Právo: Spotřebitelský úvěr

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 12/2014

Vánoce se blíží a s nimi i koordinovaný útok na naše peněženky. Stačí chvíli vnímat reklamu a člověk může nabýt dojmu, že musí vykoupit nejlépe celý obchoďák a na vše dostane od hodných bank a úvěrových společností půjčeno. Pomineme-li nekalé obchodní praktiky, spotřebitelský úvěr má velmi přísnou úpravu nejen pro smlouvy, ale i pro reklamu.

Ne každý úvěr, běžně nazývaný půjčkou, zákony považují za spotřebitelský úvěr. Samotným vymezením bychom se mohli zabývat na celé této straně, pro představu však stačí říct, že půjčka pod 5000 a nad 1 880 000 korun spotřebitelským úvěrem není, stejně jako úvěry na bydlení zajištěné nemovitostí. V těchto případech nejsou zákony na úvěráře tak přísné. Většina odložených plateb, půjček či úvěrů ale pod přísnou úpravu spadne a nejde ji obejít ani tím, že se větší půjčka rozdělí na malé části, které nepřesáhnou spodní hranici pro úvěry. Všechny půjčky u jednoho poskytovatele se totiž sčítají a smlouva, která přesáhne pětitisícovou hranici, už je spotřebitelským úvěrem se všemi důsledky.

Reklama 

Zákon klade na poskytovatele a zprostředkovatele poměrně vysoké požadavky v oblasti inzerce, aby si každý mohl alespoň trochu představit, co konkrétně se za reklamou skrývá. Všimli jste si někdy v televizní reklamě teček a šumu ve spodní části obrazovky? V prakticky nečitelném textu je ukryt povinný reprezentativní příklad toho, jak by mohl úvěr vypadat v reálu. Zkuste někdy přijít blíže k obrazovce a pár informací zachytit, zaměřte se zejména na číslíčka s procenty. Možná si pak půjčku rychle rozmyslíte.

Zákon sice říká, že příklady mají být výstižně a zřetelně součástí reklamy, ale představa marketérů o zřetelnosti se dost liší od zamýšleného účelu. Výstižnost a reprezentativnost příkladu rovněž nebývá vysoká a na podmínky vychválené reklamou dosáhne jen zlomek klientů. Ostatní mají úvěr výrazně dražší. 

Už podle reklamy si můžete udělat představu, jak s vámi bude úvěrář v budoucnu jednat. Jestliže reklama říká, že úrok je například tříprocentní a už nepopisuje konkrétní příklad, tak porušuje zákon. Když se problém se zákonem ukazuje ještě před uzavřením smlouvy, jak to asi bude vypadat později?

Smlouva a právo na informace

Fígle úvěrářů bývají rafinované, a proto zákon přikazuje informovat o všech aspektech smlouvy před jejím uzavřením. Informace si můžete vyžádat na papíře a posoudit je v klidu. Zákon zná standardizovaný formulář, ve kterém najdete potřebné informace přehledněji než ve smlouvě. Pokud ho ani na žádost nedostanete, poskytovatel nebo zprostředkovatel něco tají a takové službě se vždy vyhněte.

Co musí obsahovat samotná smlouva o spotřebitelském úvěru? Předně musí být písemná a jedno její vyhotovení musí vždy spotřebitel dostat. Požadavků je mnohem více, všechny jsou v příloze č. II zákona 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Namátkou například doba trvání, úroková sazba, RPSN, výše, počet a četnost splátek a veškeré poplatky se smlouvou spojené.

Kdyby některá z informací z přílohy zákona chyběla, znamenalo by to, že smlouva se úročí pouze diskontní sazbou, kterou stanovuje Česká národní banka (v současnosti je to pouze 0,05 % ročně).

I z úvěru je úniku

Každý poskytovatel spotřebitelského úvěru musí posoudit, zda je jeho klient schopen úvěr splácet. Pokud to věřitel nedělá, hrozí mu vysoká pokuta (až 20 miliónů korun). Lichváři lákající na to, že půjčí každému, porušují zákon – už jen popíráním toho, že se budou zajímat o finanční historii klienta.  

Od každé spotřebitelské smlouvy lze odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření bez udání důvodu. Odstoupení musí být písemné, zaslané na adresu úvěrové společnosti. Vypůjčené peníze se samozřejmě musí vrátit, a to nejpozději do 30 dnů od odstoupení. Po dobu, kdy je má spotřebitel u sebe, se úročí tak, jak bylo domluveno ve smlouvě.

Pokud je úvěr vázán na koupi věci, sdílí úvěrová smlouva osud smlouvy kupní. Pokud od kupní smlouvy odstoupíte, například kvůli vadám, zaniká i smlouva úvěrová. Věřiteli o tom ale musíte dát vědět! Dokud prodávající nevrátí peníze za zakoupenou věc, nemusíte vracet peníze úvěrové společnosti, často si to prodávající s kupujícím vyřídí sami mezi sebou.

Zákon umožňuje úvěr splatit i předčasně, a to kdykoliv během trvání smlouvy. Administrativní poplatek nesmí přesáhnout 1 % z nesplacené částky, a když do konce úvěru zbývá méně než rok, pak nesmí být vyšší než 0,5 %. Pokud se vám daří lépe, než jste při podepisování úvěrové smlouvy čekali, je zbytečné platit drahé úroky a obávat se, zda někdy nezapomenete na splátku. Předčasné splacení vás problému může zbavit.


Přihlásit