Únava známá neznámá (3. část)

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Vydáno: 8.7.2005   

Zájem lékařů, nemocných i široké veřejnosti zaujímají v poslední době zvláště dvě skupiny únavových stavů. Na jedné straně se jedná o problematiku tzv. jarní únavy, která je významná svým dopadem na širokou populaci, a na straně druhé jde o stále významnější, vzájemně se překrývající skupinu chronických únavových stavů.

Zájem lékařů, nemocných i široké veřejnosti zaujímají v poslední době zvláště dvě skupiny únavových stavů. Na jedné straně se jedná o problematiku tzv. jarní únavy, která je významná svým dopadem na širokou populaci, a na straně druhé jde o stále významnější, vzájemně se překrývající skupinu chronických únavových stavů.

Jarní únava

Zvláštní formou únavy, často diskutovanou nejen mezi lidmi, ale i v médiích, je tzv. jarní únava. Nejedná se o žádný objev našeho věku, nepochybně potkávala lidi i v dobách minulých a patrně se jí nevyhneme ani v budoucnu. Jarní únava byla vztažena k jaru a takto časově vymezena proto, že postihuje v tuto dobu podstatně více lidí než v jiných ročních obdobích. Jarní únava má jistě řadu příčin, z nichž jen některým lze předcházet nebo je později příznivě ovlivnit. Únava v tomto období souvisí s proběhlou zimou, s minimem slunečního světla, s vysokým výskytem infekčních nemocí, s chybnou skladbou potravy, s nedostatkem vitaminů a dalších přírodních látek.
Naši předkové nejenže znali projevy jarní únavy, ale snažili se jí i předcházet především změnou stravování (masopust) a využíváním mladých jarních bylinek. Na pročištění organismu po dlouhé zimě užívali bylinné čaje a májová vína s léčivými rostlinami a kořením. Naše dnešní situace je jen zdánlivě jednodušší; máme sice možnost zařazovat do jídelníčku dostatek ovoce a zeleniny i v zimě, ale žijeme možná ve větším stresu než naši předkové a/nebo se s ním umíme hůře vypořádávat. Jistě se však pohybujeme v horším životním prostředí. V našem organismu se pod vlivem stresu a působením mnoha škodlivin uvolňuje více volných kyslíkových radikálů, na jejichž vyvázání a zneškodnění již jeho obranné mechanismy nestačí. Dochází k poškozování buněk, což se nejvíce projeví v imunitním systému.

Únava a chronické únavové stavy

K chronickým stavům provázeným únavou patří mimo jiné chronický únavový syndrom, povirový (či obecně postinfekční) únavový syndrom, autoimunitní tyreoiditida a skupina moderních civilizačních nemocí, např. syndrom mnohočetné chemické přecitlivělosti, choroby „nemocných interiérů“, fibromyalgie, ale také syndrom války v Perském zálivu. Tyto syndromy obvykle vyvolávají poměrně dlouhé potíže, obtížně se diagnostikují a špatně se ovlivňují a léčí. Tím představují velkou zátěž nejen pro nemocné, ale i pro jejich lékaře a pro celou společnost.

Únava a syndrom mnohočetné chemické přecitlivělosti

K civilizačním chorobám tohoto druhu patří syndrom mnohočetné přecitlivělosti na chemické látky (multiple chemical sensitivity – MCS). Za vyvolávající příčinu přecitlivosti se považuje neadekvátní reaktivita organismu na chemické látky, znečištěnou potravu, vodu a venkovní životní prostředí. K těmto látkám patří pesticidy, deodoranty, cigaretový kouř, freony ze sprejů, parfémy a průmyslové exhalace.
Mezi postiženými převažují ženy, které si stěžují na chronickou únavu, nově vzniklé bolesti hlavy, bolesti kloubů a sníženou výkonnost. Obtíže se obvykle zhoršují v pracovních dnech a ustupují po vyloučení z expozice, tj. při změně pracovního zařazení nebo pracoviště, případně bydliště.

Únava a choroba „nemocných“ interiérů

K dalším chronickým únavovým stavům patří choroba nemocných interiérů (sick building syndrome – SBS). V případě této choroby se uvažuje o nepříznivých vlivech suchého, nevětraného interiéru moderních staveb, případně v nich přítomných škodlivých chemických látek (např. radonu z tvárnic, formaldehydu z dřevotřísek) nebo mikroorganismů a jejich toxinů.
Postižení si opět stěžují na snadnou unavitelnost, sníženou pracovní výkonnost, nedostatečně působící odpočinek, bolesti hlavy, podráždění sliznic dýchacích cest s chronickou rýmou, záněty spojivek, bolesti v krku a zahlenění.

Únava a syndrom fibromyalgie

Vyvolávající moment vzniku fibromyalgie není znám, patrně se na něm významně podílí porucha spánku, především absence jeho 4. stádia – části fáze non-REM. Pro tyto dohady svědčí stesky nemocných na únavu a spánek, který nepřináší osvěžení, ale také vcelku dobrý efekt malých dávek antidepresiv, které prohlubují spánek a zmírňují bolesti, zatímco analgetika, např. nesteroidní antirevmatika, bývají zcela bez účinku.
Nemocní, mezi kterými opět vysoce převažují ženy, si vedle únavy stěžují na veliké bolesti nejrůznějších kloubů, úponů, šlach a jejich svalů, dále na ztuhlost kloubů, úporné bolesti hlavy a především bolestivost přesně definovaných míst na pohmat a tlak. Právě snížený práh bolesti při tlaku na některá místa (tlak rukou nad kotníky, pod kolenními klouby, na výstupky pánevních kostí, na loketní klouby, a další) a zvýšená bolestivost při zmáčknutí kožní řasy patří u fibromyalgie k jediným diagnostickým nástrojům v rukou lékařů. Toto onemocnění není nikterak vzácné, např. v USA představuje 3.–4. nejčastější příčinu obtíží, s nimiž se nemocní obracejí na revmatologa.

Únava a syndrom války v Perském zálivu

Zvláštní chorobnou jednotkou, vymykající se naší běžné klinické praxi, avšak prakticky zcela totožnou s chronickým únavovým syndromem (chronic fatigue syndrome – CFS), je syndrom války v Perském zálivu (Persian gulf war syndrome – PWS). Ukázalo se, že více než polovina amerických veteránů „války v Zálivu“ z počátku roku 1991 si stěžuje na onemocnění charakterizované těžkou únavou a mnoha dalšími příznaky, jakými jsou bolesti hlavy, pálení sliznic, zvláště očních spojivek, bolesti kloubů apod. Příčiny tohoto stavu jsou doposud neznámé, i když se mohou nalézat v preventivně podaných lécích (vakcíny proti bojovým bakteriálním nákazám), v expozici bojovým otravným plynům typu soman a dioxin (jak prokazovala naše protichemická jednotka ve válce v Zálivu), případně organofosfátovým pesticidům nebo exhalacím z hořících ropných polí. Hodně diskusí bylo vedeno na téma, zda se toto nové onemocnění více překrývá s chronickým únavovým syndromem (CFS) nebo s přecitlivělostí na chemické látky (MCS), a jakou roli v něm hraje prožitý stres a další psychologické aspekty.
Názory na mechanismy vzniku syndromu války v Perském zálivu přinesli američtí vědci. Chemikálie, jimž byli vojáci vystaveni, mohly podle těchto představ způsobit změnu genetického uspořádání s uvolněním atypické RNA z buněk s aktivací imunitního systému, vedoucí k manifestaci nemoci. Někteří odborníci soudí, že uvedená zvláštní RNA se chová jako virus, který může způsobit nádor, autoimunitní poruchy nebo vrozené defekty u dětí. Ve světle těchto poznatků se zdá, že budou aplikovatelné i na další stavy s podivnými soubory příznaků včetně chronické únavy.

Autoimunitní tyreoiditida

V poslední době se ukazuje, že i nejčastější autoimunitní onemocnění – postižení štítné žlázy auto-imunitní tyreoiditidou se může v mnoha případech s chronickým únavovým syndromem (CFS) překrývat. Nemocní, přicházející k našemu vstupnímu vyšetření s podezřením na CFS, mívají často prokazatelné autoprotilátky namířené proti štítné žláze, nejčastěji proti tyreoidální mikrosomální peroxidáze a proti tyreoglobulinu. Autoimunitní tyreoiditida postihuje 3–5 % lidí z celé populace (je tedy minimálně desetkrát častější než CFS), ženy převažují v poměru 3:1; autoimunitní tyreoiditida a chronický únavový syndrom se však překrývají jen částečně. Proti názoru, že chronický únavový syndrom je součástí autoimunitní tyreoiditidy hovoří řada skutečností, např. že soubor příznaků chronického únavového syndromu je širší než klinický obraz auto-imunitní tyreoiditidy. Hlavní však je klinická zkušenost, a ta ukazuje, že i po stabilizaci onemocnění štítné žlázy zůstává u nemocných CFS soubor příznaků bez větší změny.
Všechny uvedené chorobné jednotky mají nejenom společný příznak velké únavy, ale společný je i výskyt dalších obtíží. Liší se pouze ve frekvenci a intenzitě jejich vyjádření. Je pravděpodobné, že vyvolávající nebo spouštěcí mechanismy mohou být jak u chronického únavového syndromu, syndromu války v Perském zálivu, tak i dalších „nemocí 20. století“ společné. Lze říci, že jde o do jisté míry jednotné a nepřiměřené odpovědi lidského organismu na různé nadměrné nebo nežádoucí podněty.

Autor: MUDr. Martin Nouza, CSc., Centrum klinické imunologie, Praha

Diskuze

Přihlásit