Fejeton: Špekáček včera a dnes

Sdílejte

Publikováno v časopise 5/2014

Na český špekáček si dneska každý s chutí plivne, ale já bych se ho chtěl zastat. Kdo to má pak jíst, že jo. Když se špekáček poprvé objevil na veřejnosti, způsobil hotové pozdvižení a okamžitě se stal oblíbenou pochoutkou.

Že se jím necpal jen prostý lid, nýbrž i známí politici, bankéři a umělci, dokládá citace z dosud neznámého dopisu Jaroslava Vrchlického nějakému Ungermanovi do Mariánských Lázní: „Člověk jest nevinen v bolesti své. Avšak jeho okusiv, jako bych znovu sál z prsu života svého: Ó špekáčku, o cenu tvoji může býti hádka, však o výsledku zprávu dá jen žeň!“ Normální čtenář by z toho akorát vydedukoval, že Vrchlický byl chlípný škudlil, ale tak tomu není. Byl to básník. 

Dopis mám doma a rád ho předám literárním vědcům a špekáčkologům. Získal jsem ho z pozůstalosti jistého Jana Mareše, který měl u nás na Sázavě chatu a ve třicátých letech pracoval v továrně na konzervy v Mariánkách jako básník a klobásník (můžete si to ověřit). Už vám svítá? Následkem toho byla trampská osada Buffalo hojně zásobovaná uzenářskými výrobky včetně špekáčků, které tam chováme v oblibě dodnes, i když kulinářská soutěž Šest špekáčků do pekáčku (taky Marešovo dílo) už zanikla. Těžce ji poznamenal výbuch pekáčku Jardy Herouta v roce 1992, kdy zrušení státních norem pro masné výrobky prudce zhoršilo kvalitu uzenin. Nicméně já si na rozdíl od jiných myslím, že špekáčky samy o sobě vybouchnout nemohly a nějakou roli v tom hrál fakt, že Herout byl před penzí zaměstnán jako střelmistr v dole Mořina.

Pravdou je, že v té době to se špekáčky opravdu šlo s kopce, jelikož obsahovaly spoustu všelijakých roztodivných ingrediencí s výjimkou těch, které obsahovat měly, a tím vznikaly všelijaké fámy. Například u nás se dlouho vyšetřoval úhyn vzácného tchoře skalního, který byl naposledy spatřen, jak ze sklípku jedné chaty odnáší věnec špekáčků, ale příčinnou souvislost mezi nimi a úhynem se nakonec prokázat nepodařilo. Policie se o to přestala zajímat a kvalita uzenin se postupně zase zvedala. Až k dnešku, kdy má český špekáček od Evropské unie certifikát „zaručená tradiční specialita“, takže si už nikdo netroufne nedávat do něj maso a pak se hádat s nějakými bruselskými komisaři. Kdyby se toho dožil Vrchlický, nejspíš by se zbláznil radostí a napsal o tom tříhodinové melodrama. O klobásníkovi Marešovi ani nemluvě.

Zdeněk Rosenbaum

Databáze testovaných výrobků

Špekáčky 2014 (15 výrobků)
poslední aktualizace: 30.4.2014


Přihlásit