Únava známá neznámá (1. část)

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Vydáno: 8.7.2005   

Kam spějeme? Ráno vstáváme dříve, než se nám chce, s rozbušeným srdcem po zazvonění budíku, v rychlosti vypijeme pár loků kávy, možná se zakousneme do rohlíku a už běžíme... Abychom to všechno vydrželi, na konci dne polykáme prášky na spaní a nejrůznější inzerované prostředky po hrstech a trápíme se příšernými dietami. Není divu, když se jednoho dne zastavíme a dojde nám, že už nemůžeme dál, že jsme tak strašně unaveni..

Kam spějeme? Ráno vstáváme dříve, než se nám chce, s rozbušeným srdcem po zazvonění budíku, v rychlosti vypijeme pár loků kávy, možná se zakousneme do rohlíku a už běžíme, abychom se spolu s ostatními namačkali do přeplněného autobusu nebo metra. S jazykem na vestě se tlačíme u „píchaček“ nebo se s úzkostí obáváme, zda zase přijdeme pozdě a jestli si toho šéf všimne. Oběd sníme v rychlosti z papíru nebo si zaskočíme na hamburger z „fastfoodu“, vypijeme několik šálků kávy a už spěcháme ve stresu (hlavně ta lepší polovička z nás), aby nám nezavřeli školku s menším z dětí, děsíme se, co nám přinese starší ze školy, jak dopadla písemka, co nás čeká na třídní schůzce, cože nám vlastně chce ředitel v onom předvolání. A to musíme ještě stihnout nakoupit a uvařit na víkend, vyprat a vyžehlit na školu v přírodě nebo dojet pro auto do servisu. A to bychom se měli ještě podívat na nový přípis ředitele a přečíst si nové směrnice a vyhlášky. Den však končí, televizní obrazovka září do tmy a někde v dáli odbíjí půlnoc. Abychom to všechno vydrželi, polykáme prášky na spaní a nejrůznější inzerované prostředky po hrstech a trápíme se příšernými dietami. Není divu, když se jednoho dne zastavíme a dojde nám, že už nemůžeme dál, že jsme tak strašně unaveni..

Co je únava

Únavu jistě známe z vlastní zkušenosti všichni, i když si dovedeme představit jedince, který je do práce jako ďas, o kterém si můžeme pomyslet, že je snad neunavitelný, či že má nevyčerpatelný elán do té či oné činnosti. Jsou jistě výjimky, tak jako ve všem, ale my všichni ostatní normální smrtelníci cítíme únavu velmi často. A je to správné. Únava zcela přirozeně provází náš každodenní život a je pro nás příjemnou odměnou po dobře vykonané práci, ať již fyzické nebo psychické. Tehdy se spokojeně usadíme do pohodlného křesla a sáhneme po knížce, časopisu nebo si naladíme oblíbenou rozhlasovou stanici či televizní pořad. Někdy však máme již všeho dost, únavu přemáháme, ale přesto musíme v práci pokračovat. Nejraději bychom se vším sekli, těšíme se na konec směny nebo služby, nemůžeme se dočkat víkendu nebo dovolené. V jiných případech únavu úmyslně vyhledáváme; to tehdy, jdeme-li si po práci zaběhat či do úmoru trýzníme tělo v posilovně, abychom se odreagovali po jednostranné fyzické nebo převážně duševní práci. Nezřídka tak činíme nejen pro vidinu okouzlující muskulatury, ale také pro slastný pocit únavy.

Únava není samoúčelná, hraje v lidském organismu neobyčejně významnou, varovnou roli. Měli bychom ji chápat – podobně jako bolest, zvýšení teploty či třeba zívání – jako důležitou informaci. Je to ochranný signál našeho těla, který nás varuje před přetížením, a je důraznou výzvou k odpočinku, vypnutí a přerušení dosavadní činnosti. Podobné signály umíme obvykle velmi dobře vyslyšet, ať již jde o pocit hladu či žízně nebo naopak nasycení. Pokud ovšem dlouhodobě ignorujeme informaci o únavě a tohoto výstražného signálu neuposlechneme, následky na sebe obvykle nenechají dlouho čekat.

Jak vzniká únava

Příčiny únavy nejsou jednoznačně objasněné. Víme, že při intenzivní svalové práci se uvolňuje a hromadí kyselina mléčná, laktát, který se ze svalů postupně odplavuje krví. Laktát se hromadí zvláště při zátěži s relativním nedostatkem kyslíku, jak tomu je například při vrcholných sportovních výkonech. Víme také, že duševní únava se projevuje při vyčerpání energetických zásob v našem mozku. Stále však málo víme a vypomáháme si proto pouhými dohady, proč je únavou provázena řada onemocnění jako je roztroušená skleróza, zhoubné nádory, srdeční selhávání nebo vysoký krevní tlak.
Z medicínského pohledu vnímáme únavu jako subjektivní příznak, čili obtíž, kterou sice každý velmi dobře vnímá, ale kterou lze jen těžko potvrdit a změřit nějakým vyšetřením. Můžeme proto pouze sledovat některé dobře definované biologické funkce a jejich porovnáváním v situacích různé zátěže odvozovat i stupeň únavy. Využitím postupů s moderními přístroji (ergometrie) nebo přesně definované fyzické zátěže (step test, grip test) dokážeme sice kvantifikovat fyzickou výkonnost a pomocí propracovaných psychologických testů posoudit schopnosti duševní, co však stále nedokážeme objektivizovat, je právě únava. Zde nám zbývá povětšinou pouze uvěřit tomu, kdo si na únavu stěžuje, a to bývá často zásadním kamenem úrazu. Únava je projev komplexní povahy a její příčiny bývají také komplexní. Lze odlišit únavu fyzickou a duševní; většinou se však prolínají a doplňují.

Fyzická únava

Fyzickou, tělesnou nebo také svalovou únavu vnímáme obvykle jako tíhu, slabost, případně bolest nebo ztuhnutí kosterních svalů, obvykle horních nebo dolních končetin. Unavené, vyčerpané svaly mají sklon k třesu a křečím. Fyzická únava se projevuje poklesem svalové síly, ztrátou rychlosti a jemné koordinace pohybů (nebezpečí únavy při práci u strojů, na běžícím pásu). Pokud fyzická zátěž pokračuje, projevy únavy a vyčerpání se mohou stupňovat. Ve vypjatých situacích není vzácností ani třes rukou a očních víček, nejistota pohybů, pocit na omdlení nebo na zvracení, hučení v uších a mžitky před očima.

Duševní únava

Druhým typem únavy, která se může s výše zmíněnou tělesnou únavou kombinovat, je únava psychická neboli duševní, někdy ji také označujeme jako centrální, čímž zdůrazňujeme její mozkový původ. Vnímáme ji většinou jako pocit vyčerpání, ztrátu koncentrace, zhoršení paměti nebo ospalost. Připomeňme si v této souvislosti např. únavu, která by neměla – ale často může – překvapit řidiče při dlouhých, často nočních cestách.

Kombinace únavy

Ke kombinaci obou typů únavy obvykle dochází, pokud je tělesná práce monotónní, dlouhotrvající, bez potřebných přestávek. Taková práce ubíjí a jistě by nevedla k „engelsovskému polidštění opice“. Je známou skutečností, že výkonnost při fyzické námaze stoupá, pokud jsou zařazovány pravidelné přestávky na odpočinek, pokud je měněn rytmus a náplň práce nebo pokud jsou k dispozici další psychické podněty. Příkladem pozitivně stimulujících podnětů je povzbuzování ve sportu, pochvala či hecování při práci, odhlučnění rizikových provozů nebo naopak přidání hudby k monotónní práci, či k takové činnosti, která vyžaduje enormní soustředění (např. hudební kulisa na operačních sálech, poslech rádia řidiči na dlouhých trasách). Aktivační podněty mohou nejen zvýšit výkonnost, ale dokonce na čas odstranit i únavu, ovšem mnohdy za cenu zvýšené energetické náročnosti, avšak cena, kterou zaplatíme, není nízká. Hrozí vyčerpání, vysílení, stoupá riziko pracovních či sportovních úrazů.

Různé tváře únavy

Jak jsme již naznačili, únava má mnoho tváří, ale i na tváři postiženého se většinou jednoznačně podepíše. Všímáme si obvykle „povadlého“ výrazu obličeje daného sníženým napětím mimických svalů – dotyčný se většinou ani neusmívá, ani nemračí. Obvykle je málomluvný, chybí jiskra v oku, všímáme si tmavých kruhů pod očima, pokleslých víček a zpomalených reakcí.

Příčiny únavy

Pokud veškerou silou stiskneme v dlani gumový kroužek nebo míček, vydržíme to zhruba několik desítek vteřin. Sevření musíme uvolnit pro únavu spojenou s vyčerpáním energie uložené ve svalovém kreatinfosfátu. Ten patří, podobně jako adenozintrifosfát (známý ATP), k hlavním zdrojům buněčné energie. Pokud budeme střídat stažení svalů s jejich uvolněním, jak je tomu např. při dřepech nebo klicích, ucítíme bolest a únavu ve svalech později, možná tak po dvou až pěti minutách, samozřejmě v závislosti na stupni tréninku. Tento stav je navozen hromaděním již zmíněného laktátu, který vzniká metabolickým zpracováváním krevního cukru, glukózy, při nedostatku kyslíku. Jedná se o tzv. anaerobní glykolýzu, metabolický pochod vytvářející energii méně efektivně než za situace dostatečné oxygenace (okysličení) svalů. Na konci tohoto pochodu je laktát, který se hromadí, protože krevní přítok i odtok v pracujícím svalu je omezený.

Těžce pracující organismus

Při náročné fyzické práci a nejčastěji při náročných vrcholových sportovních výkonech se těžce pracující organismus dostává působením kyseliny mléčné do významného okyselení, tzv. metabolické acidózy. Ta je pro život každé buňky velmi nepříznivá, a proto se s ní musí organismus vyrovnat. Něco dokáží vyloučit ledviny a něco vydýchají plíce. Nezbytné však je zátěž ukončit a dopřát svalům normální krevní průtok; ten ukončí anaerobní a zahájí aerobní glykolýzu; a k tomu se nás snaží přimět právě intenzivní pocit únavy.
Svalová práce, řízení metabolismu, udržování správné tělesné teploty a řízení zásobení kyslíkem představuje složitou souhru, na které se podílejí všechny tři řídící a regulační systémy lidského organismu – centrální nervová soustava, endokrinní systém a imunitní systém. Zvláště nezbytná je správná funkce dřeně a kůry nadledvin, štítné žlázy a aktivačních center v mozku.

Míra unavitelnosti

Únava jako přirozený jev provázející dostatečně intenzivní práci tělesnou, duševní nebo kombinaci obou je spjata s poklesem tělesné nebo duševní výkonnosti. Záleží na mnoha okolnostech jako je věk, pohlaví, tělesná konstituce, stav kondice, zdravotní stav, stupeň fyzické i duševní adaptability, trénovanost a schopnost aktivně odpočívat. Na míře výkonnosti, a tím i míře unavitelnosti, se podílejí i faktory zevního prostředí, a to nejen pracovního, ale i domácího. Uplatňují se i tak zdánlivé maličkosti jako je dostatek spánku, spokojenost, vyrovnanost a radost ze života.

Autor: MUDr. Martin Nouza, CSc., Centrum klinické imunologie, Praha

Diskuze

Přihlásit