Černé ovce: Jak přijít o to, co si koupíme

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 7/2007

Při nákupu zejména dražších výrobků důsledně trvejte na vystavení dokladů o koupi, věnujte pozornost tomu, co je v nich uvedeno, i tomu, zda zde uvedené údaje odpovídají skutečnosti. A hlavně nezapomeňte na to, kam jste je založili, až je třeba za půl roku budete potřebovat. V opačném případě byste mohli dopadnout jako protagonista našeho příběhu ze života.

Jednoho dne mi zavolala tisková mluvčí České obchodní inspekce Miluše Fléglová, že má pro pořad Černé ovce poněkud paradoxní případ reklamace, která už trvá deset měsíců. A tak jsem zatelefonovala panu Václavu Vrubelovi, který si v elektro prodejně proti Hudebnímu divadlu v Karlíně koupil zesilovač za 12 000 korun. Když jsem se s ním sešla, dozvěděla jsem se, že je masér, který má vždycky na určitou hodinu objednané zákazníky. V srpnu loňského roku měl chvíli volno, a protože pro poslech hudby potřeboval zesilovač, zašel do prodejny v ulici 1. pluku, vybral si přístroj značky Marantz a dostal doklad o zaplacení. A protože spěchal, domluvil se v prodejně, že si zesilovač doma vyzkouší, a když nebude v pořádku, přinese ho příští den zpátky.
Doma zjistil, že jsou zatlumeny výšky, a druhého dne se do obchodu vrátil. Jenže zesilovač mu nevyměnili, ani nevrátili peníze, to prý mají od majitele obchodu zakázáno. Pan Vrubel opět spěchal do práce a tak tam zesilovač nechal s tím, že mu ho opraví. Když se do prodejny za pár dnů vrátil, zjistil, že zesilovač opraven není, dokonce ho našel v regále. Znovu žádal vrácení peněz. Oba prodavači se opět vymluvili na vedoucího a dali mu jeho telefonní číslo. Pan Vrubel si dvakrát domluvil s majitelem obchodu schůzku, ten však ani jednou nepřišel. Šestnáctkrát(!) byl pan Vrubel v obchodě, ale nikdo se s ním už moc nebavil. Nakonec hledal pomoc právě u České obchodní inspekce…

Ptala jsem se pana Vrubela na reklamační list, žádný nedostal, prostě tam jen tak nechal svůj zesilovač a věřil, že se v prodejně zachovají čestně. Do obchodu jsme společně zavítali s kamerou. Přišli jsme v době, kdy mělo být otevřeno. Nebylo. Zavolala jsem na telefonní číslo, které bylo uvedeno na dveřích prodejny. Mužský hlas mi sdělil, že přijde za dvacet minut. Nikdo nepřišel ani za hodinu. Další telefonát, ze kterého jsem se dozvěděla, že už je za rohem, prý za pět minut přijde. Dále jsme čekali, a když jsem zavolala po další půl hodině, bylo mi řečeno, že je někde na Proseku, že se mu rozbilo auto a čeká na odtah. Odjeli jsme a vrátili se za pár dnů.
Tentokrát jsme měli štěstí. Prodejce byl trochu překvapen, ale když zjistil, že jsme z České televize, pohotově zapnul vlastní kameru. Když jsem mu popsala, proč jsme přišli, překvapil nás tvrzením, že pana Vrubela nezná, že v jeho prodejně si nic nekoupil, že od 1. ledna 2006 tam prodává pouze on a musel by o tom něco vědět. To bylo překvapení. „Byli tady dva mladí muži,“ trval na svém pan Vrubel. „Ti tady mohli být, ale v roce 2005!“ řekl prodejce, který se nám představil jako jediný majitel obchodu. Jmenuje se Petr Kužvard. Pan Vrubel tvrdil, že tam při svých návštěvách zesilovač viděl a chtěl ho najít. Procházel prodejnou, vešel i do skladu, ale zesilovač nenašel. Když se prodejce podíval na paragon, řekl, že je na něm razítko ELVIE s.r.o., kdežto jeho prodejna se jmenuje Elektro Křižíkova. Podívala jsem se na pana Vrubela a zeptala se, zda opravdu zesilovač kupoval v tomto obchodě. „Samozřejmě! Byl jsem tady šestnáctkrát!“
Ta situace byla neřešitelná. Petr Kužvard trval na svém a Václav Vrubel také. Někdo tady lže! Osobně se domnívám, že Václav Vrubel ne. Nedovedu si představit, že někdo půjde tolikrát do obchodu, kde si nic nekoupil a bude žádat alespoň vrácení zesilovače, který nikdy ani neviděl. To je hloupost!
„Asi nezbývá, než aby se pan Vrubel obrátil na policii a podal trestní oznámení!“ řekla jsem a Petr Kužvard odvětil, že to bude nejlepší. A pak jsme odešli.

Dívala jsem se na doklad o zaplacení a nechápala – proč razítko ELVIE s.r.o., když prodejna se podle pana Kužvarda jmenuje Elektro Křižíkova? Podívala jsem se na internet do obchodního rejstříku na firmu ELVIE s.r.o. a s překvapením zjistila, že v této firmě byl až do 8. ledna 2007 jediným jednatelem právě Petr Kužvard. Ten Petr Kužvard, který do očí tvrdil, že s firmou nic společného nemá, že o razítku nic neví, že je to všechno nesmysl. Ten Petr Kužvard, který mě dokonce na chvíli přesvědčil, že by mohl mluvit pravdu!
Otázkou zůstává, kdo prodal panu Vrubelovi zesilovač, protože Petr Kužvard to nebyl. Ten tvrdí, že od 1. ledna 2006 v tomto obchodě prodává jen a jen on. Je možné, aby v obchodě pana Kužvarda někdo prodával a on o tom nevěděl?
Ať je to jakkoliv, na paragonu je razítko ELVIE s.r.o., tato firma prodala panu Vrubelovi zesilovač, této firmě ho druhý den vrátil, obojí mu jeho přátelé dosvědčí, a je to firma, za kterou je právně zodpovědný právě Petr Kužvard. Jenže to by už měla být práce policie a ne redakce Černých ovcí.
Jisté je, že pan Vrubel (snad prozatím) přišel o 12 000 korun. Snad se mu podaří svědecky dokázat, že v prodejně zesilovač kupoval a právě sem ho vrátil. Policie by se měla vypořádat i s tím razítkem.
Spěch se při jakémkoliv nákupu nevyplácí. To už pan Vrubel ví. Stejně tak se nevyplácí nechávat jen tak v prodejně reklamovaný výrobek, aniž by byl vystaven reklamační protokol. To už také pan Vrubel ví. Jeho příběh zdaleka není u konce. Je ale poučný. Poučili jste se i vy?

Maria KŘEPELKOVÁ
pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

 

ADVOKÁT RADÍ...

Tento případ je zajímavý tím, že má hned několik právních rovin. Pokud má pan Vrubel pravdu a pokud ji bude schopen obhájit, může při řešení svého problému postupovat v rovině správního práva, občanského práva i v rovině práva trestního. Pokud však pravdu nemá nebo pokud se mu nepodaří prokázat, že případ se stal tak, jak uvádí, svou osobu tak vystavuje riziku dalších nepříznivých důsledků.

Podle zákona o ochraně spotřebitele je každý prodávající povinen vydat kupujícímu na jeho žádost doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, spolu s identifikačními údaji prodávajícího obsahujícími jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo (jde-li o právnickou osobu) nebo místo podnikání (jde-li o fyzickou osobu), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Pokud byl v daném případě byť jen z nedbalosti při prodeji vydán kupujícímu doklad, obsahující údaje jiné právnické osoby, než která mu měla zesilovač prodat, byla tato povinnost porušena. Jestliže spotřebitel výrobek odevzdá k reklamačnímu řízení, je mu prodávající povinen i bez výslovné žádosti vydat písemné potvrzení o tom, kdy toto právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace požaduje. Za porušení těchto povinností může česká obchodní inspekce prodejci udělit pokutu.

Každá provozovna, tedy i prodejna v Karlíně, musí být podle živnostenského zákona trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, bylo-li přiděleno. Také za porušení této povinnosti lze podnikatele postihnout, ovšem pokutu by v tomto případě uděloval příslušný živnostenský úřad. Jelikož tomuto úřadu musí být každá provozovna také nahlášena, bylo by možné dohledat, zda tato konkrétní prodejna byla v dané době provozována společností ELVIE s.r.o. nebo Elektro Křižíkova, spol. s r.o. a kdo je tedy smluvním partnerem pana Vrubela.

Povinnost vydat spotřebiteli doklad o zakoupení výrobku a doklad o jeho reklamaci je v zákoně o ochraně spotřebitele zakotvena mimo jiné proto, aby mohl zákazník v případě soudního sporu snadno prokázat všechny podstatné právní skutečnosti, například kdy si od koho koupil jaký výrobek, kolik za něj zaplatil, kdy a proč jej reklamoval, jak dlouho byla reklamace vyřizována a tedy o kolik se prodloužila záruční doba a podobně. Těmito listinami je tak velice usnadněna jeho důkazní situace. Jestliže však tuto povinnost prodávající poruší, neznamená to ještě, že by zákazník později u soudu nemohl uspět – za důkaz u soudu totiž mohou sloužit v zásadě všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Lze si tedy představit, že pokud zákazník v obchodě platil platební kartou, může dohledat doklad o této transakci, případně výpis z účtu, z něhož bude možno zjistit kdy, kolik a komu zaplatil; pokud jej doprovázel nějaký známý, může vedle své účastnické výpovědi u soudu navrhnout také svědecký výslech této osoby.
Jestliže se pan Vrubel tehdy někomu pochlubil, že si v obchodu, co je naproti, zrovna pořídil nový zesilovač, za který zaplatil 12 000 Kč, případně pokud se se svými následnými problémy s jeho reklamací někomu svěřil, mohla by i výpověď takové osoby jako nepřímý důkaz přispět k objasnění věci a jistě by podpořila věrohodnost jeho účastnické výpovědi. Připouštím ovšem, že relativní složitost takového způsobu dokazování může podstatnou část účastníků soudního sporu od podání žaloby odradit, nicméně úspěch ani v takovém případě zcela vyloučen není.

Pro doplnění uvádím, že paragraf 248trestního zákona upravuje skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry. Takového trestného činu se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, tedy škodu vyšší než 5000 Kč. Pachatel může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Pokud si prodejce úmyslně ponechal věc, kterou mu zákazník svěřil k vyřízení reklamace, a zákazníkovi ji nevrátí, lze uvažovat o jeho odpovědnosti za takový trestný čin. V takovém případě by však bylo třeba konkrétní fyzické osobě prokázat, že měla věc ve své dispozici a že si ji záměrně ponechala místo toho, aby s ní naložila tak, jak podle zákona učinit měla – tedy zajistit její opravu a vrátit ji opravenou zákazníkovi, nebo vrátit zákazníkovi peníze.

Podle údajů obchodního rejstříku byl pan Kužvard skutečně až do 8. ledna roku 2007 jednatelem a společníkem společnosti ELVIE s.r.o. Zároveň je i společníkem společnosti Elektro Křižíkova, spol. s r.o., jejímž jednatelem je ale jiná osoba – paní Věra Kužvardová. Na tom, že někdo vystupuje ve více společnostech, ať už jako jejich statutární orgán nebo jako jejich zaměstnanec, samozřejmě není nic špatného, ovšem měl by být schopen rozlišovat, za kterou z těchto společností v dané chvíli jedná. V opačném případě se nelze vyhnout minimálně podezření, že může mít zájem na tom, aby jeho zákazníci nevěděli, na koho se mají obracet s případnými problémy s kvalitou prodávaného zboží.

Pan Vrubel o svém případu informoval zatím „pouze“ českou obchodní inspekci a redakci pořadu černé ovce a jistě se s ním svěřil i širokému okruhu svých známých. Je pouze na něm, zda se rozhodne nechat celou věc být nebo zda se obrátí i na soud, na policii nebo na živnostenský úřad. Nejsem soudce a netroufám si rozhodnout, na čí straně je pravda, zda je na straně pana Vrubela či na straně pana Kužvarda – pokud by pan Vrubel prokázal, že má pravdu on, mohl by se svým trestním oznámením, oznámením přestupku podle živnostenského zákona či zákona o ochraně spotřebitele nebo v případném soudním sporu uspět. Nebude-li však mít k dispozici dostatečné důkazy, prohraje soud a zaplatí protistraně náhradu nákladů řízení. Podá-li však na konkrétní osobu trestní oznámení, které se neprokáže, může následně on sám čelit i jejímu trestnímu oznámení pro trestný čin křivého obvinění podle § 174 odst. 1 trestního zákona, za který lze pachateli uložit trest odnětí svobody do tří let. Pozice pana Vrubela jistě není beznadějná, ovšem byla by mnohem silnější, pokud by znal svá práva a důsledně trval na tom, aby je vůči němu prodejce dodržel, jak při nákupu výrobku, tak při jeho následné reklamaci. Pan Kužvard se může oproti tomu hájit tím, že si pan Vrubel celou věc vymyslel – potom je však otázkou, jak mohl přijít k prodejnímu dokladu s razítkem společnosti ELVIE s.r.o., proč by s celou záležitostí pana Kužvarda šestnáctkrát obtěžoval a proč by se následně obracel na pořad černé ovce a na Českou obchodní inspekci…

Jaké z této kauzy plyne poučení pro ostatní? Zákazníkům lze doporučit, aby zejména u dražších výrobků důsledně trvali na vystavení výše uvedených dokladů, aby věnovali pozornost tomu, co je v nich uvedeno, i tomu, zda zde uvedené údaje odpovídají skutečnosti. Když už takové doklady získají, měli by si vzpomenout i na to, kam je založili, až je třeba za půl roku budou potřebovat. A seriózní prodejci jistě sami dávno vědí, jakým způsobem by měli přistupovat k řešení problémů se svými zákazníky.

JUDr. Martin Sochor, advokát

Přihlásit