Jak správně třídit odpad

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 29.10.2014    Publikováno v časopise 11/2014

Téma třídění a recyklace se již dlouhou dobu netýká pouze plastů, skla a papíru. Stejně důležité je i třídění elektronického či nebezpečného odpadu. Obsahuje totiž nejen spousty kovů a součástek, které je možné opětovně využít, ale i nebezpečné látky, jejichž únik do volné přírody může mít vážné důsledky.

Třídění odpadu může ještě stále působit problémy čistě z neznalosti toho, co lze a co nelze do směsného odpadu vyhodit, případně kam s tím. Nerudovská otázka s jednoduchou odpovědí. Většinu základních informací máme přímo na očích – dají se snadno vyčíst z obalu výrobku. Že spotřebič nepatří do komunálního odpadu, je patrné podle symbolu přeškrtnutého kontejneru, na nebezpečný nebo toxický odpad zase upozorňuje série výstražných symbolů. Tyto značky mohou být umístěny na obale, v návodu, záručním listu nebo i přímo na zboží. Nebezpečné látky, před kterými jsme tímto způsobem varováni, mohou v případě úniku narušit životní prostředí.

 

Třídění elektrospotřebičů

Poplatek za recyklaci

Od roku 2005 byl součástí ceny elektrospotřebičů tzv. recyklační poplatek (PHE), známý také jako viditelný příspěvek. Ten byl připočítáván u zařízení vyrobených před 13. 8. 2005 a vyskytoval se přímo na cenovce výrobku. Od roku 2013 se však už používá tzv. neviditelný poplatek (PNE). Jedná se o příspěvek na recyklaci nových zařízení, tedy těch vyrobených po zmiňovaném datu. Poplatky se pohybují od několika až po pár set korun v závislosti na velikosti daného spotřebiče a většina spotřebitelů o nich ani neví.

Od roku 2005 je v platnosti novela zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, která ukládá výrobcům a dovozcům spotřebičů zajistit sběr a likvidaci starých, tzv. historických elektrospotřebičů. Účelem nařízení je zamezit hromadění elektroodpadu na skládkách a přistupovat k němu jako ke zdroji obnovitelných součástí, jejichž opětovné zpracování omezuje celkovou spotřebu přírodních zdrojů. V průměru je tak možné recyklovat až 90 procent materiálu.

 

Vyhazování starých spotřebičů do komunálního odpadu je zakázáno a vážou se k němu podobné normy jako k třídění plastů nebo skla. Tato nařízení se netýkají pouze starých lednic, sporáků nebo televizí, ale i mobilních telefonů, světelných zdrojů a dokonce i elektronických hraček. Shrnuto podtrženo, jedná se o každý přístroj využívající elektrickou energii, ať už ze sítě nebo z baterií. 

Na recyklaci se podílí každý nakupující, protože příspěvek je obsažen přímo v ceně spotřebiče (viz box). 

 

Kolektivní systémy

Podle posledních čísel kolektivního systému Asekol, zajišťujícího recyklaci elektrospotřebičů, odevzdali Češi v minulém roce 11 186 tun televizorů a PC monitorů a 4504 tun malých elektrických zařízení. To odpovídá celkové úspoře 193 000 MWh elektrické energie, více než 9 miliónů litrů ropy a 850 miliónů litrů vody. Což je pro představu spotřeba vody celé České republiky za přibližně čtyřicet dní a energie na jeden a půl dne jejího provozu. 

Výrobce je ze zákona povinen odebírat své staré výrobky a zajistit jejich recyklaci či případnou likvidaci dále nevyužitelných látek. Kvůli usnadnění celého úkonu se tímto úkolem zabývají tzv. kolektivní systémy. Každý z nich představuje asociaci výrobců a v rámci zpracování odpadu jedná jejich jménem. Zajišťují sběry, svozy a efektivní recyklaci. Ze zákona jsou neziskové a pracují pod záštitou Ministerstva životního prostředí. Mezi kolektivní systémy s nejširším polem působnosti patří v České republice například Elektrowin, Asekol nebo REMA Systém, které v rámci zvýšení povědomí o nutnosti třídit organizují i různé sběrné akce. 

 

 

Kam s elektroodpadem?

Existuje několik možností, které spotřebitele nestojí jedinou korunu. V první řadě je tu zpětný odběr. Při nákupu nového spotřebiče je prodejce na požádání povinen zajistit odvoz toho starého. Spotřebič si samozřejmě můžete nechat pro další užívání, ale pokud už pro něj využití nemáte, je tato varianta nejrychlejší a nejsnazší. Prodejce však není povinen přebrat veškerá vámi vyřazená zařízení. Pokud přiveze novou televizi, nemusí odvážet například starou lednici. 

Druhou možností je odevzdat spotřebič v elektroservisu nebo přímo v prodejně elektra. Dříve byla tato možnost vyhrazena pouze zákazníkům daného prodejce a i v takovém případě bylo možné odevzdat pouze zařízení stejného typu. Od 1. 10. 2014 však platí vyhláška, podle které je možné odevzdat zařízení s rozměry do 25 cm v každé prodejně s plochou nad 400 m2. Odmítnutí této služby je protizákonné. Každá z prodejen je však povinna převzít pouze kompletní, nerozebraný elektrospotřebič. Zařízení, jimž chybí některý ze základních komponentů, budou odmítnuta jako odpad a je třeba ho odevzdat ve sběrném dvoru.

Tím se dostáváme k třetí možnosti, kterou je využití některého z více než tisíce sběrných dvorů. Podle posledních průzkumů je průměrná vzdálenost z domácnosti k nejbližšímu sběrnému dvoru do dvou kilometrů. 

Jestliže se jedná o odevzdání těžšího spotřebiče, jako je lednice nebo sporák, na jehož přesun spotřebitel nestačí, je možné zajistit jeho odvoz. 

Některé kolektivní systémy tuto službu za určitých podmínek provádějí i zdarma, jiné za poplatek. V obcích a městských částech, které nemají sběrné dvory, je obvykle dvakrát do roka přistaven kontejner, kam je možné staré elektrospotřebiče vyhodit. 

Poslední možností je využít k vyhození elektroodpadu některý z příslušných sběrných boxů, které jsou umístěny v blízkosti kontejnerů na tříděný odpad.

 

Nebezpečné materiály

 

V úvodu bylo řečeno, že nebezpečné odpady snadno poznáte podle výstražných symbolů. Krom klasických oranžových byl v rámci OSN vytvořen globální harmonizovaný systém označování a klasifikace chemikálií (GHS) a s ním druhá série bílých výstražných symbolů v červeném rámečku. V současnosti jsou ještě používány oba typy, od června příštího roku však už bude v platnosti pouze nová norma. Do nebezpečných odpadů patří různé pesticidy, barvy, spreje, oleje, baterie, přípravky na hubení hmyzu, čisticí prostředky a jiné chemikálie. Skončí-li v půdě nebo ve vodě, mají drtivý dopad na životní prostředí. Je proto zakázáno vyhazovat tyto výrobky do jakýchkoliv kontejnerů. Je možné je odložit buď do sběrných dvorů, nebo do mobilních sběren nebezpečného odpadu. V žádném případě je nelze míchat se směsným odpadem, a to i přesto, že se mohou zdát prázdné.

 

Sběr pneumatik

Recyklace ojetých pneumatik už je dnes běžnou praxí. Dříve se běžně stávalo, že se staré a nepoužitelné pneumatiky hromadily za garáží, nebo je lidé pohodili v lese. Stejně jako u starých spotřebičů se ale nabízí několik možností, jak s nimi naložit. Zpětný odběr kupříkladu funguje už od roku 2002 a týká se všech výrobců, dovozců a prodejců pneumatik. Každý prodejce je povinen svého zákazníka informovat o této možnosti a současně je zavázán tento odběr provést bez nároku na úplatu. Mnohdy mají prodejci dohodu se sběrným dvorem, který tento odběr provádí a kam je možné krom elektroodpadu odevzdat i pneumatiky či nebezpečný odpad. Výrobci pneumatik bohužel dodnes nemají vlastní kolektivní systém, který by se v České republice o sběr a recyklaci staral.

Přihlásit