Pašíci na cestách

Obsah červencového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 7/2020 Obsah červencového dTestu

Publikováno v časopise 7/2007

Obchodní řetězce vzkázaly masokombinátům: neumíte balit vepřové, dovezeme ho.

Zatímco v Asii oslavovali rok prasete, což má podle tradice přinést hojnost a prosperitu, na české producenty vepřového se valí jedna Jobova zvěst za druhou. Málem to vypadá, jakoby to s vepřovým ani neuměli. Schodek zahraničního obchodu s vepřovým masem loni dosáhl rekordních 4,4 miliardy korun, uvedlo Ministerstvo zemědělství. Je to nejhorší výsledek v historii. Ještě v roce 2003, před naším vstupem do Evropské unie, to bylo 806 milionů korun.

Krátce předtím obchodní řetězec Interspar vzkázal domácím masokombinátům, že pro ně na pultech svých hypermarketů bude mít podstatně méně prostoru než dosud. Nového dodavatele si našel v Rakousku, kde – jaká náhoda – sídlí mateřská centrála Intersparu. Rozhodnutí nahradit české maso zahraničním odstartoval krach masokombinátu Prima Group v Nezamyslicích u Prostějova. Prezident Agrární komory ČR Jan Veleba v tom vidí pouhou záminku, jak z českého trhu postupně vytlačit potraviny domácího původu.

»Kvůli neúspěchu jednoho obchodního partnera snížil Interspar ze dne na den objednávky všem českým zpracovatelům. Kapacity domácích výrobců jsou dost velké na to, aby pokryly výpadek jednoho z nich,« kroutí nad rozhodnutím Intersparu hlavou a dokládá to mapou s rozmístěním masokombinátů v republice. Připomíná, že za umístění českých potravin v regálech řetězců musejí jejich výrobci odvádět různé poplatky. Samotná Prima Group, jak říká, tímto způsobem vynaložila během spolupráce s Intersparem na zalistování, regálném a dalších platbách 138 milionů korun. Předseda představenstva Primy Group Jaroslav Přikryl výši zmíněné částky nepotvrdil ani nevyvrátil. »Řekl jsem panu Velebovi, že o publicitu nestojím. To je vše,« uvedl Přikryl.

Agrární komora zorganizovala před hypermarkety Intersparu protestní akci, v jejímž průběhu zemědělci nabádali spotřebitele k bojkotování nákupu rakouského masa. Decimováním domácích chovů ztratí zemědělství možnost pěstovat obilí k jejich krmení a půda zůstane ležet ladem, připomínali farmáři v letácích, které rozdávali zákazníkům.

Jednatel Intesparu Martin Hruška nevidí situaci zdaleka tak dramatickou, jak ji Agrární komora vykresluje: »Maso sice vozíme z Rakouska, ale je českého původu, v Rakousku se jen balí,« ujišťuje. Jinými slovy, než se pašíci z českých výkrmen dostanou v úhledných balíčcích na pulty českých obchodů, zorganizuje jim Interspar krátký výlet za hranice. Zemědělci v Hruškově podání zkrátka rozhodně nepřijdou, ztráty ponesou zpracovatelé.
Co je za vědu na tom, zabalit maso do misek a fólie, že se kvůli tomu musejí vozit živí vepři do ciziny? Prý nic, ale zpracovat a naporcovat ho tak pěkně jako v Rakousku, to u nás neumíme, odvolává se Hruška na špatné zkušenosti s českými masokombináty. »Na prezentacích předvádějí krásně opracované porce, že je na ně radost pohledět, ale po dvou třech dodávkách začnou potíže,« poukazuje Hruška. Zákazníci pak raději před balíčkovaným masem dávají přednost prodeji u pultu, kde jim řezník ukrojí porci z vybraného kusu. Podíl výsekového masa v Intersparu se přechodem k rakouskému zpracovateli postupně sníží, protože ho nahradí vakuově balené porce s delší trvanlivostí.

Na stálost kvality a uniformnost dodávek jsou řetězce háklivé. Interspar není sám, kdo dal přednost zahraničním zpracovatelům masa. Ahold bere balíčky z nové centrální zpracovny v Polsku, kterou tam vybudoval irský Hilton. Část dodávek ze zahraničí bere i Tesco.

Kvalita dodávek není jediné, co Hruška českým zpracovatelům vyčítá. Zlobí se na ně, že mu před Vánocemi nedodali nasmlouvané množství masa a ztráty na tržbách tak šly do statisíců korun. Vepřového je v Česku obecně nedostatek, takže ho v zahraničí kupují samy české masokombináty a vydávají ho před spotřebiteli za tuzemské.

»Při náhodné veterinární kontrole v hypermarketu v Českých Budějovicích se dohledáním v průvodní dokumentaci ukázalo, že vepřové maso, které výrobce v Plané nad Lužnicí deklaroval jako české, pocházelo ve skutečnosti z Irska,« vybavuje si Hruška nedávný případ. Ale ředitel Maso Planá Emil Kasper to vylučuje. »Vepřové z Irska jsme do Budějovic rozhodně nedodali,« tvrdí. Na Vánoce, jak říká, svého odběratele na holičkách nenechali, naopak mu operativně přivezli zboží navíc. Přesto si Interspar po Novém roce našel jiného dodavatele pro hypermarket v Táboře a Masu v Plané vypověděl smlouvu. »Máme certifikát pro vývoz masa do USA, kde je trh nejnáročnější,« hájí Kasper čest své firmy.
Bez ohledu na dodavatelsko-odběratelské spory je ale jisté, že čtvrtina vepřového masa na českém trhu má zahraniční původ. Ministerstvo zemědělství to v Situační a výhledové zprávě vepřové maso vysvětluje tím, že Česká republika není v jeho výrobě soběstačná. Ze 41 kilogramů vepřového na hlavu a rok pochází takřka 12 kilogramů ze zahraničí. Naposledy soběstační jsme byli v roce 1996. Od té doby klesl stav prasat v domácích chovech o milion kusů.

Zatímco Česko vyváží hlavně živá vykrmená prasata, určená na porážku, k nám do republiky proudí maso »podřadné kvality« ke zpracování do uzenin, doslova uvádí ministerská zpráva. »Z importovaného výsekového masa převažuje vepřová plec, pro kterou nemá německá a rakouská kuchyně uplatnění,« vysvětluje předseda Českého svazu zpracovatelů masa Jaromír Kloud. Němci a Rakušané kupují hlavně kýtu a pečeni, v létě pak krkovici na grilování. Bůček přidávají do různých specialit. Chuťovými preferencemi našich sousedů se vysvětluje, proč Rakousko, které vyrábí přesně tolik vepřového, kolik se ho v zemi sní, a Německo, soběstačné pouze z 93 procent, patří k významným vývozcům vepřového do Česka a proč ho na druhé straně u nás oba státy také samy hojně nakupují.

»Plec je vepřové maso třetí jakosti, vhodné na pečení, do guláše a na mletí,« uvádí oblíbená kuchařská kniha Vaříme zdravě, chutně a hospodárně (Avicenum, Praha 1975). Za první jakost kniha označuje panenskou pečeni a kotlety, zatímco kýta a krkovička je jakostí druhou.

Výrobu vepřového masa Evropská unie nedotuje. Vyplácí však podporu na obilí, které je hlavním krmivem prasat. A krmivo je hlavní složkou nákladů, zdůrazňuje ministerská zpráva o vepřovém masu. Obilí pěstují členské státy staré unijní patnáctky za výhodnějších finančních podmínek, protože na něj berou o 35 procent vyšší přímé platby než později přijaté státy. Zatímco stará patnáctka má ve vepřovém nadprodukci, unijní desítka soběstačná není. Přebytky má pouze Maďarsko, jehož míra soběstačnosti je 147 procent a Polsko se soběstačností 103 procenta.

Rezervy Česka jsou podle Ministerstva zemědělství v technologickém vybavení výkrmen, které vesměs pocházejí ze sedmdesátých let. Naše stavby jsou v průměru třicet let staré a technologie také. Ve vyspělejším zahraničí dokážou v moderních halách s menším počtem lidí odchovat 25 selat na prasnici, zatímco u nás pouhých 19.

Alice OLBRICHOVÁ, Týdeník Ekonom

Přihlásit