Únava známá neznámá (2. část)

Obsah dubnového vydání

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2019 Obsah dubnového vydání

Vydáno: 8.7.2005   

Všichni dobře víme, že zcela přirozená – byť velká – únava by měla po přerušení vyvolávající příčiny únavy při dostatečném uvolnění, odpočinku a kvalitním vyspání ustoupit během několika hodin až jednoho, dvou dnů. Trvá-li však únava déle než několik dní, neodpovídá-li vynakládané námaze nebo je-li provázena dalšími příznaky, může být projevem onemocnění nebo poruchy organismu, a to již stojí za pozornost...

Všichni dobře víme, že zcela přirozená – byť velká – únava by měla po přerušení vyvolávající příčiny únavy při dostatečném uvolnění, odpočinku a kvalitním vyspání ustoupit během několika hodin až jednoho, dvou dnů. Trvá-li však únava déle než několik dní, neodpovídá-li vynakládané námaze nebo je-li provázena dalšími příznaky, může být projevem onemocnění nebo poruchy organismu, a to již stojí za pozornost...

Déletrvající únava
Únava, která trvá déle než 6 týdnů, zasluhuje významnou pozornost. Bývá označována za déletrvající (protrahovanou) únavu a může být signálem toho, že v organismu není něco v pořádku. Červená kontrolka, která dříve jenom problikávala, nyní září naplno. Pozor, něco se děje! Někdy jde o stav po těžší chřipce, někdy přetrvává v organismu zánět, jindy jde o důsledek dlouhodobého přetěžování s nedostatkem správné relaxace. Pokud neznáme sami příčinu tohoto problému, je nejvyšší čas navštívit lékaře. A první naše kroky by měly směřovat k lékaři praktickému.

Chronická únava
Pokud trvá únava déle než 6 měsíců, hovoříme o chronické únavě. Ta může nemocného trápit sama o sobě nebo se pojí s dalšími obtížemi jako je zvýšení teploty, bolesti hlavy, kloubů, svalů, šlach a jejich úponů nebo také s poruchou spánku, paměti a koncentrace, apod. Taková chronická únava se stává součástí některého lépe či hůře definovaného únavového stavu nebo syndromu.

Příčiny únavy
K nejběžnějším příčinám únavy, která trvá déle než jsme zvyklí, patří stavy po prodělaných infekčních, nejčastěji virových onemocněních, kdy aktivace obranných mechanismů, boj s mikroorganismy a následné uzdravení stojí organismus příliš mnoho sil. Rekonvalescence vyžaduje doplnění vyčerpaných energetických rezerv a dodání potřebných chybějících minerálů a vitaminů. Známe dobře stavy po chřipce, kdy se stále nějak nemůžeme sebrat, nic nevydržíme, potácíme se jak mátohy. Víme, jak unavené a pohublé jsou malé děti po horečkách, nebo co dokáže s dospívajícími udělat infekční mononukleóza. Tyto stavy, jsou-li provázeny chronickou únavou a dalšími obtížemi, daly za vznik i stavu označovanému jako povirový únavový syndrom.

Únava a anémie
Únava velmi často provází stavy spojené s anémií (chudokrevností), čili nedostatkem krevního barviva hemoglobinu nebo červených krvinek. Anémie bývá nejčastěji zjišťována při nedostatečných zásobách železa, což je zvláště časté u dětí, dospívajících a žen v reprodukčním věku s pravidelnými měsíčními krevními ztrátami. Nedostatek zásob železa mívá totiž počátky již v dětství, kdy nejsou vytvořeny dostatečné rezervy. Když dívka začne menstruovat, ztrácí tak s krví i životadárné železo. Jeho přísun v potravě nemusí ztráty zcela pokrýt a dívka se může dostat do obrazu nedostatku železa (sideropenie), který se následně projeví únavou, slabostí, neprospíváním, nechutenstvím, a později také anémií.

Únava a chronická onemocnění
Déletrvající únava obvykle provází i onemocnění spojená s chronickým zánětem, např. záněty vedlejších nosních dutin a středouší, zánětlivá onemocnění tenkého a tlustého střeva, revmatická onemocnění, ale i chronické infekce, jako je lymská borelióza a tuberkulóza. Jde o choroby, kdy zánět není dostatečně účinný ke zvládnutí původního poškození nebo infekce a stává se chronickým. Tehdy se uplatňují škodlivé mechanismy vykolejené imunity, zvláště reakce autoimunitní povahy. Zánět zde ztrácí svoji ochrannou roli, nemá již schopnost reparovat tkáně a místo toho škodí. Škodí tím, že produkuje působky, tlumící vlastní obranyschopnost, udržující zánět v začarovaném kruhu a nezřídka i tím, že imunitu přivádějí na scestí autoimunity. Tehdy se původně obranné mechanismy obracejí proti vlastním buňkám a tkáním a dochází k jejich mnohdy nevratnému poškozování tak, jak jsme toho svědky při revmatoidní artritidě, roztroušené mozkomíšní skleróze, Crohnově chorobě a dalších vážných chorobách.

Únava a neurologická onemocnění
Zvláště těžké stavy chronické únavy provázejí postižení centrální i periferní nervové soustavy. Jde o cévní postižení centrální nervové soustavy, stavy po iktech (mozkové mrtvici), Parkinsonovu nemoc, Alzheimerovu demenci a zvláště roztroušenou sklerózu a myasthenii gravis.

Únava a roztroušená skleróza
V případě roztroušené sklerózy jde o autoagresivní onemocnění s postižením myelinu, tvořícího vnější obal výběžků nervových buněk a tím i nervů jako takových. Onemocnění se projevuje ataky, při nichž poruchy inervace vedou k obrnám končetin, mimických svalů, ale i např. okohybných nervů. Projevem rozvinutého onemocnění je i těžká svalová únava.

Únava a myasthenia gravis
Těžká myastenie je také autoimunitní onemocnění, při kterém dochází k významnému poškození na nervosvalové ploténce, tedy v místě, kde se přenáší vzruch z nervového zakončení na svalové vlákno. Přenašečem vzruchu, tedy nositelem informace, že se má sval stáhnout, je acetylcholin. A právě receptor pro acetylcholin je cílem imunopatologické reakce s chorobnými protilátkami blokujícími přenos na nervosvalové ploténce. Výsledkem je onemocnění, které se projevuje snadnou a rychlou unavitelností a vyčerpatelností svalů, se slabostí končetin, polykacího svalstva a také svalů mimických, někdy s poklesem horních očních víček a těžkou únavou.

Únava a zhoubné nádory
Na paměti musíme mít i skutečnost, že dlouhodobá, chronická únava může být předzvěstí zhoubného nádorového onemocnění. Lze se domnívat, že i tato únava je způsobena vyčerpáváním energetických rezerv se zvýšenou spotřebou, danou růstem nádoru a aktivací (byť ne zcela účinnou) imunitního systému. Zvláště těžké stavy dlouhodobé únavy provázejí léčbu zhoubných nádorových onemocnění. Únava by tedy neměla překvapit nemocné léčené chemoterapií nebo ozařováním.

Únava a psychiatrická onemocnění
Velmi těžká únava, slabost, adynamie a nevýkonnost provází různá psychiatrická onemocnění. Nejtěžší stavy vyčerpání, selhání a nechuti k životu tvoří součást klinického obrazu endogenní deprese.

Únava a endogenní deprese
Endogenní deprese může probíhat sama o sobě, nebo jako součást bipolární, cyklické maniodepresivní psychózy. Zatímco manická fáze je provázena významně zvýšenou aktivitou s neklidem, rychlými pohyby, s překotnou řečí a neudržitelnými myšlenkami, stavem, který je tak náročný, že může vést až k vysílení organismu, tak depresivní fáze nebo endogenní deprese samotná způsobí přesmyknutí do černoty, útlumu, vyčerpání, nechuti a všudypřítomné únavy. Důležité je vědět, že projevy endogenní deprese mohou být maskované, méně charakteristické. Vzácností nejsou ani její projekce do tělesných obtíží, zvláště v zažívacím traktu.

Únava a další psychické poruchy
Únava může provázet i celou řadu dalších psychických poruch, jako jsou stavy provázené celkovým neklidem, úzkostí, panikou, depresivní poruchou (která je naprosto odlišná od endogenní deprese) nebo poruchami spánku.

Únava a spánkové poruchy
Spánek je velice důležitou fází života, neboť zajišťuje obnovu duševních i tělesných sil. Lidově se přece říká, že spánek posiluje, a o dětech, že ve spánku rostou. Období spánku není jen útlumem a stabilitou, naopak je fází tvořivou, anabolickou, ve které se syntetizují bílkoviny a doplňuje se energie. Potřeba spánku se liší s věkem; zatímco novorozenci prospí tři čtvrtiny času, předškolní děti potřebují asi 11 hodin spánku, školní děti 9–10 hodin a dospělí obvykle 7–8 hodin. Ve stáří se většinou potřeba spánku dále snižuje.
Spánek má dvě hlavní fáze: REM (je označena podle toho, že se nám v této fázi spánku rychle pohybují oční bulvy – z anglického rapid eye movements), kdy se nám obvykle zdají sny, a fázi non REM, která nám poskytuje to pozitivní, co od spánku očekáváme. Kvalitu spánku je možné sledovat pomocí přístrojového měření elektrické aktivity mozku – elektroencefalografie, známého EEG. Zatímco stav bdění s intenzivní mozkovou činností je charakterizován tzv. vlnami alfa a beta, spánek je provázen mozkovou činností s pomalou aktivitou a vlnami theta a delta. Hladinu vln alfa je možné zaznamenat, pokud je mozek v bdělém stavu, ale nezobrazuje žádnou významnou aktivitu, pokud se totiž soustředíme a intenzivně přemýšlíme, přechází do fáze beta. V hladině theta se nám zdají sny, ale rozhodující pro regeneraci našich sil a pro odstranění únavy je hladina delta. Neschopnost mozku přejít do hladiny delta je zodpovědná za mnohé zmiňované útrapy.
Špatný, příliš krátký, ale i příliš dlouhý spánek má na náš zdravotní stav i na naše subjektivní pocity zásadně nepříznivý vliv. Lidstvo si již od dávných dob cenu spánku jasně uvědomovalo. Ve starém Řecku člověka oblažoval přinášeným spánkem bůh Hypnos, který byl chápán jako bůh neobyčejně milosrdný a blahodárný, utěšitel všeho živého. Jeden z jeho nejvýznamnějších synů, Morfeus, patřil mezi největší umělce, protože dovedl na sebe brát nejrůznější podoby a vstupovat lidem do snů. Nedostatek spánku byl naopak spojován s temnými silami Hádu. I později se stával spánek součástí rituálů a bájí: vzpomeňme na to, co všechno bylo zjeveno ve snu, jaký význam mělo a dodnes má vykládání snů, na užívání odvaru z makovic, nebo na českou chytrou horákyni a její odpověď na otázku, co že je nejsladší.

Ano, spánek je první, nad čím se musíme zamyslet, pokud se cítíme delší dobu unaveni. Posuďme, je-li dosti dlouhý, zkontrolujme, zda není nově rušen hlukem zvenčí, zda máme dobře vyvětranou, nepřetopenou (platí zvláště v zimě a v panelových domech) a nezakouřenou ložnici a kvalitní lůžko. Pokud je toto vše v pořádku a přesto nemůžeme usnout, často se v noci budíme, spíme tak lehce, že nás vzbudí sousedovo zakašlání, tedy pokud spíme „jako na vodě“, či pokud se budíme ráno příliš brzy nebo vstáváme bez příjemného pocitu odpočinku, je na místě úvaha o spánkové poruše. Neřešme však tuto situaci tak, že si vezmeme od sousedky nějaký rohypnol, raději se obraťme na svého praktického lékaře, případně psychiatra či neurologa. Spánková porucha je u stavů spojených s únavou jako je fibromyalgie a chronický únavový syndrom (CFS – chronic fatigue syndrome) vcelku častá, únava je součástí spánkových poruch jako je syndrom spánkové apnoe, narkolepsie či idiopatická hypersomnie. Pokud je spánková porucha prokázána, měla by být přesně určena a správně léčena.

Autor: MUDr. Martin Nouza, CSc., Centrum klinické imunologie, Praha

Diskuze

  • katka 26.2.2011 07:52

    v boji proti unave vas urcite pomoze maca-http://www.predajbylin.sk/maca_koren_mlety/index.html

    reagovat

    R R

Přihlásit