Informační povinnost

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Kvalitní, úplné a správné informace jsou základním předpokladem pro výběr a koupi výrobku či služby. Nový občanský zákoník ukládá podnikatelnům řadu povinností, jak a o čem mají spotřebitele informovat. Které informace jsou ale pro spotřebitele skutečně zásadní? 

Nový občanský zákoník pro podnikatele

Dne 1. ledna 2014 nabude účinnosti dlouho očekávaný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který sebou přinese mnoho změn ve vztazích mezi podnikatelem a jeho zákazníkem. Připravili jsme seriál článků, který podnikatelům pomůže lépe se zorientovat v nové problematice.

Vyberte si téma, které vás zajímá:

  1. NOZ - Nový občanský zákoník
  2. Co je a není věc?
  3. Informační povinnost
  4. Jak uzavřít smlouvu
  5. Záruka a reklamace

Vždy v zájmu spotřebitele

Vztah prodávajícího a kupujícího nezačíná až uzavřením kupní smlouvy, ale mnohem dříve. Podle rozsahu a formy informací, kterých se nám od obchodníka dostává, můžeme do značné míry poznat, zda má poctivé úmysly. Ne nadarmo nový občasný zákoník říká, že vše, co nám podnikatel sděluje, má být jasné, srozumitelné a ve stejném jazyce, v jakém se smlouva uzavírá, tedy u nás obvykle v češtině. Nejasné informace a dvojsmysly by nepoctivcům neměli být do budoucna nic platné – podle nového občanského zákoníku má totiž v pochybnostech vždy platit to, co je pro spotřebitele výhodnější.

Příklad: Prodavač obuvi panu Novákovi sdělí, že boty, o které má zájem jsou voděodolné. Pan Novák si je na základě této informace koupí, ale po vycházce v lese zjistí, že projde-li vysokou travou má mokré nohy. Při reklamaci obchodník tvrdí, že voděodolnost znamená pouze, že se boty po kontaktu s vodou nerozpadnou. Pan Novák se v takovém případě bude právem dovolávat toho, že informace sdělená obchodníkem nebyla jasná a došlo k porušení informační povinnosti o hlavních vlastnostech výrobku. 

 

Co bychom měli před nákupem vědět

Smlouvy uzavíráme každý den, dokonce i při nákupu pečiva k snídani. Při běžných nákupech to obchodníci nemusí s informacemi přehánět, jen by to zbytečně zdržovalo celý prodej, a právo reklamovat třeba rohlík asi každý z nás nevyužije. Pokud ale nejde o každodennosti a údaje nejsou patrné ze souvislostí, pak máme právo být vždy informováni:

 

  • o totožnosti prodejce, případně i s kontaktními údaji (telefonní číslo, e-mail apod.)
  • o označení zboží nebo služby včetně popisu jejich hlavních vlastností
  • o ceně či způsobu jejího určení, a to včetně všech daní a poplatků
  • o způsobu platby a dodacích lhůtách a podmínkách
  • o nákladech na dodání, nebo alespoň že nějaké budou, pokud je nelze určit předem.
  • o právech z vadného plnění, záruce a způsobu jejich uplatnění
  • o závazku, který pro nás ze smlouvy vyplývá a mžnostech jejího vypovězení
  • Jde-li digitální obsah, údaje o jeho funkčnosti a ochranných opatření, stejně jako jeho součinnost s hardwarem a softwarem.

 

Když nakupujeme z domova

Nákupy z pohodlí domova nebo kanceláře jsou stále oblíbenější, mají však jednu společnou nevýhodu - zboží si nemůžeme osahat, vyzkoušet, ani se prodavače zeptat na detaily. Občanský zákoník je v případě prodeje s využitím komunikačních prostředků, tedy dnes typicky internetu, přísnější než u nákupů v obchodě, a na řádné informování spotřebitele klade o to větší důraz. Stejná pravidla pak samozřejmě platí také pro katalogový prodej nebo například teleshopping.
Kromě již vyjmenovaných informačních povinností, které platí pro každého obchodníka, musí spotřebitel před uzavřením smlouvy či učiněním nabídky od obchodníka, od něhož nakupuje na dálku, získat ještě tyto informace:

  • Jaké jsou náklady na komunikaci s obchodníkem, pokud se liší od běžné sazby. (Příklad: Prodejce letenek používá pro komunikaci se zákazníkem linku s vyšším tarifem.)
  • Zda bude třeba zaplatit zálohu.
  • Jak odstoupit od smlouvy včetně lhůt. Každý obchodník musí dát spotřebiteli formulář správného odstoupení od smlouvy a poučit ho, že ponese náklady na vrácení zboží. Pokud věc nelze vrátit běžnou poštovní cestou, musí to spotřebitel předem vědět a znát náklady takového vracení.
  • U smluv, kde se bude plnění opakovat (připojení k internetu, zasílání nové knihy každý měsíc apod.) musí spotřebitel předem znát nejkratší dobu, po kterou je smlouvou vázán, cenu za jeden měsíc a veškeré daně, poplatky a náklady na dodání.
  • Zda spotřebitel uhradí poměrnou část ceny v případě, že odstoupí od smlouvy, na jejímž základě již smlouva začala být poskytována. (Příklad: Spotřebitel si objedná na rok placenou službu zasílání SMS o počasí, po týdnu zjistí, že předpověď je poměrně obecná a služba mu nevyhovuje. Využije-li práva odstoupit, zaplatí jen týden, po který SMS dostával).
  • Dodává-li se digitální obsah bez hmotného nosiče, musí obchodníci upozornit, že v takovém případě nelze po dodání odstoupit od smlouvy. (Příklad: Stažení hudby z internetového obchodu – odstoupit lze pouze do okamžiku, než si kupující nahrávku stáhne).
  • Spotřebitel musí být rovněž vždy informován o tom, kde a za jakých podmínek může mimosoudně uplatnit svou stížnost a na jaký orgán dozoru se může obrátit. (Příklad: Spotřebitel není spokojen s tím, že reklamace trvala více než 30 dní. Z obchodních podmínek by se měl dozvědět, že mimosoudní řešení sporů zprostředkovává sdružení dTest a nad reklamacemi dohlíží České obchodní inspekce).

 

Porušení povinnosti bude drahé

Co se ale stane, když obchodník na něco „zapomene“ a spotřebiteli v předstihu potřebné informace nesdělí? Ve většině případů takto poruší nejen občanský zákoník, ale také zákon o ochraně spotřebitele, na jehož dodržování dohlíží dozorový orgán (nejčastěji Česká obchodní inspekce), který ho může pokutovat dle závažnosti až do výše pěti milionů korun. Kromě dobrého pocitu, že bylo bezpráví potrestáno, to ale spotřebiteli osobně nepřinese v podstatě nic. Proto nový občanský zákoník nabízí spotřebiteli několik nástrojů, které mu umožňují jeho práva skutečně uplatnit. Co to znamená v praxi? Zde je pár příkladů, které platí pro prodej na dálku nebo u podomního prodeje:

  • Pokud při koupi není poskytnuta informace o možnosti odstoupit od smlouvy, prodlužuje se běžná čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení až o rok.
  • Když nás obchodník dostatečně včas neinformuje o nákladech na dodání, výši daní nebo jiných poplatcích, nemusíme mu je vůbec zaplatit.
  • Pokud se předem nedozvíme, že neseme náklady na vrácení zboží, pak je platí obchodník sám.

Přihlásit