Energie pod kontrolou

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 8/2014

Energetické štítky jsme mohli zpočátku vídat především na bílé technice, ale postupem času se rozšiřovaly i na další typy přístrojů, jako jsou televizory, zdroje světla nebo klimatizace. Od září letošního roku je budeme v obchodech vídat i na vysavačích. Nově pro ně platí také směrnice pro ekodesign, která stanovuje limity pro jednotlivé vlastnosti spotřebičů.

Energetické štítky se v Evropské unii objevily poprvé v polovině devadesátých let minulého století. V České republice byly zavedeny v roce 2001 vyhláškou ministerstva průmyslu a obchodu č. 215/2001 Sb., v plné míře a zcela srovnatelně s mezinárodními standardy pak vstupem Česka do EU. Užitečné jsou nejen při samotném výběru v obchodech, kde má spotřebitel možnost jednotlivé výrobky mezi sebou snadno porovnávat, ale představují i jednoduchý a poměrně účinný nástroj pro snižování energetické náročnosti spotřebičů na trhu. Popularita úsporných spotřebičů navíc mezi lidmi neustále roste, podle průzkumů jsou za ně ochotni zaplatit o 40 až 50 procent více. S jasně viditelným údajem o spotřebě na energetickém štítku se tak z „žravých“ spotřebičů stává neatraktivní zboží.

Není zelená jako zelená

Přestože jsou štítky bezpochyby užitečnou pomůckou, nelze se na ně zcela spoléhat. Jedním z důvodů je fakt, že uvedené informace a od nich se odvíjející zařazení do energetické třídy vycházejí z údajů deklarovaných výrobci a systematické ověřování správnosti je velice náročné. V České republice to má na starosti Státní energetická inspekce. V minulém roce však vznikl spojením šestnácti organizací občanské společnosti z celé Evropy projekt MarketWatch, který kontroluje dodržování pravidel spojených s energetickými štítky a normou pro ekodesign (viz box). Další projekty, jejichž cílem je ověřovat shodu parametrů s údaji na energetických štítcích, jsou AtleteII, Ecopliant, PremiumLight, Euro Topten MAX a CompliantTV.

MarketWatch je celoevropskou kampaní, která vznikla spojením šestnácti nevládních organizací včetně ICRT (International Consumer Research & Testing), jejímž členem je dTest a řada dalších světových spotřebitelských organizací. V rámci

MarketWatch se testují výrobky z internetových i kamenných obchodů a hledají se ti výrobci, kteří nesplňují evropská pravidla o ekodesignu a ochuzují tím své zákazníky o slíbené úspory energie. Odhaduje se, že nedostatečně účinné výrobky navyšují spotřebu energie asi o 100 TWh ročně, což se rovná celé spotřebě domácností ve východní Evropě. Dodržování nových limitů by zároveň mělo výrazně snížit emise CO2 v řádu miliónů tun. 

I my při testování sledujeme, kolik energie spotřebiče či elektronika odebírají. Námi naměřené hodnoty se však leckdy od oficiálních informací liší. Na vině je i určitá nejednoznačnost metodiky měření, kterou si výrobci mohou interpretovat tak, aby dosáhly lepších výsledků. Například spotřeba uváděná na štítcích televizorů vychází z měření v takzvaném domácím režimu obrazu, tedy nastavení doporučeném pro použití v domácnosti. Výrobcům je však ponechána určitá svoboda v tom, jaký přesně zvolí „doporučený“ jas a kontrast. Jak ukázaly testy, tato základní nastavení nejsou s ohledem na kvalitu obrazu vždy ideální. Když pracovníci laboratoře obrazové parametry upraví tak, aby byly barvy co nejvěrnější a jas a kontrast co nejvhodnější, spotřeba televizorů často vzroste. V našich testech proto provádíme měření v podmínkách co nejvíce odpovídajícím běžnému použití v domácnosti.

Obdobně lze s údaji o spotřebě v rámci určitých limitů „kouzlit“ i u dalších spotřebičů. Například pro výpočet roční spotřeby elektrické energie u vysavačů se používá poměrně jednoduchý vzoreček s několika proměnnými, ve kterém stačí v rámci povolené tolerance lehce upravit jednu z nich (čas), a už je roční spotřeba o 1 kWh nižší. Stejně tak lze vhodně upravit i výsledek účinku sacího výkonu na tvrdých podlahách s mezerami a štěrbinami, protože norma nestanovuje, z jakého materiálu má být mezera zhotovena. Pokud je z kovového materiálu, sací účinek je bez problémů stoprocentní, ovšem při použití tvrdého dřeva je účinek obecně nižší.

Ekodesign (nejen) pro vysavače

Směrnice Evropské unie pro ekodesign stanovuje podmínky pro uvádění nových spotřebičů na trh s ohledem na minimalizaci jejich negativního dopadu na životní prostředí. To mimo jiné znamená, že výrobky s nízkou energetickou účinností už nemohou být uváděny do prodeje. Podmínky ekodesignu pro vysavače jsou velice vítány, protože jejich zavedení zvrátí současný trend stále rostoucího příkonu přístrojů. Od 1. září 2014 tak už nebude možné uvádět na trh vysavače s příkonem vyšším než 1600 wattů, roční spotřeba elektrické energie bude muset být nižší než 62 kWh, minimální účinnost vysávání na koberci bude muset být minimálně 70 procent, na tvrdých podlahách 95 procent. Po třech letech, kdy vejdou v platnost ještě přísnější podmínky pro ekodesign, budou mít nové vysavače nižší roční spotřebu než 43 kWh a maximální příkon 900 W. To už by mělo vést k výrazné úspoře elektrické energie.


Přihlásit