Test pracích prostředků na barevné prádlo

Žádná revoluce se nekoná. Staré, zkušenostmi ověřené pravidlo platí i nadále: chcete-li zlikvidovat skvrny a špínu silnějšího kalibru, vsaďte na vysokou teplotu, prací prášek, krystalickou sodu a vlastní ruce. V případě barevného prádla by se hodilo ještě přidat – a zapomeňte na barvy. Pokud na něj tuto metodu použijete, spolu se skvrnou nejspíš odejde i jeho zbarvení. Proto existují prací prostředky na barevné prádlo, které by měly barvy chránit. Jenže výsledkem je, že pak nemají ani moc sil poprat se se špínou.

Při srovnávacím testu univerzálních pracích prášků a gelů před pěti lety platilo, že prášek je účinnější v boji se zašpiněním, a to především díky obsaženým bělidlům. Univerzální gely naproti tomu obsahovaly jen optické zjasňovače s nižší účinností. V letošním testu jsme se však zaměřili na test pracích prostředků na barevné prádlo, které musí být přátelštější k barvám. Bělidla ani zjasňovače proto standardně neobsahují. Jak to dopadlo? I v této kategorii podávají o něco lepší výsledek prášky, ale nejlepší výrobky z obou skupin vyperou stejně dobře. Faktem je, že výkon většiny testovaných výrobků je pouze uspokojivý. 

Při hodnocení jsme největší důraz kladli na schopnosti poradit si s různými typy skvrn, ovšem zajímala nás i míra zapírání, tedy přenosu špíny a jejího následného rozptýlení po ostatním prádle. 

 

Abychom mohli porovnávat, jak který prostředek likviduje špínu, vytvořili jsme pro ně identické podmínky. Standardizované skvrny nanesené na bavlnu praly stejné pračky ve stejně tvrdé vodě a při stejném pracím programu třikrát v každém prášku, v dávce doporučené na obalu. Shodná byla i takzvaná balastní náplň, tedy doprovodné kusy prádla, které absolvovaly prací cyklus spolu s proužky se standardizovanými skvrnami.
Míru vyprání pak nehodnotí odhadem lidské oko, ale spektrofotometr, který přesně změří zbytkovou barevnost praných skvrn. Metodologicky zaštiťoval zkoušku protokol AISE, což je postup testování pracích prostředků schválený samotnými výrobci.

 


Skvrny z barev nechtějí

Mastné skvrny patří obecně k obtížně vypratelným, zejména chcete-li tak učinit šetrně k látce. Minerálního oleje nebo make-upu se těžko zcela zbavíte, úspěšnější už budete s „lehčí“ mastnotou, kterou v našem testu představuje hovězí tuk.

Na pigmentové skvrny platí různé druhy enzymů, jako je například proteáza nebo amyláza, které štěpí bílkoviny, respektive cukry. Standardizované vzorky pigmentového zašpinění od čokolády, krve, mrkvového pyré, trávy a bláta se praly v každém pracím prostředku celkem třikrát. Výsledky byly v tomto případě horší, na dobré hodnocení dosáhly jen dva produkty. I tak je však třeba mít na paměti, že jde o šetrné prací prostředky, a proto od nich nelze čekat zázračné účinky. 

Práškům dělala největší problém čokoláda, gelům zase krev. Persil Expert Color všechny ostatní pigmentové skvrny vypere dobře, s čokoládou si na poměry „barevného“ pracího prášku poradí dokonce velmi dobře. Domácnosti s batolaty, kde se podává karotka každý den, udělají nejlépe, když se vyhnou gelu Tesco Value, který na mrkvi pohořel. Zrovna tak milovníci čokolády nechť raději zapomenou na prášek Lanza Color Max, protože ten čokoládu na prádle jednoduše ignoruje.

 

Boj v oslabení

Na rozlitou kávu, rajčatovou omáčku nebo borůvky na oblečení by měly platit bělicí složky obsažené v prášku na bílé či univerzální prádlo a vyšší teplota. V případě prostředků na prádlo barevné, které tyto složky standardně neobsahují a kdy není žádoucí ani vyšší teplota, se musíte spokojit s málem. Výsledky potvrzují, že jde o kategorii skvrn, se kterou si tyto produkty poradí nejhůře.

Absolutní a nepřekonatelnou překážku pro prací prostředky na barevné prádlo představuje černý čaj. Polijete-li se čajem, bude lepší psychicky se smířit s tím, že již není cesty zpět. V testu praní čajových skvrn propadly všechny prací prášky i většina gelů. Velmi podobně dopadla snaha dostat z oblečení skvrny od borůvek. Prášky dm Denkmit, Persil Expert Color a Tesco Colour Powder se naopak hodí při potřísnění tomatovou omáčkou, se kterou si poradí velmi dobře. Ta ostatně nedělala výrazné problémy ani ostatním práškům, zatímco gely na ni spíše nestačí.

 

  • Není radno spoléhat na univerzální prací prostředek. Pořiďte si takové, které cílí na konkrétní typ prádla. V ideálním případě mějte vždy po ruce prací prášek na bílé prádlo, prací gel na barevné a prací prostředek na vlnu a jemné tkaniny.
  • Mastné skvrny je vždy nejlepší předeprat v ruce v doprovodu teplé vody a saponátu nebo mýdla.
  • Nezapomeňte, že barevné prádlo může pouštět barvu (a často se tak děje), je proto zapotřebí je před praním třídit podle barvy a materiálu.
  • K lepší ochraně barvy přispěje, budete-li prát i žehlit své ošacení naruby.
  • Dbejte na správné dávkování prášku. Příliš vysoké dávky nejenže nezvýší prací účinek, ale neposlouží ani přírodě.

 

Špinavý kolotoč

Uvolněná špína může mít neblahý vliv na ostatní prádlo v pračce. Při opakovaném praní velmi špinavého prádla může docházet k přenesení špíny na „čisté“ kusy. Zajímalo nás, do jaké míry se tento jev projeví na textiliích, to znamená, jak moc se zaperou. Výsledky byly dobré. Testované prací prostředky zvládly nejlépe ochránit bavlněnou látku, ale i v případě ostatních materiálů (bavlna s polyesterem, polyester a polyamid) celkem obstály. Výjimkou je gel Tesco Value, který měl se zapíráním u jiných než bavlněných textilií problémy. 

 

Natvrdo, nebo naměkko?

Jak bude vypadat prádlo po vytažení z bubnu, ovlivňuje také voda, která proudí potrubím do vaší pračky. Tvrdá voda obsahuje sloučeniny vápníku a hořčíku i další minerály, které zanechávají stopy v podobě vodního kamene nebo bílých usazenin. Jak hodně je vaše voda tvrdá, nebo měkká, zjistíte buď na webových stránkách vašeho dodavatele vody, nebo jednoduchým testem. Mýdlo v měkké vodě pění, v tvrdé vodě nikoli. V té naopak vytváří odolné mýdlové usazeniny, které se často pevně drží na umyvadle nebo kolem odtokových kanálků ve sprchovém koutě. Tvrdost vody způsobenou vápníkem dokážou odhalit také testovací proužky, které fungují podobně jako lakmusové papírky. Po namočení se zabarví a na barevné škále můžete podle odstínu odhadnout tvrdost vody.

Čím měkčí voda, tedy čím méně obsahuje rozpuštěných nerostů, tím lépe si poradí s nečistotami na textilii. Při praní v měkké vodě potřebujete méně pracího prostředku i nižší teplotu vody ke snazšímu odstranění nečistot. Testování však také prokázalo, že bílé prádlo se v měkké vodě s použitím prášku bez bělidel snáze zapírá.

 

Barevně na bílou

Zvláštní kategorii testu představovala zkouška udržení bělosti bílého prádla. Jinými slovy, chtěli jsme získat odpověď na otázku, do jaké míry dojde ke změnám bílého odstínu při praní bílých trik, ručníků a prostěradel prostředkem na barevné prádlo. V celkovém hodnocení neměla tato zkouška žádnou váhu, protože od těchto produktů se bělící účinky neočekávají, přesto jsme ji pro zajímavost do testu zahrnuli. Všechny prací prostředky prošly s dobrým hodnocením.

Bílé prádlo přežije, zejména bude-li bavlněné. Čím více však má prádlo umělých příměsí, tím je náchylnější k chytání zeleného odstínu. Při dlouhodobém používání pak sytost odstínu závisí na konkrétním typu pracího prostředku a povaze textilie. Žádné zbarvení na bavlně nepáchá ani jeden z Persilů, bez újmy na bílé vyperete i v prášcích Ariel, Lanza, Rex, Tide a v gelu Palmex nebo Formil. S těmi ostatními můžete časem očekávat zelinkavý nádech, který bude sytější v případě dlouhodobějšího praní bavlny s příměsí polyesteru, samotného polyesteru a nejsytější v případě polyamidu.

 

Proč fosfáty vadí?

Sloučeniny fosforu (fosfáty) představují problém hlavně proto, že se dostávají do povrchové vody. V pracích prostředcích fungují jako změkčovadlo vody, a napomáhají tak lepšímu pracímu účinku. Fosfáty však zároveň dobře působí i jako hnojivo, výsledkem čehož je šíření sinic a řas v řekách, jezerech a rybnících. Nežádoucí zeleň pak ubírá kyslík rybám a dalším vodním živočichům, a tím je zabíjí.

Fosfáty v pracích prostředcích pro automatické pračky centrálně zakázala Evropská unie až v roce 2012. Ministerstvo životního prostředí ČR ale uzavřelo první, dobrovolnou dohodu s Českým sdružením výrobců mýdla, čisticích a pracích prostředků, že budou postupně snižovat dopad pracích prostředků na životní prostředí, už v roce 1995. Důvodem byl žalostný stav povrchových vod. Tento trend narušili noví výrobci, kteří se k žádné dohodě dobrovolně nezavázali a kteří vtrhli na trh s vysokofosfátovými produkty.

Dobrovolnictví se změnilo na povinnost v roce 2006, kdy se Česká republika rozhodla regulovat obsah fosforu právním předpisem. Ten byl však několikrát novelizován, pozměňován a pohlcován jinými předpisy, takže jasnou a centrální přítrž domácímu praní s fosfáty v Unii učinil až Brusel. Od června 2012 se na území EU nesmějí vyrábět prací prostředky pro domácí užití s obsahem fosfátů.

Testované produkty (porovnat)


Přihlásit