vyhýbají úhradě výživného, nemají postižitelné příjmy a majetek a třeba si přivydělávají tzv. načerno, aby nemusely nic platit. Příkaz k pozastavení řidičského oprávnění exekutor zruší, jakmile je nedoplatek na výživném zaplacen.

Jak se bránit?

Základem je mít přehled o své právní situaci a její aktivní řešení. Nesdělovat adresu pobytu či nepřebírat zásilky se nevyplatí. Většina rozhodnutí může být doručena tzv. fikcí a z pohledu zákona je jedno, zda se s nimi žalovaný, později povinný seznámil. Soud v nalézacím řízení bude doručovat do místa posledního známého bydliště, většinou toho trvalého uvedeného v registru obyvatel. Aktivní věřitel a exekutor si ale dají větší práci zjistit, kde se dlužník skutečně nachází.

Navrhnout zastavení nebo částečné zastavení exekuce lze v případě, kdy exekuce neměla probíhat. To může nastat například v situaci, pokud byl dluh ještě před nařízením exekuce zaplacen. Návrh se má podat do 15 dnů od chvíle, kdy se o důvodu zastavení exekuce dlužník dozví.

Navrhnout lze i zrušení exekučního příkazu, zejména ve chvíli, kdy jich je vydáno více. 

Pokud postačuje k úhradě exekuce zůstatek na zablokovaném účtu, není důvod, proč by měl exekutor ještě například zřizovat zástavní právo na nemovitosti. 

Obranou proti mobiliární exekuci, tedy sepisování majetku a jeho následnému prodeji, může být splátkový kalendář. Zda na něj exekutor přistoupí, je na něm. Pravděpodobně však bude chtít před jeho schválením zaplatit vyšší jednorázovou částku. 

Exekuci lze na návrh i odložit.

Byl-li zabaven majetek, který nepatří dlužníkovi, má jeho majitel právo požádat exekutora o jeho vyškrtnutí ze soupisu a to do 30 dnů, co se o jeho sepsání dozví. Pokud návrhu na vyškrtnutí exekutor nevyhoví, musí se obrátit na soud a v řízení o vylučovací žalobě doložit, že mu věci opravdu patří. Žalobu lze podat do 30 dnů od doručení zamítavého stanoviska exekutora, kterým odmítl vyškrtnutí věcí ze seznamu. Prokázat po mnoha letech vlastnictví nemusí být vždy jednoduché. Jako důkaz může posloužit skoro cokoliv, ale v současnosti pomohou zejména výpisy z platebních karet nebo faktury a potvrzení z e-shopů, nejen kvůli reklamacím se je vyplatí archivovat.


Přihlásit