Fejeton: Doba ledová

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 31.7.2014    Publikováno v časopise 8/2014

Když začalo (pár let tomu nazad) globální oteplování, sešli se na dobře utajeném místě za polárním kruhem přední světoví odborníci, aby se poradili, co s tím. Vymysleli spoustu skvělých nápadů, a když se za tři roky vrátili, okamžitě se do toho pustili. Filmoví kouzelníci vyrobili Dobu ledovou, zemědělci vypěstovali ledový sálat, potravináři vrhli na trh ledový čaj, televize začala reprízovat Mrazíka i v červenci a Václav Klaus prohlásil, že je to všechno humbuk. A hned se všem ulevilo.

Mně ne. Já mám dojem, že některé věci (a slova) k sobě neodmyslitelně patří a jiné věci (a slova) ne. Jako třeba horký čaj – to jo. Ledový čaj – to ne. Maximálně bych skousnul studený. To bychom si z téhle „pojmologie“ za chvíli udělali pěkný guláš. Kdyby z kraje května nemrzlo, mohli bychom tvrdit, že místo Ledových mužů přišli letos Horcí muži a tudíž jsme neměli nohy úplně ledové, nýbrž vařící. A taky si pořádně neumím představit, jak to vzniká, poněvadž jsem jen prostý venkovský hlupáček.

Že by pan Vomáčka zapomněl sklidit hlávkový salát a on mu na záhonku vydržel až do ledna a bylo to pošušňáníčko? Že by se Uku vrátil unaven z lovu tuleňů do svého útulného iglú a jeho žena Lule mu nabídla sobí čaj, do kterého zapíchla rampouch? Že by Uku upil, šťastně vydechl a řekl: Hergot, mámo, ten je ale ledovej! 

Jo, jo, já vím, takovej trouba zase nejsem. Vezme se nějaká tresť, nějaký umělý sladidlo nebo kyselidlo, barvičky a další serepetičky, zalije se to vodou, zamíchá, stočí do petflašky a nalepí se na to etiketa Ledový čaj. Lidu to chutná, lid věří, že to alespoň zdálky vidělo čajovou plantáž, lid s tím úspěšně vzdoruje globálnímu oteplování. Jak říkávala moje babička, když se v šestačtyřicátým vracela z kopřiv a dělala nám z nich špenát: 

Na marketingu záleží, ty moulo!

Nechtěl jsem být předpojatý, to si nemůžu dovolit, ani když nevím, co to znamená, a tak jsem se volky nevolky napil ledového čaje s příchutí citrono-vou, zakoupeného v běžném superkšeftu. Jako něco to chutnalo, ale jako čaj ne – a nezlepšilo se to, ani když jsem si to ohřál. Vzdal jsem to a nalil si panáka vodky zakoupené z preventivních důvodů tamtéž. Nemusím vám, doufám, říkat, co bylo natištěné na etiketě. 

Doba ledová je holt doba ledová.

 

Zdeněk Rosenbaum


Přihlásit