Fejeton: Akorát, že

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 7/2014

Kdyby to bylo na mně, tak první skutečnej zmrzlinovač byl hostinský Barták, který v nějakém obrovském stroji podobném lokomotivě vyráběl malinovou zmrzlinu a za padesát háků nám dětem naservíroval jeden klapací kopeček v papírovém kornoutku. Akorát, že jen v neděli a samozřejmě akorát v létě a já se k ní dostal akorát tak dvakrát třikrát do roka, poněvadž padesát halířů bylo obrovský jmění a našetřit je znamenalo být nejméně tři roky první ve sběru starýho papíru, nebo ulovit a odevzdat plnou zavařovačku mandelinek – a ani to nemuselo stačit, jelikož ze všeho nejdřív jsem si musel koupit gumu k praku.

Kdybych býval tenkrát věděl, že někteří doktoři ordinují zmrzlinu jako lék na zánět hrdla a dutiny ústní, byl bych si nasimuloval takovej zánět, že by naši radši prodali kozu a koupili mi pár kopečků, abych to přežil.  

Akorát, že na mně to stejně není. A na vás taky ne. Když už jste si koupili elektrickej přístroj na výrobu zmrzliny, houby vám záleží na tom, jestli zmrzlinu vynalezli Číňani a od nich se přes Araby a Peršany dostala až do Itálie, odkud už to bylo k Bartákovi, co by kamenem dohodil. Anebo jestli to byli Mongolové, kterejm furtumfurt kyslo velbloudí mlíko a Čingischán jim kvůli tomu nadával tak dlouho, až ho nechali zmrznout. Mlíko, pochopitelně. A jak byli lstiví a jak jim to nechutnalo, tak to prodali Marco Polovi, kterej taky naletěl na všechno, ten to přivezl domů a otamtud k Bartákovi… to už znáte. Akorát, že jsme do toho začali přidávat žloutky a smetanu a cukr a kakao a vanilku a různý ovoce, protože zkyslý velbloudí mlíko fakt není bůhvíco. Ani jačí. A ani kobylí ne. Věřte znalcům.

Nejdřív se někdy v půlce 18. století zmrzlina podávala pouze v nejvyšších společenských kruzích, ale postupně se to nějak zvrhlo, začaly se do toho cpát špejle a jiný prkýnka a naopak ubírat žloutky a smetana a cukr a kakao a vanilka a různý ovoce a nakonec i mlíko, až to byla široce dostupná a levná pochoutka, nad kterou se ošklíbali i otrlí Mongolové. To už bylo na pováženou, takže se vymyslely pravidla a normy a hned nato postupy, jak je obcházet, až jsme na vrcholku společenskýho vývoje přišli na to, že kdo chce mít něco dobrýho a kvalitního, udělá si to sám. 

A jsme tam, kde jsme začali, u těch přístrojů, které pro vás zmrzlinu udělají.

Akorát, že k jejich kvalitě nemůžu říct vůbec nic, ale naštěstí tu od toho nejsem a hned vedle jsou toho plný stránky. Proto se rovnou vrhněte na výrobu domácí zmrzliny a popusťte přitom uzdu své fantazii (pokud to tedy nebudete dávat dětem, nebo naopak, pokud se chcete zbavit tchýně.) Poněvadž třeba takovej já, kterýmu je bezbřehá fantazie vlastní, bych nevymyslel příkladně sorbet z avokáda s krabem anebo zmrzlinu z uzenýho lososa, což možná na druhý straně zase chutná těm Mongolům a Číňanům. Recept na zmrzlinu z vepřovýho bůčku s příchutí dvanáctky, kterou bych možná jakž takž akceptoval, jsem nikde na internetu, ani na sociálních sítích, natož v papírový v kuchařce, nenašel. Ledaže bych si teda koupil přístroj a začal experimentovat…

Akorát, že takovej blázen zase nejsem.

Zdeněk Rosenbaum


Přihlásit