Právo: Odpovědnost za vady, záruka a NOZ

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 2/2014

Záruka v novém občanském zákoníku už v loňském roce stačila způsobit na české poměry nebývalý rozruch. Je tam, nebo není? Právníci se sice zcela neshodují, pojem zákonná záruka byste v zákoníku hledali marně, přesto určitě nebude tak zle, jak by se na první pohled zdálo. 

Odborníci se sice o záruku v novém občanském zákoníku přou, ale spotřebitelé i obchodníci musí jednat, nakupovat a prodávat. Ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo průmyslu a obchodu, ale i dTest vidí obdobu staré zákonné záruky v ustanovení § 2165. To hlavní, co se změnilo, je terminologie. S výkladovými problémy a rozdílnou interpretací se ale nebudeme setkávat jen u práv z vad. Vyřeší je buďto novely zákona, nebo rozhodnutí soudu. Na obojí si nějakou chvíli počkáme.

Jakost při převzetí

Na „jakost při převzetí“ (§ 2161) se přejmenoval institut „shody s kupní smlouvou“ (§ 616 starého zákoníku), obsah ale zůstal zachován. Stále platí, že věc nesmí být při převzetí kupujícím vadná a zejména má mít vlastnosti, které si strany mezi sebou ujednaly, nebo které jsou pro takovou věc obvyklé. Důležité je, jak prodejce či výrobce věc popisuje a třeba i inzeruje v reklamě, to vše se musí shodovat s tím, co spotřebitel nakonec dostane. Stále platí, že projeví-li se vada v prvním půlroce, má se za to, že na věci byla od počátku a zákazníkovi z neshody vzniká řada práv.

Předně může požadovat výměnu věci za novou a bezvadnou. To, co dříve platilo bez jakékoliv podmínky, je dnes trochu omezeno. Výměnu věci nelze požadovat, pokud by taková výměna byla z povahy věci neúměrná. Jak se ale bude posuzovat úměrnost? Třeba tím, že vadu je možné odstranit bez zbytečného odkladu, tedy například dotažením šroubku nebo výměnou nefunkční baterie. V takovém případě je oprava rozumným řešením, které nikoho nebolí.

Pokud není výměna možná, spotřebitel může od smlouvy odstoupit nebo požadovat, aby prodávající slevil z ceny. Přiměřenou slevu lze požadovat prakticky za jakoukoliv vadu. Ale pozor, pokud se domluvíte na slevě, tak prodávající už nebude odpovídat za to, že se stejná vada vyskytne znovu. Sami si pak můžete zvolit, zda věc necháte opravit prodávajícího, nebo si to zařídíte jinde a rychleji. 

Práva z vad

Sporné ustanovení, ve kterém se skrývá to, co jsme dříve nazývali zákonnou zárukou, je v § 2165, a ten zní: „Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době 24 měsíců od převzetí.“ Říkáte si, kde je problém? Že se tam píše, že svá práva můžete uplatnit dva roky, tedy stejně jako to bylo vždy? Ti, kdo s takovou interpretací nesouhlasí, tvrdí, že uvedená lhůta slouží k uplatnění práva ze špatné jakosti při převzetí, které jsme popsali výše. To znamená, že zboží sice můžete reklamovat ve dvouleté lhůtě, ale týká se to pouze vad, které na věci byly už v době převzetí. A právě tady se rozhořel spor doslova o slovíčko.

V původním návrhu nového občanského zákoníku totiž místo slovesa „vyskytne“ ve druhé větě bylo „projeví“. Projevit se může pouze taková vada, která je na věci už od počátku, jen je například skrytá. Naproti tomu vyskytnout se může něco, co tam na začátku nebylo, a použití tohoto slovesa znamená, že zákonodárce chtěl, aby si prodávané spotřební zboží po dva roky uchovalo určité vlastnosti. Ach, ti právníci. Odbít zákonnou formu záruky jedním slovem… Z původního záměru je však zřejmé, že záruku v podobě, v jaké jsme ji dlouhá léta znali, legislativci opravdu nechtěli.

To se však kvůli odporu odborné veřejnosti zcela nepovedlo a výsledkem je sporný stav, kdy není jisté, jak budou soudy rozhodovat. Upřesňující novela by zde velmi prospěla.

V případě, že se vada vyskytne, nebude už nově ani tak důležité, zda se jedná o opravitelnou či neopravitelnou vadu, ale zda se jedná o podstatné, nebo nepodstatné porušení smlouvy. Podstatné porušení je takové, že kdybyste o něm věděli předem, smlouvu byste neuzavřeli. Všechna ostatní porušení jsou nepodstatná.

Za podstatné porušení smlouvy asi budou většinou považovány neopravitelné vady, ale nemusí to být vždy pravidlem. Nastane-li tato situace, můžete si vybrat mezi odstoupením od smlouvy, slevou či výměnou, můžete trvat i na opravě, budete-li chtít. Volbu provádí spotřebitel, ale pokud ji neudělá včas, může ztratit nárok na odstoupení od smlouvy či na výměnu, protože porušení se bude považovat za nepodstatné.

Pokud se vady vyskytují opakovaně i po opravě nebo je jich více najednou, může kupující požadovat výměnu nebo odstoupení od smlouvy a vrácení peněz. Ač to nový občanský zákoník přímo neříká, není důvod nezachovat stávající praxi tří stejných vad nebo čtyř různých. Toto pravidlo nebylo výslovně ani ve staré verzi občanského zákoníku, ale vychází z mnohaleté soudní praxe.

Pro spotřebitele už nebude výhodné nechat si věc vyměnit, pokud má současně právo odstoupit a chtít peníze zpět. V nové úpravě totiž chybí ustanovení, že s výměnou věci nebo součástky běží nová záruka, či nová lhůta k uplatnění vad. Podle tvůrců zákoníku to byl jejich výslovný záměr, aby nedocházelo ke zneužívání práva. Pokud si ale tu samou věc koupíte za peníze, které dostanete zpět, všechna práva se počítají znovu. Nakonec tím bude bit jen prodejce.

Uplatnění reklamace

Samotné uplatnění reklamace vedle nového občanského zákoníku řeší ještě zákon o ochraně spotřebitele. Uplatňuje se u prodávajícího, u kterého byla věc koupena, v provozovně, kde to dovoluje povaha prodávaného sortimentu, případně v sídle či obvyklém místě podnikání. Pokud to má kupující blíže do záručního servisu, který je uvedený v potvrzení či záručním listu, pak se může obrátit na něj. I servis musí provést opravu ve lhůtě, která je dohodou nebo zákonem určena prodejci.

Při uplatnění práva kupujícím mu to prodávající písemně potvrdí reklamačním protokolem, kde uvede datum přijetí reklamace, její obsah a hlavně způsob vyřízení, který spotřebitel žádá a na který má právo. Je rozšířeným omylem, že na rozhodnutí o reklamaci má obchodník třicet dní. Zákon říká, že rozhodnout musí ihned, nejpozději do tří dnů. Odstranit vadu pak musí bez zbytečného odkladu, ale nejdéle do třiceti dní. Pokud to nestihne, pak se to má za podstatné porušení smlouvy, zákazník může od smlouvy odstoupit a požadovat peníze zpět. Vyřízení reklamace znamená, že o jejím vyřízení dá obchodník spotřebiteli vědět. Pokud povinnost nesplní, posuzuje se to, jako by ji nevyřídil. Obchodník se ale se spotřebitelem může na informování o reklamaci domluvit i jinak.

Smluvní záruka – záruka za jakost

Záruka za jakost je nadstavbou minimálního standardu, který poskytuje zákon. Každý prodejce nebo výrobce může ve snaze o větší prodejnost a důvěru ve své výrobky poskytovat nadstandardní služby a ručit za kvalitu zboží mnohem déle, než od něj zákon vyžaduje. Pokud je na obale, v návodu nebo v reklamě uvedena doba použitelnosti, je to stejné, jako by byla poskytnuta záruka. Zboží si pak po uvedenou dobu musí zachovat určité vlastnosti a musí být použitelné k ­obvyklému účelu. Prodejce je vázán ze záruky minimálně stejnou dobu jako výrobce, a pokud se v různých dokumentech liší informace o tom, jak je záruka dlouhá, tak platí ta delší.

Práva ze záruky za jakost se uplatní stejně, jako jsme popsali výše. U prodejců, kteří budou vystavovat záruční listy s dvouletou zárukou, nemusíte mít strach, že by využívali nesrovnalostí, které nová úprava přináší. Záruku poskytnou, i kdyby soudy někdy rozhodly, že záruka, na kterou jsme byli zvyklí, v nové úpravě není. Takže záruční list či jiná forma potvrzení záruky za jakost je pro spotřebitele jistotou, která jde nad rámec zákoníku, jehož výklad může být sporný, jak jsme zmínili v úvodu.

Prodávající každopádně musí na žádost kupujícího písemně potvrdit jeho práva z odpovědnosti za vady, která mu dává zákon. Důležité je zejména to, jak dlouho trvají, jaký mají rozsah a kde je uplatnit. 

Kdo vloni koupil, neprohloupil

Máte pocit, že je to složité? Snad vás potěší alespoň zpráva, že všechny věci, které jste si koupili v loňském roce, si s sebou do nového roku nesou všechna práva ze starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Není tedy nejmenších pochyb o tom, že mají dvouletou záruku a v případě, že si je necháte kvůli vadě vyměnit, bude se záruka počítat znovu. Ke staré úpravě existuje rozsáhlá judikatura a užití základních spotřebitelských práv v praxi nečiní velkých obtíží.


Přihlásit