Test hořických trubiček a plněných oplatek 2014

Kakaová, oříšková, čokoládová nebo mléčná. Náplň oplatek bývá různá, vždy v ní však převažují tuky. Jaké mají složení z hlediska vlivu na naše zdraví? Laboratoř zjistila, že deset z 27 testovaných oplatek a trubiček obsahuje tuk s tak vysokým podílem škodlivých transmastných kyselin, že by se v zemích s přísnější legislativou nesměly prodávat. V tuku většiny výrobků navíc převládaly problémové nasycené mastné kyseliny.

Hořické trubičky zná každý. V Hořicích se vyrábějí už dvě stě let, přesněji od roku 1812. I to byl jeden z důvodů, proč se oblíbený český pamlsek dostal na prestižní seznam nyní již 1216 potravinářských specialit Evropské unie. 

Trubičkám z Hořic udělila Evropská komise svým nařízením č. 989/2007 právo tisknout na obalu logo tzv. chráněného zeměpisného označení v podobě modrého kolečka s 12 hvězdičkami a symbolem vyorané brázdy. Ani takové logo ovšem nezaručí, že nejde o zdravotně problematickou potravinu. Pět z deseti testovaných výrobků mělo v krémové náplni tuk s takovým podílem škodlivých transmastných kyselin, že by se ve třech unijních státech s přísnějšími zákony než u nás nesměly prodávat.

Zmíněná pětice výrobků měla v tuku od tří do bezmála deseti procent syntetických transmastných kyselin. Trubičky, ve kterých jich bylo 2,1 procenta, jsme mezi ně nezahrnuli s přihlédnutím k nejistotě měření. 

V Dánsku, Rakousku a Švédsku je zakázáno prodávat potraviny, které obsahují tuk s více než dvěma procenty transmastných kyselin. Stejný limit přijaly i neunijní státy Švýcarsko a Island. Transmastné kyseliny vznikají v rostlinných tucích uměle při průmyslovém zpracování zvaném hydrogenace. Modernějšími metodami se lze jejich tvorbě vyhnout.

 

Dvě balení jsou někdy moc

Nejvyšší podíl transmastných kyselin v tuku, a to 9,9 procenta, měly Hořické trubičky smetanové (STRIX Hořice s.r.o.). Balení o hmotnosti 42 gramů jich obsahovalo 1,5 gramu. Podle Výživových doporučení pro obyvatelstvo České republiky z roku 2012 by denní příjem transmastných kyselin neměl přesáhnout 2,5 gramu. Toto množství by bylo překročeno konzumací dvou balení zmíněných trubiček. Dítě tohle dokáže zbaštit na posezení.

Druhý nejvyšší podíl transmastných kyselin – v tuku ho bylo pět procent – našla laboratoř v Trubičkách oříškové příchuti rovněž od výrobce STRIX Hořice. V tomto případě by se maximální doporučovaný denní příjem škodlivé složky tuku vyčerpal snědením tří balení, jejichž celková hmotnost by činila 126 gramů.

Lékaři před transmastnými tuky v potravinách varují kvůli nepříznivým dopadům na zdraví. Patří k nim kornatění tepen, růst hladiny LDL (zlého) cholesterolu v krvi, riziko cukrovky druhého stupně i neplodnosti. Doprovodným jevem je tělesná nadváha. 

Tématu jsme se obšírněji věnovali v listopadovém vydání loňského roku v testu jedlých rostlinných tuků. Zájem, který test vzbudil, nás podnítil k dalšímu pátrání po možných zdrojích transmastných kyselin v potravinách.

Zvolili jsme hořické trubičky a obvodově máčené oplatky, protože podstatnou část těchto pečených cukrovinek tvoří tuk v jejich náplních. Chtěli jsme vědět, jaké složení použitý tuk má.

 

V hlavní roli tuk

Nejdříve nás zajímalo, kolik tuku výrobky obsahují. Ukázalo se, že hodně – na sto gramů výrobku bezmála 40 gramů. Světovou zdravotnickou organizací doporučované denní množství tuku ve stravě by nemělo překročit 70 gramů. Pravdou je, že většina testovaných trubiček měla obsah tuku deklarovaný na obalu. Povinné bude toto značení až od poloviny prosince 2016.

Z dalších analýz, jimž byl podroben samotný tuk, pak vyplynulo, že co do obsahu transmastných kyselin jsou ve složení výrobků až propastné rozdíly. Testované trubičky jich v tuku měly od 0,17 po 9,95 procenta. Nejméně jich bylo ve výrobku Karlova Koruna Hořické trubičky čokoládové (Pravé hořické trubičky, s.r.o., Miletín).

Stojí za zmínku, že od téhož výrobce jsme testovali ještě trubičky s čokoládovou i s vanilkoskořicovou náplní, a v obou případech bylo naměřené množství transmastných kyselin rovněž velmi nízké. Naopak čtveřice testovaných trubiček od výrobce STRIX by se podílem transmastných kyselin v tuku nevešla do přísných limitů v Dánsku, Rakousku a Švédsku.

 

Jen z Hořic a okolí

I když pro nás výsledky testu hořických trubiček znamenaly částečné zklamání, nechceme nikoho odrazovat od jejich konzumace. Pro výrobce je to ale každopádně téma k zamyšlení. Někteří dokázali, že vhodně voleným tukem v receptuře se transmastným kyselinám lze vyhnout. Ostatně v 19. století, kam spadá tradice výroby trubiček, se hydrogenované tuky nepoužívaly.

Připomeňme, že hořickými se smějí nazývat pouze trubičky, které pocházejí z města Hořic nebo k němu katastrálně přiléhajícím obcím. Specifičnost výrobku spočívá v použité pšeničné mouce s nízkým obsahem lepku a kvalitní měkké místní vodě z hloubky sto metrů používané k zadělávání těsta. Trubičky stáčené z hladkých tenkých oplatek světle béžové barvy mají délku 5 až 19 centimetrů a vnitřní průměr 10 až 20 milimetrů. Jsou buď duté – s vnitřním sypáním z drcených skořápkových plodů a cukru se skořicí, potřené směsí másla a medu – nebo plněné sladkým našlehaným tukovým krémem polotuhé konzistence s různými příchutěmi.

 

Mnoho nasycených vadí také

Nepříliš povzbudivé výsledky přinesla analýza tuku na obsah nasycených mastných kyselin, které také škodí cévám. Jejich zastoupení v tuku testovaných výrobků se pohybovalo v rozmezí od 48 do 54 procent. Světová zdravotnická organizace nabádá, aby příjem nasycených mastných kyselin za den nepřekročil 20 gramů. Toto množství bychom vyčerpali při konzumaci sto gramů většiny testovaných výrobků, což pro představu jsou dvě a půl balení trubiček. 

Takový obsah nasycených mastných kyselin je signálem, že na výrobu byl použit nezdravý palmový tuk, který má vysoký podíl nasycených mastných kyselin. Kvalitní rostlinné oleje, jako je například řepkový nebo slunečnicový, jich obsahují kolem deseti procent. Nutno poznamenat, že někteří výrobci na obalu otevřeně přiznali použití palmového tuku.

 

Limity jsou v pěti státech

Pokud jde o transmastné kyseliny, v Česku se striktně držíme unijní legislativy, která pro jejich obsah v tucích a potravinách z nich nestanovila žádné limity. Jejich omezení však uzákonili v zájmu vyšší ochrany zdraví obyvatel ve třech členských státech EU a také v dalších dvou evropských zemích. První bylo Dánsko, limit dvou gramů transmastných kyselin na sto gramů tuků či olejů pak postupně přijali také ve Švýcarsku (2008), Rakousku (2009), na Islandu (2010) a ve Švédsku (2012). Zákon na jejich omezení je připraven v USA a v současnosti o něm probíhá veřejná diskuse.

Připomeňme, že v testu jedlých rostlinných tuků (U nás jedlé, jinde zakázané, dTest 11/2013) překročilo dvougramový limit osm z 24 výrobků nakoupených v českých obchodech. V Česku jsou přitom kardiovaskulární onemocnění příčinou poloviny všech úmrtí. Ročně na ně zemře okolo padesáti tisíc lidí. Na vině je kouření a špatné tuky.

 

Malé, ale tučné

Testům na složení tuků jsme nechali podrobit i plněné oplatky obvodově máčené, tedy různé tatranky, horalky a podobně. Rodiče je často dávají dětem na svačinu do školy, teď v zimě i na lyžařské zájezdy. Dlužno říci, že jako svačina nejsou plněné oplatky právě vzorem zdravé výživy. Námi testované výrobky tvořil z jedné třetiny tuk. Oplatky ho měly od 27 do 34,6 procenta. Na jednotlivá balení to představovalo devět až šestnáct gramů tuku.

Řekněme rovnou, že co do obsahu transmastných kyselin také nebylo úplně vše v pořádku. Ze 17 testovaných výrobků jich pět mělo transmastné kyseliny v množství převyšujícím dvě procenta ve vztahu k celkovému tuku ve výrobcích. Ve státech s přísnější legislativou by neprošly.

S takřka 5,8 procenta transmastných kyselin v použitém tuku byly v tomto směru jako nejhůře hodnoceny oplatky Katy s lískooříškovou náplní obvodově máčené v tmavé polevě (Kaufland ČR, v.o.s. Praha). V balení o hmotnosti 36 gramů jich bylo 0,8 gramu. Zdravotníky doporučený limit 2,5 gramu transmastných kyselin denně bychom vyčerpali snědením tří balení.

Měli bychom si zároveň uvědomit, že zdrojem transmastných kyselin ve stravě jsou i jiné potraviny než právě oplatky. Jsou to různé jedlé tuky a celá škála hotových potravin, do kterých je výrobci přidávají. Bramborovými hranolky a pizzou počínaje, zmrzlinou a jinými sladkými či slanými pamlsky s tukovou náplní konče.

 

Čísla takřka na mrtvici

Zneklidňující statistiku vydala v listopadu 2013 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Vyplývá z ní, že Česko je z 33 členských zemí OECD na čtvrtém místě v úmrtnosti na srdeční infarkt a mozkovou mrtvici. Úmrtnost Čechů na tato dvě onemocnění je dvojnásobná proti průměru zemí OECD. V roce 2011, ze kdy jsou statistické údaje, připadalo v Česku na sto tisíc obyvatel 260 úmrtí na infarkt, zatímco průměr činil 122 úmrtí. Nejlepších čísel v této statistice dosahuje Japonsko (39 úmrtí), nejhorší je Slovensko (404 úmrtí).

Obdobné je to s mozkovou mrtvicí. Úmrtnost na sto tisíc obyvatel činila v Česku 106 zemřelých, průměr OECD byl 69. Jako nejhorší vyšlo opět Slovensko (137) a nejlépe je na tom Švýcarsko a Francie (shodně 41).

 

Hříšníci i premianti

Druhý nejvyšší podíl transmastných kyselin v tuku měly oplatky Marilky čokoládové a Marilky arašídové, oboje obvodově máčené v tmavé polevě. Výrobcem byl v obou případech MOKATE Czech s.r.o. Praha. Oplatky obsahovaly 4,3, respektive 4,2 % transmastných kyselin v použitém tuku. Propadl i třetí zástupce firmy MOKATE v testu, a to Berilky s lískooříškovou náplní Tesco (3,57 %). Lehce pod čtyři procenta (3,96 %) pak laboratoř našla v oplatkách Turistky oříškové Albert Quality (WISSA, spol. s r.o., Praha).

Současně je třeba říci, že většina testovaných výrobků byla z hlediska transmastných kyselin „čistá“. Známí velcí výrobci si obsah transmastných kyselin hlídají. Bez problémů obstály všechny testované tatranky a horalky Opavia (Kraft Foods ČR s.r.o. Praha) i oplatky slovenské společnosti Pečivárne Sereď (I.D.C. Holding, a.s.).

Vadou na kráse všech testovaných oplatek, tedy i těch, co obstály v předchozí části analýz, byl vysoký obsah nasycených mastných kyselin. Jejich podíl v tuku se pohyboval od 41 do 64 procent, což opět signalizuje převládající přítomnost zdravotně nepříznivého palmového tuku. Snědením dvou balení oplatek Horalka Sedita s arašídovou náplní bychom vyčerpali maximální doporučovaný denní příjem nasycených mastných kyselin, který činí 20 gramů.

 

Legislativa se zpožděním a nedostatky

Od poloviny letošního prosince budou muset výrobci potravin uvádět na obalu konkrétní druh použitých tuků nebo olejů. Povinnost bude platit v celé Evropské unii, jak vyplývá z unijního nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Tím ale spotřebitelé dostanou pouze část nezbytné informace k odpovědnému výběru při nákupu potravin. Údaje o množství tuku a také o obsahu nasycených mastných kyselin ve sto gramech potraviny budou mít výrobci za povinnost uvádět na obalech až od poloviny prosince 2016. V tom má legislativa Evropské unie dvacet let zpoždění za potravinovým zákonodárstvím USA.

Povinnost uvádět na etiketách množství tuku včetně nasycených mastných kyselin spolu s dalšími výživovými hodnotami zavedly Spojené státy už v roce 1996. Prosadil to tamní Úřad pro potraviny a léky (FDA). Od té doby musí být všechny potraviny vybaveny štítkem s tzv. výživovými údaji (nutrition facts). V tučně orámované tabulce je zřetelnými černými písmeny uveden obsah všech živin, přičemž v případě tuku živočišného i cholesterol, a od roku 2006 také obsah transmastných kyselin. Připomeňme, že tyto nepříznivé látky vznikají uměle při průmyslovém ztužování rostlinných tuků.

Až se od prosince 2016 budou muset na obalech potravin v Evropské unii povinně zveřejňovat výživové údaje, obsah transmastných kyselin mezi nimi nebude.

 

Kakaová, nebo tmavá?

Na obalu výrobků jsme si všimli, že na máčení některých oplatek byla použita kakaová poleva, zatímco u jiných to byla tmavá poleva. Je v tom nějaký rozdíl? Je a velký. Do kakaové polevy musí přijít nejméně 2,5 % kakaa. Tak to stojí v potravinářské vyhlášce č. 333/1997 Sb. v platném znění. O obsahu kakaa v tmavé polevě se neříká nic.

Za pozornost stojí i to, že označení čokoládový lze použít pouze v případě, činí-li obsah čokolády ve výrobku alespoň pět procent hmotnostních. Ořechovými jsou pak výrobky, v nichž bylo použito nejméně 25 gramů jader suchých skořápkových plodů na kilogram hmoty. Je-li na obalu výrobku označení „s příchutí“, potom v něm byly použity pouze látky určené k aromatizaci, jinak řečeno náhražky. 

Plněné oplatky (porovnat)

Hořické trubičky (porovnat)


Přihlásit