Obchodní řetězce: Zlato z regálů

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 8/2007

Kdo chce prodávat v obchodním řetězci, musí se zapojit spoustou vstupních poplatků. Tyto superdesátky pouštějí českým výrobcům žilou v rozsahu mnoha miliard korun ročně.

Kdo by nechtěl prodávat své výrobky v obchodech, kam se lidé jen hrnou? Ale chcete vědět, kolik inkasují obchodní řetězce od svých dodavatelů za umístění zboží v regálech? O tom se u nás nemluví. Na to se musíte zeptat u sousedů na druhém břehu řeky Moravy.
Zpráva o stavu slovenského zemědělství uvádí na straně 47 pozoruhodný údaj: v zemi našich bývalých spoluobčanů jsou to dvě miliardy Sk. Tuto částku formou různých poplatků odvedli slovenští výrobci potravin za devět měsíců roku 2005 obchodním řetězcům, aby v nich mohli prodávat. Zisk potravinářského odvětví na Slovensku v daném roce přitom činil 1,83 miliardy Sk při tržbách necelých sto miliard korun. Znamená to, že větší díl zisku z potravinářské výroby u našich donedávna krajanů odplouvá k obchodníkům.

Je to vůbec poprvé, kdy oficiální materiál z pera vlády dává veřejně nahlédnout pod pokličku tabuizovaného byznysu, který se kolem obchodních řetězců točí. Ač jsou praktiky obchodních řetězců obdobné, v Česku nemáme tak zmapovanou půdu dodavatelsko-odběratelských vztahů. Všichni potravináři sice o překot naříkají, jak je řetězce dřou a tlačí ke zdi vyděračskými dopisy, jenže když je mají ukázat, rozhostí se dusné mlčení.
»Ptáte se, proč jsme zádumčiví, když přijde na lámání chleba? Náš podnik zaměstnává 420 lidí. To je mám odvážnou kritikou připravit o práci?« namítá generální ředitel Maso Planá Emil Kasper.
Obchodní řetězec Interspar sice od letošního března přestal odebírat od českých masokombinátů balíčkované maso a našel si dodavatele v Rakousku, jenže uzeniny bere z Česka dál. Proto se do popisu konkrétních praktik nikomu z výrobců nechce.
Jak to u řetězců chodí při vyjednávání slev, popisuje ředitel jedné z českých škrobáren. Čeští nákupčí prý mají od svých zahraničních šéfů přesně nalinkováno, kam dodavatele dotlačit. Hodnoceni jsou podle toho, kolik slev se jim podaří vyjednat. Kdo jich má nejméně, přijde o místo. Vydržet v té-hle stresující branži lze maximálně dva roky. Proto se nákupčí obchodních řetězců tak často střídají.
Nemluv a plať. Zatímco na Slovensku se prolomily ledy, v Česku dosud panuje potravinářská omerta. Ke škodě věci.
Když poslanec Ladislav Skopal (ČSSD) letos zjara předložil Poslanecké sněmovně svůj pátý pokus o novelu zákona na ochranu hospodářské soutěže, česká vláda ho smetla ze stolu. Důvod? V návrhu poslanecké novely chyběla analýza, jak by se ochrana dodavatelů před »desátkami« obchodníků promítla do spotřebitelských cen.
Roli hraje každé procento navíc, uvážíme-li, že Topolánkův kabinet hodlá v rámci daňové reformy zvýšit DPH potravin z dosavadních pěti procent až na možných 19 procent. Staví-li se česká vláda do pozice ochránce spotřebitelů, sleduje tím vlastní pragmatický cíl. Potraviny budou dražší tak jako tak. Ochrana výrobců by z pohledu vlády zbytečně jitřila už tak napjatou atmosféru.
»Žádnou analýzu nemáme,« přiznává poslanec Skopal. »Víme, že nadnárodní řetězce nutí dodavatele prodávat pod výrobními náklady, ale konkrétní údaje nikdo nezjišťoval.«
Za dílčí vítězství Skopal považuje už to, že Sněmovna v prvním čtení návrh novely přímo nezamítla, jen ho vrátila poslancům k přepracování.

Slováci jsou v ochraně výrobců před obchodníky dál. Mají vlastní zákon o obchodních řetězcích, který platí od roku 2003.
»V původním znění dokonce určoval obchodníkům, jaký podíl domácích výrobků mají odebírat, aby slovenský průmysl nepřicházel o pracovní místa,« vybavuje si podrobnosti Mária Gubová z Výzkumného ústavu ekonomiky zemědělství a potravinářství v Bratislavě. Zákon také zakazoval vybírání poplatků za umístění zboží v regálech a prodej za ceny pod výrobními náklady nebo za ceny nižší, než obchodníci zaplatili dodavatelům.
V této podobě se však zákon dlouho neohřál. Na nátlak Evropské komise ho museli poslanci Národní rady Slovenska znovelizovat a změkčit. V očích bruselské administrativy byl vážnou překážkou volného pohybu zboží a služeb, a tím i přijetí Slovenska do Evropské unie.
V emotivně laděné diskusi napříč politickými stranami nakonec slovenští poslanci schválili jeho mírnější formu. Podle Gubové bezzubou. Kontroverzní praktiky v dodavatelsko-odběratelských vztazích existují, ale před soud se zatím nedostaly. Dají se totiž těžko prokázat.
»Obchodní řetězec Billa nutí potravináře ve smlouvách, aby si sami platili pracovníky, kteří v prodejnách doplňují do regálu jejich zboží. Za každého takového zaměstnance, povinně oblečeného do trička s nápisem Billa, platí dodavatelé řetězci 240 korun denně,« uvádí Gubová praktický příklad toho, jak obchodníci přenášejí část svých nákladů na výrobce. Před vypršením doby spotřeby pak obchodníci vracejí neprodané zboží zpět výrobci, aniž by za něj zaplatili. Nenesou tedy žádné riziko, připomíná Gubová další hojně rozšířený nešvar. Údaje o poplatcích výrobců za zařazení zboží do prodeje, jimiž argumentuje nedávno vydaná Zpráva o stavu slovenského zemědělství, převzal Výzkumný ústav ekonomiky zemědělství a potravinářství SR z průzkumu tamní Zemědělské a potravinářské komory.
»Byla to jednorázová akce, v jejímž průběhu jsme oslovili všechny naše členy,« říká mluvčí komory Stanislav Nemec. Hodnotí ji jako první velkou ofenzívu, kdy se výrobci dokázali jednotně postavit za své zájmy.
Slovensko má vysoké pasivní saldo v obchodu s potravinami. Ze zahraničí jich ročně doveze za 30 miliard Sk. Každá třetí potravina na trhu pochází z ciziny, i když většina z nich, jak Nemec připomíná, je nahraditelná domácími výrobky.

Z pera slovenské Zemědělské a potravinářské komory je i další průzkum z konce loňského roku, dokladující v číslech, jak řetězce zneužívají svou ekonomickou sílu ve vztahu k dodavatelům.
»Poplatky pro obchodní řetězce dosahují 4 až 18 procent z obratu zboží. Představuje to 3 až 150 milionů korun na jeden výrobní subjekt ročně. Všichni dotázaní uvedli, že od nich řetězce požadují tzv. zalistovací poplatky, příspěvky na výstavbu a rekonstrukci prodejen, slevy při otevírání nových provozů, akční cenové slevy, množstevní slevy a bonusy. Potravináři také musejí hradit poplatky za propagaci a platby za umístění zboží v regálech,« vypočítává Nemec.
Rejstřík slev zahrnuje také různé speciální akce ke dni mléka či potravin. Vynalézavá je i škála dalších příspěvků. Na změnu ceny pohonných hmot, na platbu za elektronické doručení objednávky, zásobování centrálních skladů, rozhlasové šoty v prodejnách, které si partner neobjednal, takže nemá ani možnost jejich zpětné kontroly...
Zalistovací poplatky se liší výrobek od výrobku a pohybují se od tisícikoruny po čtvrt milionu Sk. Přitom vůbec nejsou vázány na objem dodávek. Polovina dotázaných uvedla, že ani po zaplacení řetězec dodavateli negarantuje dobu zalistování. Ne-zřídka se stává, že zalistovaný výrobek vůbec neobjedná.
Dodatky ve smlouvách pro splatnost faktur jsou další pozoruhodnou věcí. Když obchodník fakturu nezaplatí v termínu, musí ho na to upozornit sám dodavatel a dobrovolně se přitom vzdát penále. Obchod oddaluje splatnost faktur různými obstrukcemi a výmluvami. Tvrdí například, že faktura nepřišla.
Jinou fintou je, že po obdržení dodacího listu vystaví příjemku ve svém systému a odešle ji výrobci. Když vzápětí částku jednostranně upraví, zašle upravený doklad pouze do vlastního systému, ne však dodavateli. Následná faktura se pak obchodníkovi vrátí zpět pro nesrovnalosti v sumách. Když výrobci na podmínky nechtějí přistoupit, pohrozí jim obchodník ukončením spolupráce.
Slovenské ministerstvo zemědělství – pod tlakem potravinářů – rozhodlo, že bude usilovat o novelizaci zákona o obchodních řetězcích a vrátí do něj zákaz prodeje pod nákupními cenami. Hodlá rovněž definovat přesnější podmínky pro dodávky a stanovit jasnou hranici pro lhůtu splatnosti.

Opožděné platby jsou trnem v oku i potravinářům v Evropské unii. Při Evropské komisi loni vznikla pracovní skupina Potravinový řetězec, vedená Angličanem Robinem Tapperem, která se pokouší pokračovat v dialogu s distributory. Uvádí, že kvůli opožděným platbám se v Unii ročně ztrácí 450 tisíc pracovních míst a ztráty související s následným úpadkem podniků dosahují ročně 23,6 miliardy eur. Srovnává to s faktem, že třeba řetězec Tesco v období mezi léty 2001 až 2005 zdvojnásobil jen ve Velké Británii své zisky na dvě miliardy liber.
Pracovní skupina tvrdí, že regulací řetězců získají prospěch i spotřebitelé. Stlačování cen na úroveň výrobních nákladů se nutně musí projevit na snížení kvality potravin. Z pultů řetězců navíc mizí některé domácí výrobky a nahrazují se dovezenými, často podstatně dražšími.

Ačkoli praktiky obchodních řetězců v Česku vykazují nápadnou shodu s těmi u našich sousedů, český ministr zemědělství Petr Gandalovič je přesvědčen, že navrhovaná novela zákona o ochraně hospodářské soutěže neochrání před praktikami obchodníků ani výrobce, ani zpracovatele. Cestu vidí v marketinkové podpoře tuzemských potravin a v osvětě a výchově spotřebitelů.
»Navrhovaná právní úprava o zneužití ekonomické závislosti dodavatele neobsahuje analýzu, nakolik by se mohla navržená ochrana promítnout do spotřebitelských cen, a tím způsobit ještě větší tržní selhání, než jaké se snaží řešit,« uvedl Gandalovič v tiskové zprávě.
Spočítat, kolik peněz vyberou naši obchodníci na poplatcích, se zatím neodhodlala ani Potravinářská komora ČR, ani Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky. Vezmeme-li za vodítko slovenskou metodu a přepočteme ji k tržbám našich potravinářů, mohly by se »desátky« obchodním řetězcům pohybovat nejméně ve výši pěti miliard korun ročně. Produkce českých potravinářů je ve srovnání se slovenskou více než dvojnásobná a loni podle Ministerstva zemědělství ČR činila 235 miliard korun. Jenže to není všechno…

Lukrativním byznysem bez podnikatelského rizika jsou reklamní letáky řetězců, pravidelně zaplavující naše domovní poštovní schránky. Agentura pro výzkum trhu Incoma Research zjistila, že na jejich výrobu loni čeští dodavatelé přispěli obchodníkům osmi miliardami korun. Vlastně na výrobu a nemalý zisk.
»Za tisk letáků propagujících potraviny loni zaplatili dodavatelé řetězcům mezi pěti až šesti miliardami korun,« vypočítává Ekonomu Martin Ráž z Incomy Research. Odvolává se přitom na expertní odhad, který agentura konzultovala s řetězci i výrobci. Ceny jednotlivých řetězců jsou různé, špičkou je nesporně síť Hypernova, vlastněná společností Ahold. Ráž říká, že každý obrázek na titulní straně reklamního letáku stojí inzerenta zboží kolem 120 tisíc korun.
Avšak Incoma Research se pídila i po tom, jaké jsou výrobní náklady letáků, a tady zjistila, že se pohybují jen zhruba na polovině toho, co inzerenti zaplatili.
»Příjem pro řetězce to je v každém případě,« hodnotí vedlejší podnikání obchodníků Martin Ráž.
Dalším příkladem, jak se výrobci vzdávají části tržeb, jsou různé slevové akce. Ráž odhaduje, že na ně dodavatelé přispívají zhruba pěti procenty obratu. Ale části zisku se někdy vzdávají i sami obchodníci. Pouze stát by mohl být zadavatelem seriozní expertizy. Olga Štiková z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky však krčí rameny. Taková studie by byla drahá a ústav prý na ni nemá peníze.
Agrární komora ČR se pokoušela zjistit aspoň to, zda čeští výrobci nejsou na domácím trhu diskriminováni. Zadala si proto u vysoké školy evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích průzkum, jak jsou v řetězcích zastoupeny mléčné výrobky z tuzemska. Žádná negativní senzace se nepotvrdila. Zhruba tři čtvrtiny mléčných výrobků pocházejí z domácí produkce. Lákají v regálech většinou ve výši očí, tedy v nejprestižnější zóně. Kolik za takové umístění výrobci zaplatili, to se však v průzkumu nedočtete.

Diktátu řetězců se u nás dokázala vzepřít Coca-Cola. Za celý loňský rok nebyla na pultech Tesca ani láhev. Zákazníci pro ni museli chodit jinam, než se loni v prosinci obě strany dohodly na přijatelnějších podmínkách. Takovou vzpouru vůči kapitálově silné nadnárodní společnosti si může dovolit jen velký hráč. Když dojde trpělivost malému domácímu distributorovi, nepomůže mu ani bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová v pozici právničky renomované advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný a spol.
»Z pohledu trestního zákona to byl jasný útisk. Jistý obchodní řetězec neustále stupňoval své požadavky na dodavatele a jednostranně upravoval smlouvy k vlastnímu prospěchu. Předložila jsem policii jasné důkazy, ale ta podané trestní oznámení odložila,« popisuje Benešová loňský případ, který se ocitl na jejím stole v advokátní kanceláři.
Sazba za zmíněný trestný čin - šest měsíců - je spíše symbolická. Benešové však v daném případě šlo o princip a rozhýbání stojatých vod v českém rybníce. Vyděračským tónem psané dopisy však mužům zákona nestačily. Když se nejmenovaný obchodní řetězec - Benešová je vázána mlčenlivostí - o trestním oznámení dověděl, bez vysvětlení ukončil s distributorem spolupráci.

Alice OLBRICHOVÁ, Týdeník Ekonom

Přihlásit