Na jaké informace máte právo při nákupu?

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Kvalitní, úplné a správné informace jsou základním předpokladem pro výběr a koupi výrobku či služby. Zákon o ochrane spotrebiteľa a občanský zákoník ukládají podnikatelům řadu povinností, jak a o čem mají spotřebitele informovat. Jenže které informace jsou pro spotřebitele skutečně zásadní? 

Vždy v zájmu spotřebitele

Vztah prodávajícího a kupujícího nezačíná až uzavřením kupní smlouvy, ale mnohem dříve. Podle rozsahu a formy informací, kterých se nám od obchodníka dostává, můžeme do značné míry poznat, zda má poctivé úmysly. Výrobce, prodávající, dovozce nebo dodavatel nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné informace. Nesmí také zamlčet údaje o vlastnostech výrobku nebo služby či obchodních podmínkách. Pokud prodávající poskytuje informace písemně, musí tyto být v kodifikované podobě státního jazyka.

Příklad: Prodavač obuvi panu Novákovi sdělí, že boty, o které má zájem, jsou voděodolné. Pan Novák si je na základě této informace koupí, ale po vycházce v lese zjistí, že projde-li vysokou travou, má mokré nohy. Při reklamaci obchodník tvrdí, že voděodolnost znamená pouze to, že se boty po kontaktu s vodou nerozpadnou. Pan Novák se v takovém případě bude právem dovolávat toho, že informace sdělená obchodníkem nebyla jasná a došlo k porušení informační povinnosti o hlavních vlastnostech výrobku. 

 

Co bychom měli před nákupem vědět

Smlouvy uzavíráme každý den, dokonce i při nákupu pečiva k snídani. Při běžných nákupech to obchodníci nemusí s informacemi přehánět, jen by to zbytečně zdržovalo celý prodej, a právo reklamovat třeba rohlík asi každý z nás nevyužije. Ovšem pokud nejde o každodennosti a údaje nejsou patrné ze souvislostí, pak máme právo být vždy informováni o následujících skutečnostech:

 

  • totožnost prodejce případně i s kontaktními údaji (telefonní číslo, e-mail apod.)
  • označení zboží nebo služby včetně popisu jejích hlavních vlastností
  • cena či způsob jejího určení, a to včetně všech daní a poplatků
  • způsob platby, dodací lhůty a podmínky
  • náklady na dodání, nebo alespoň že nějaké budou, pokud je nelze určit předem.
  • práva z vadného plnění, záruka a způsob jejich uplatnění
  • závazek, který pro nás ze smlouvy vyplývá, a možnosti jeho vypovězení
  • v případě, že jde o digitální obsah – údaje o jeho funkčnosti a ochranných opatření stejně jako součinnost s hardwarem a softwarem

Když nakupujeme z domova

Nákupy z pohodlí domova nebo kanceláře jsou stále oblíbenější, mají však jednu společnou nevýhodu – zboží si nemůžeme osahat, vyzkoušet ani se prodavače zeptat na detaily. Zákon (konkrétně občanský zákoník)  je v případě prodeje s využitím komunikačních prostředků, dnes typicky internetu, přísnější než u nákupů v obchodě. Na řádné informování spotřebitele klade o to větší důraz. Stejná pravidla pak samozřejmě platí také pro katalogový prodej nebo například teleshopping.

Kromě již vyjmenovaných informačních povinností, které platí pro každého obchodníka, musí spotřebitel před uzavřením smlouvy či učiněním nabídky od obchodníka, od něhož nakupuje na dálku, získat ještě tyto informace:

  • Jaké jsou náklady na komunikaci s obchodníkem, pokud se liší od běžné sazby. (Příklad: Prodejce letenek používá pro komunikaci se zákazníkem linku s vyšším tarifem.)
  • Zda bude třeba zaplatit zálohu.
  • Jak odstoupit od smlouvy včetně lhůt. Každý obchodník musí dát spotřebiteli formulář správného odstoupení od smlouvy a poučit ho, že ponese náklady na vrácení zboží. Pokud věc nelze vrátit běžnou poštovní cestou, musí to spotřebitel předem vědět a znát náklady takového vrácení.
  • U smluv, kde se bude plnění opakovat (připojení k internetu, zasílání nové knihy každý měsíc apod.), musí spotřebitel předem znát nejkratší dobu, po kterou je smlouvou vázán, cenu za jeden měsíc a veškeré daně, poplatky a náklady na dodání.
  • Zda spotřebitel uhradí poměrnou část ceny v případě, že odstoupí od smlouvy, na jejímž základě již smlouva začala být poskytována. (Příklad: Spotřebitel si objedná na rok placenou službu zasílání SMS o počasí. Po týdnu však zjistí, že předpověď je poměrně obecná a služba mu nevyhovuje. Využije-li práva odstoupit, zaplatí jen týden, po který SMS dostával.)
  • Dodává-li se digitální obsah bez hmotného nosiče, musí obchodník upozornit, že v takovém případě nelze po dodání odstoupit od smlouvy. (Příklad: Stažení hudby z internetového obchodu – odstoupit lze pouze do okamžiku, než si kupující nahrávku stáhne.)
  • Spotřebitel musí být rovněž vždy informován o tom, kde a za jakých podmínek může mimosoudně uplatnit svou stížnost, a na jaký orgán dozoru se může obrátit. (Příklad: Spotřebitel není spokojen, že reklamace trvala více než 30 dní. Z obchodních podmínek by se měl dozvědět, že mimosoudní řešení sporů zprostředkovává spotřebitelská organizace a nad reklamacemi dohlíží Slovenská obchodná inšpekcia.)

 

Porušení povinnosti se pokutuje

Co se stane, když obchodník na něco „zapomene“ a spotřebiteli v předstihu potřebné informace nesdělí? Ve většině případů takto poruší nejen občanský zákoník, ale také zákon o ochraně spotřebitele, na jehož dodržování dohlíží dozorový orgán (nejčastěji Slovenská obchodná inšpekcia), který ho může pokutovat. Výše pokuty záleží na závažnosti porušení zákona. Kromě dobrého pocitu, že bylo bezpráví potrestáno, to však spotřebiteli osobně nepřinese v podstatě nic. Proto občanský zákoník nabízí spotřebiteli několik nástrojů, které mu umožňují jeho práva skutečně uplatnit. Co to znamená v praxi? Zde je pár příkladů, které platí pro prodej na dálku nebo u podomního prodeje:

  • Pokud při koupi není poskytnuta informace o možnosti odstoupit od smlouvy, prodlužuje se běžná čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení až o 3 měsíce.
  • Když nás obchodník dostatečně včas neinformuje o nákladech na dodání, výši daní nebo jiných poplatcích, nemusíme mu je vůbec zaplatit.
  • Pokud se předem nedozvíme, že neseme náklady na vrácení zboží, pak je platí obchodník sám.

Přihlásit