Finance: Zdravotní pojištění

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 2.4.2015    Publikováno v časopise 4/2015

Od 1. ledna letošního roku došlo k některým změnám týkajících se zdravotního pojištění. Nemusíte se bát, nejedná se o zvýšení pojistných částek, ale například o povinnosti lékařů zveřejňovat, se kterými zdravotními pojišťovnami mají uzavřeny smlouvy. Jak si mezi nimi vybrat tu, která pro vás bude „šitá na tělo“?

Dvě otázky už vyřešil stát za vás: jestli se pojistit a za kolik. Nehledě na to, zda zdravotní pojištění chcete, mít ho musíte. Platby jsou pak stanoveny formou daně, neplatíte tedy podle rizika a potřeb, ale podle výše příjmu. Svobodným rozhodnutím tak zůstává jen výběr jedné ze sedmi zdravotních pojišťoven.

Kdo a kolik odvádí do zdravotní pokladny?

Všichni lidé s trvalým bydlištěm v České republice mají povinnost platit zdravotní pojištění. U cizinců tato povinnost platí i v případě, že jsou pouze zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v ČR. Ne vždy ale půjdou platby přímo z vaší kapsy, za někoho je hradí stát. Typicky se to týká osob, které nepobírají žádný příjem nebo patří do specifické skupiny. Rozepsané příklady najdete v samostatném boxu. 

Sami si zdravotní pojištění platí zaměstnanci. Postará se o to zaměstnavatel, když rovnou strhne 4,5 % z hrubé mzdy a dalších 9 % přidá na vlastních odvodech. Stejně jsou na tom i živnostníci, kteří z příjmu (respektive vyměřovacího základu) musejí zdravotní pojišťovně poslat 13,5 %. 

Stát platí zdravotní pojištění za následující osoby:    

  •      nezaopatřené děti ve věku do 26 let, pokud se připravují studiem na budoucí povolání a nevydělávají
         si;
  •      starobní důchodce;
  •      ženy na mateřské a rodičovské dovolené;
  •      osoby, které pečují celodenně a osobně alespoň o jedno dítě do 7 let nebo o dvě děti do 15 let;
  •      uchazeče o zaměstnání registrované u příslušného úřadu práce;
  •      lidi, kteří pobírají sociální dávky z důvodu sociální potřebnosti;
  •      osoby převážně nebo úplně bezmocné a ty, kteří o ně pravidelně pečují;
  •      rodiče nebo rodinné příslušníky, kteří pečují o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě nebo člena
         rodiny staršího 80 let;
  •      osoby povolané k vojenskému cvičení;
  •      osoby ve vazbě nebo výkonu trestu;
  •      mladistvé, kteří jsou umístěni ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy;
  •      lidi, kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, ale nesplňují podmínky jeho přiznání.
        To znamená, že nemají odpracovaný potřebný počet let.

Na co máte nárok?

Veřejné zdravotnictví by vám na základě pojištění mělo poskytnout veškerou nutnou zdravotní péči a pomůcky bezplatně. Tak to alespoň říká Listina základních práv a svobod. Ministerstvo zdravotnictví v současnosti do pojišťovnou hrazené péče zahrnuje zejména zdravotní péči a poskytování léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely, zdravotnických prostředků a stomatologických výrobků.

Každá pojišťovna vám musí zajistit odpovídající péči v rámci možností v místě vašeho trvalého bydliště. Nečekejte ale, že vám zřídí zubařskou ordinaci v malé vísce. Tato služba se však může hodit v oblastech, kde lékaři jsou, ale je jich nedostatek, například co se zubařů či gynekologů ve velkých aglomeracích týče. Na druhou stranu počítejte s tím, že kvalita lékaře přiděleného „ex offo“ nemusí být nejlepší a platí pravidlo „ber, nebo si najdi sám“.

Z dalších služeb se jedná například o dopravu pojištěnců, zdravotní výkony související s porody, pobyt průvodce pojištěnce v zařízení lůžkové péče nebo péče o zesnulé (pitva či přeprava ostatků).

Jak konkrétně bude péče vypadat nebo jaký lék vám bude předepsán, se odvíjí od nejrůznějších vyhlášek, rozhodnutí komisí, ministerstva i samotného lékaře. Jasně definovaný standard je iluzí, i když se o něm diskutuje řadu let. Úpravu, která navrhovala rozdělení na standardní a nadstandardní péči, zamítl kupříkladu Ústavní soud právě ve vztahu k již zmiňované Listině základních práv a svobod.

Obecně platí, že byste veškerou základní péči (preventivní i léčebnou) měli dostat jako pojištěnci ve veřejném systému zdarma. Vždy by tu měla být standardní varianta, za kterou nebudete platit. Nikdo ale nezaručí, že nebudete potřebovat či sami chtít nehrazený nadstandardní zákrok, na který si musíte našetřit nebo být připojištěni komerčně. Například v případě požadavku lepší kloubní náhrady nebo „jen“ bílé plomby.

Časté doplatky jsou také u léčiv. Teoreticky je v každé lékové skupině alespoň jeden lék zdarma, letité diskuse ale dokazují, že tato léčiva nemusejí vyhovovat všem a za alternativy se už připlácí.

Nejste spokojení? Změňte pojišťovnu

Typickým motivem pro změnu jakéhokoliv finančního produktu je jeho cena. Ten ale u zdravotního pojištění postrádáme – procenta ze mzdy vám nikdo nesníží. Přesto se najdou důvody, proč si vybírat.

Smlouvy zdravotních pojišťoven se zdravotnickými zařízeními byly do konce minulého roku často těžko k nalezení. Snadno se vám tak mohlo stát, že jste navštívili lékaře, aniž jste věděli, zda má smlouvu s vaší pojišťovnou, tedy zda budete či nebudete muset platit na místě za neakutní ošetření. To už je od ledna letošního roku minulostí a každý si dnes může na internetu dohledat smlouvy, jejich zveřejňování je pro zdravotní pojišťovny povinné. Rovněž lékaři by měli mít v čekárně vývěsku oznamující, se kterými pojišťovnami mají uzavřené smlouvy. Pokud ji tam nevidíte, nestyďte se zeptat. 

Prvořadé je pokrytí, respektive síť lékařů, se kterými má zdravotní pojišťovna smlouvu. Pokud totiž přijdete za lékařem, který není smluvním partnerem vámi zvolené pojišťovny, a necháte se ošetřit, budete muset zaplatit přímo na místě. Výjimku tvoří jen akutní ošetření. Na dostupnost smluvních zařízení pamatujte, když vám někdo bude nabízet změnu pojišťovny a bude argumentovat pěknými bonusy. Navíc si uvědomte, o jaké částky jde ve zdravotní péči, kolik měsíčně odvádíte, a nenechte se jednoduše opít službami za několik stokorun ročně. V případě změny rozhodujete o nejdůležitějším pojištění vůbec, přistupujte k němu proto zodpovědně. 

Zdravotní pojišťovnu můžete změnit pouze jednou za rok. Změna proběhne k 1. lednu následujícího roku, požádat o ni však musíte nejpozději do 30. června roku probíhajícího. Pro přechod k nové pojišťovně musíte vyplnit a vlastnoručně podepsat papírovou přihlášku, elektronické formuláře ji nemohou nahradit. Osoby samostatně výdělečně činné dokládají také potvrzení o výši záloh hrazených předchozí zdravotní pojišťovně, osoby, za které platí pojištění stát, prokazují nárok na zařazení do příslušné kategorie – například student, penzista a podobně. Po splnění všech uvedených povinností vás nová pojišťovna odhlásí u té minulé a dostanete novou kartičku pojištěnce. Tu noste vždy při sobě, je to jediný platný doklad o pojištění. O změně nezapomeňte říct všem stávajícím lékařům a samozřejmě zaměstnavateli, aby platil na správný účet.

Když státem garantovaná péče nestačí

To, že je zdravotní pojištění povinné a kromě plateb je nadefinováno i standardizované pojistné krytí, ještě neznamená, že se nemůžete připojistit komerčně. Doplňky získáte buď v balíčku s jiným pojištěním, typicky životním, nebo existují i samostatná komerční pojištění zdravotní péče, například nadstandardních výkonů nebo garance použití nejlepší péče a lékařů.

Při pobytu v zahraničí je alternativou tuzemského zdravotního pojištění to cestovní. Pokud byste cestovali déle, nezapomeňte se v Česku odhlásit u zdravotní pojišťovny, abyste ušetřili. Po doložení zaplacení cestovního pojištění vám pozastaví platby.

U jiných typů pojistek se dobře zamyslete, zda se vám vyplatí, a pojištění nepřekombinujte. Vždy se ptejte sami sebe, co pokrýt potřebujete. Pokud se bojíte například nízké nemocenské, která by nestačila na splátky hypotéky, dost možná už takovou jistotu máte. Tu samou službu v tomto ohledu odvedou pojištění schopnosti splácet, komerční zdravotní pojištění nebo životní pojistka s doplňkem. Jedno přitom stačí. 


Přihlásit