Právo: Ze života zvířat

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 29.1.2015    Publikováno v časopise 2/2015

S novým občanským zákoníkem, který vstoupil v účinnost před rokem, se změnil i status zvířete. Člověk nebo věc, nic jiného ve staré právní úpravě neexistovalo. Co nebylo člověkem, bylo věcí a naopak. Jenže zvíře je živý tvor, považovat ho za věc by bylo bezcitné a člověkem být logicky nemůže. Již rok proto platí, že zvíře není věc. Někdy se však na něj přesto musí pohlížet stejně, třeba kvůli tomu, aby šlo normálně prodat a fungovala ochrana jeho majitele.

Se zvířetem se právně nakládá jako s věcí pouze v rozsahu, který odpovídá jeho povaze živého tvora. Domácího mazlíčka nelze dát do zástavy ani ho nemůže zabavit exekutor. Pejska, který je na svém majiteli citově závislý, nemůže zabavit banka kvůli nezaplacenému dluhu. Jinak to však bude například u chovných zvířat. Nikdo exekutorům nezabrání, aby zadluženému farmáři zabavili třeba stádo krav. Jak je to ale se zodpovědností, náhradou škody, nákupem a prodejem nebo cenou zvířete?

Nákup zvířete v obchodě

Přijdete-li si do zverimexu koupit zvíře, uzavíráte kupní smlouvu se stejnými právy a povinnostmi, jako kdybyste si kupovali třeba mobilní telefon. Prodejce vám zvíře musí předat v bezvadném stavu, tedy zdravé. Zvíře musí být správně přírodopisně označené svým rodovým a druhovým jménem, splňovat veterinární požadavky a jeho prodej musí odpovídat předpisům a mezinárodním úmluvám o obchodu zejména s ohroženými druhy. I při tomto prodeji platí, že zvíře má odpovídat tomu, co obchodník popisuje. Určité vlastnosti zvířat ale z jejich podstaty nelze ovlivnit. Je normální, že určité druhy mohou být agresivní, vydávají zvuky nebo zápach, což rozhodně nemůže být jejich vada, ale vlastnost, která vychází z jejich přirozené povahy.

I u zvířat platí, že koupíte-li je v obchodě, případné vady, na které jste před nákupem nebyli upozorněni, můžete vytýkat až po dobu 24 měsíců. Když vám obchodník prodá nemocné, zraněné nebo neočkované zvíře, ačkoliv tvrdil, že je v pořádku, stejně jako u věcí se to posoudí podle ustanovení, která řeší tzv. jakost při převzetí. U zvířat můžeme těžko hovořit o záruce, z přírodního hlediska nikdo nemůže zaručit, že zvíře třeba neonemocní. Něco jiného ale je, když například pejsek onemocní v důsledku předchozího nevhodného chovu.

Nároky spotřebitelů budou podobné jako u věcí, ale opět je třeba vzít v úvahu zvláštní charakter zvířete. Každé je svým způsobem unikátní, mezi majitelem a zvířetem vzniká citový vztah. Vrácení tak nemusí být s ohledem na jeho povahu po delší době přípustné. Uvažovat o „opravě“, tedy situaci, kdy si jej prodejce vezme na léčení, zní spíše tragikomicky. V případě nedostatků tak přichází v úvahu nejčastěji přiměřená sleva. Ta se však nemusí určovat snadno.

Cena zvířete

Cena zvířete při prodeji nebo při náhradě škody se určuje podobně jako u věci. Někdy je otázkou nabídky a poptávky či ceny obvyklé. U domácích mazlíčků je ale důležitou hodnotou také váš vztah a citové pouto k nim. Nové občanské právo proto počítá s tzv. cenou zvláštní obliby, tedy cenou vašeho vztahu k předmětu nebo ke zvířeti. Ta je často nenahraditelná a značně individuální, proto je těžké říct, v jaké výši ji budou soudy přiznávat. Rozhodně nelze očekávat, že cena obliby bude sahat do miliónových částek. Když někdo zvíře zraní, musí uhradit náklady na léčení a ty mohou přesáhnout i cenu zvířete, pokud je poskytnutá péče účelná a rozumná. Třeba náklady na čistě estetické operace už ale nikdo hradit nemusí.

Zodpovědnost a náhrada škody

Za zvíře odpovídá především jeho majitel a příliš nezáleží na tom, jestli ho zrovna hlídá někdo jiný či se zatoulalo nebo uteklo. Ten, kdo má zvíře na starosti, chová ho nebo nějak používá (například jezdí na koni) odpovídá spolu s majitelem, takže k náhradě případné škody, kterou zvíře způsobí, jsou povinní oba.

Pokud zvíře chováte pro radost a ono způsobí škodu, nemůžete se vyvinit s tím, že jste podnikli vše, co bylo potřeba, a zvíře zabezpečili. Škodu budete muset uhradit vždy a odpovídáte i za případnou újmu na zdraví. Nejde jen o agresivní psy, ale třeba i o exotické hady, kteří ve stoupačce paneláku děsí sousedy a jejichž odchyt není zrovna levnou záležitostí. Se zvířaty určenými k obživě, výkonu povolání nebo pomoci zdravotně postiženým je to trochu jednodušší. Ze škody se dá takzvaně vyvinit, pokud vlastník prokáže, že nic nezanedbal a při zabezpečení zvířete udělal vše, co by se od něho očekávalo.

Divoká zvířata nejsou ničí. Pokud vám divočák vběhne pod kola auta, náhrady škody se nedomůžete. Spolehnout se musíte na pojistku, někdy je i součástí povinného ručení. Za škody na pozemcích, plodinách či lesním porostu ale odpovídá uživatel honitby, tedy myslivci, v případě zvlášť chráněných zvířat stát.

  • Zvíře, které uteče, můžete pronásledovat i přes cizí pozemky, a to bez předchozího souhlasu majitele. Občanský zákoník řeší i kuriózní situaci, kdy včelaři uletí včely a usídlí se v cizím, již obsazeném úlu. Pokud se tak stane, včely jsou majetkem vlastníka úlu. Škodu, kterou zvíře na pozemku způsobí, musíte uhradit.
  • Krádež zvířete je trestná. Pokud je jeho hodnota malá, může se krádež posoudit jako přestupek. Ve smyslu trestního práva a ochrany majetku je ochrana zvířat stejná jako u věcí. Trestný čin spáchá ten, kdo ukradne zvíře v hodnotě vyšší než 5 tisíc korun, na hodnotě zvířete nebude záležet, pokud krádež bude provedena vloupáním. Trestné je také týrání zvířat. Za surové či veřejné týrání hrozí až dvouleté vězení.
  • Ukradené zvíře stále patří svému majiteli, ale za škodu, kterou by způsobilo, odpovídá ten, kdo ho ukradl. Zloděj se nikdy nemůže stát majitelem, ale další osoby už ano. Pokud by někdo koupil ukradené zvíře od majitele zverimexu, je vlastníkem, pokud o krádeži nevěděl. Původní vlastník se může domáhat náhrady škody na zloději. Pokud koupíte zvíře od někoho, kdo se zvířaty nepodniká, a později se ukáže, že je kradené, musíte ho majiteli vrátit. Náhradu škody uplatníte na prodejci vy.
  • Nepřeje si majitel bytu, abyste v pronajatém bytě chovali zvíře? Jeho souhlas není důležitý, protože chov výslovně umožňuje zákon, od kterého se nelze odchýlit v neprospěch nájemníka ani písemnou smlouvou. Pokud si pronajímatel zvíře v bytě nepřeje, je jen na vás, jestli jeho přání vyhovíte, nebo ne. Chovem zvířete však nesmíte způsobit obtíže ani pronajímateli, ani ostatním obyvatelům domu. Zvíře by nemělo být hlučné a nemělo by zapáchat tak, že bude obtěžovat okolí. Všichni obyvatelé mají právo bydlet v klidu a čistotě, což zvíře nesmí narušit.

Co dělat při nálezu

Pokud naleznete zatoulané zvíře, máte povinnost ho vrátit. Když nelze poznat, čí je, nález musíte ohlásit. Je to podobné, jako když najdete cizí peněženku: zatajíte-li to, riskujete trestní nebo přestupkové stíhání. Nález se hlásí obci, která ho musí veřejně oznámit. O zvíře se můžete starat sami, nebo ho obec svěří provozovateli útulku. Neozve-li se nikdo do dvou měsíců, pak zvíře připadne nálezci nebo útulku, který ho může prodat či darovat někomu dalšímu. Pokud jste se rozhodli o něj pečovat sami a majitel se během dvouměsíční lhůty přihlásí, musíte mu zvíře vrátit. Máte ale nárok na úhradu nákladů, které vám vznikly takovou péčí. Pokud nález nebyl oznámen, nebude vám muset majitel zvířete nic platit, když ho najde a vyžádá si jeho vrácení.


Přihlásit