Kategorie masných polotovarů, které tvořily většinu testovaných výrobků, je poměrně velkorysá, co se vymezení týká. Můžeme v ní najít jak čisté maso se solí nad 1 %, tak jakousi hmotu s libovolným podílem mechanicky zpracovaného masa, soli a dalších látek. A to byl důvod, proč jsme je zaslali do laboratoře. Chtěli jsme zjistit, jaké rozdíly mezi nimi panují a co všechno výrobci zákazníkům pod tímto názvem nabízejí. Mezi 12 výrobky byl i jeden s označením mleté maso. Že jsme v chladicích boxech nenalezli víc takových, nejspíš svědčí o tom, že pro výrobce je výhodnější do masa přidat nějakou další látku a vytvořit z něho oficiálně masný polotovar, než vyrábět čerstvé mleté maso s kratší trvanlivostí, vysokými náklady a přísnými požadavky na mikrobiologickou kvalitu.
V senzorické části testu nebyli hodnotitelé příliš spokojení s více než polovinou výrobků, třetina z nich by se dala dokonce označit za vyslovené propadáky. Některé z nich nedostaly nejhorší známku jen proto, že oficiální definice pro masný polotovar je tak obecná, že se pod ní schová téměř cokoli. Analyzovali jsme zároveň zdravotní nezávadnost všech výrobků. Po stránce mikrobiologické se laboratoř zaměřila na nebezpečné bakterie Escherichie coli a Salmonelly, stejně jako na celkový počet mikroorganismů.
Všechny výrobky jsme podrobili také testu na přítomnost náhražek v podobě sóji nebo drůbežího separátu. Nejvíce zvědavosti v nás pak vzbuzovala otázka, kolik masa jednotlivé vaničky obsahují. Vzhledem k relativně volným pravidlům vyhlášky pro masné polotovary i uváděnému složení jsme čekali velký rozptyl, který se nakonec potvrdil. Laboratorní měření navíc odhalilo dva výrobky, které obsahovaly výrazně jiné množství masa, než deklarovaly, u jednoho jsme pak zjistili o 50 procent vyšší obsah tuku, než jaký by dle informací výrobce měl mít.