Fejeton: Trifidi a baterie

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 6/2014

Probudil jsem se a byla tma. Absolutní tma. Taková tma, že jsem neviděl, že je tma. Protože jsem sečtělej, hned jsem věděl, co se stalo. Den trifidů! Nějakej doktor Větvička choval ilegálně ve svý ilegální botanický zahrádce tyhle mimozemský potvory, ony se pomátly, rozbily skleník a teď táhnou světem a koho potkají, toho oslepí. Kristepane, všichni jsme slepí!!!

Se dvěma pády jsem se vyštrachal z postele a hned mě něco šlehlo do obličeje, ale než jsem stačil propadnout panice, došlo mi, že je to fíkus, co se mi roztahuje v ložnici a ne žádný trifid. Roztáhl jsem žaluzie, všude tma, město nesvítilo, hvězdy nesvítily… Zapnul jsem televizor, zapnul jsem rádio, zapnul jsem počítač, nic z toho nefungovalo. Zapnul jsem si pyžamo, to fungovalo, a vydal se na průzkum tmy. Budík, co na mě obvykle lišácky bliká svým modrým displejem, ani nemrk. Telefony nefungovaly. Zrovna když jsem se po šestý praštil o nábytek, něco slabounce zasvítilo, nějaká fluorescenční nášivka nebo prací prášek s fosforem. Vidím! Ani venku, jak se zdálo, nepobíhali zmatení slepci, nehořely požáry a zatím se dokonce ani nerabovaly hypermarkety. Trifidi to nejsou. Omluvil jsem se nahlas doktorovi Větvičkovi. 

Ale zase jsem okamžitě věděl, co to je. Blackout! Totální blackout, po kterým nastane konec světa. Zrovna před třema nedělema mě v hospodě ožralej energetik Vobr nabádal: Hele, blackout přijde. To není o tom, jestli jo, nebo ne, ale kdy! Měl bys bejt připravenej! Chtěl jsem vědět jak a on mi poradil, abych si na zahradě zakopal asi tak tři metráky tužkovejch baterií, že se pak budou hodit. Tak jsem mu zaplatil panáka, pak on mně, a tak dál, až se mi blackout i tužkovky vykouřily z hlavy. A prásk ho! Teď jsem ho měl v paneláku.

Všechno je tu na elektřinu, sakra, někde přece musí bejt baterka pro případ výpadku. Trvalo mi to odhadem dvě a půl hodiny, než jsem ji našel mezi tkaničkami do bot a italskými těstovinami (teda alespoň předpokládám, že to bylo něco takovýho, protože jsem nic neviděl, jen hmatal). Nebyly v ní baterie. Ale vzpomněl jsem si, že jak tu byla na poslední návštěvě vnučka, zapomněla tu toho malýho růžovýho králíčka, co bubnuje dvakrát dýl než jiný králíčci. Ten bude mít sichr v bříšku tužkovky!

Hledání králíčka při blackoutu byl totální horor. To prostě nešlo. A to už jsem trochu viděl, protože venku vypukaly požáry, vybuchovaly elektrárny, padala letadla, armáda v Chuchli rekvírovala koně… Přesně jako v těch katastrofickejch filmech! A králíček nikde!! Normálně jsem šílel a už mi bylo jasný, že skončím sebevraždou.

Naštěstí sen skončil a já se probudil, byla tma, ale jen malá a roztomilá. S ulehčením jsem se posadil na postel a díval se, jak nad střechy města vyplouvá velký stříbrný měsíc na tužkové baterie.

Zdeněk Rosenbaum


Přihlásit