Když trpí nejen uši

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2016 Přečtěte si nový dTest

Kolegové z britského spotřebitelského časopisu Which? nedávno upozornili své příznivce na skutečnost, že některé rychlovarné konvice jsou stejně hlučné jako elektrická vrtačka. Také v našich testech najdete hlučnost přístroje mezi důležitými hodnocenými kritérii. Proč je sledování hladiny hluku důležité a jak hluk ovlivňuje vaše zdraví? 

Poznáváte se? 

17:00 – Návrat z práce. Venku se řítí vozidlo za vozidlem, burácí motory. Ačkoliv je třicet ve stínu, zavírám okno.
19:35 – Snažím se poslouchat zprávy. Soused vrtá a bouchá kladivem, píská mi z toho v uchu a asi neuslyším, jak jsme hráli ten fotbal. Zesiluji televizor na maximum.
20:30 – Už zaplaťpánbůh nevrtá. Asi bych ho zabil.
20:45 – Nad námi mají mejdan. Duní muzika. Když jsem si postěžoval, řekli mi, že noční klid je až od deseti. Bolí mě hlava jako střep a mám chuť jim vypnout proud.
22:00 – Naštěstí odešli, nejspíš někam na koncert. Jdu si lehnout, konečně je tu ticho.
23:50 – Proč musejí ti notorici řvát zrovna pod mým oknem? Co jsem komu udělal?
1:57 – Venku se rvou kočky, někomu ječí alarm u auta a sousedi se vrátili z koncertu tak rozjaření, že se rozhodli přezpívat všechny písničky celému sídlišti.
4:15 – Musejí ti ptáci tak ječet? Ještě že dnes jedu na chalupu. Jen aby proboha soused zase nesekal celý den trávu!

Co je zvuk a co je hluk

Za zvuky považujeme vše slyšitelné. Zvuky jsou pro člověka přirozenou součástí života, tvoří základ verbální komunikace a mají jednu z nosných rolí v příjmu informací. Hladiny intenzity zvuku se vyjadřují v decibelech.
Stanovit definici hluku není už tak snadné, protože na tento pojem lze nahlížet z mnoha hledisek. Obecně se hluk ve vztahu k člověku definuje jako zvuk (akustický signál), jehož působení člověka ruší, obtěžuje či nějakým způsobem poškozuje.
Přijetím této definice se z hluku ovšem stává bezbřehá škodlivina, protože vnímání zvuků jako rušivých, obtěžujících (i poškozujících) je individuální a nezávislé na přesně daných hodnotách. Každý člověk je k úrovni hluku různě vnímavý, přičemž rozdíly mezi jednotlivými lidmi mohou být v tomto ohledu i velmi výrazné.


Poškození sluchu

Bez ohledu na individuální citlivost je jasné, že příliš mnoho decibelů škodí sluchu. Nejzákeřnější je poškozování sluchu, které má postupný, nenápadný charakter. Svůj základ má zejména v dlouhodobému vystavování se nadměrnému hluku. Za poškozující lze prohlásit už vystavení se hluku o síle 75 dB až 80 dB po dobu 12 hodin.
Příznaky poškození mohou počínat ušním šelestem, „zalehnutím“ uší, pískáním v uších, může se dostavit snížení sluchové ostrosti. Postupně dochází k rozvoji nedoslýchavosti, která může ve vážných případech vést i ke kompletní ztrátě sluchu, a to nejen v souběhu s procesem stárnutí („stařecká“ nedoslýchavost je částečně přirozená a je, zjednodušeně řečeno, způsobená opotřebením sluchového ústrojí).

 


Hluk je všude

K nadměrnému vystavení se hluku dochází v řadě profesí a množí se i případy, kdy lékařskou pomoc vyhledávají poměrně mladí lidé, jejichž sluch byl poškozen např. při poslechu příliš hlasité hudby. Ať už na některých koncertních akcích, kde hladina hluku může dosahovat i více než 110 dB nebo při poslechu reprodukované hudby prostřednictvím sluchátek, a to přesto, že sluchátka mají schopnost izolovat ruchy z okolního prostředí – čím vyšší, tím menší hlasitost je třeba nastavit k nerušenému poslechu.
O hluku v domácnosti padla zmínka už v úvodu článku a více se mu věnují i naše testy domácích spotřebičů.

 

Sluch
Sluchové ústrojí je překvapivě komplikovaný orgán. K našim účelům snad postačí jen letmý náhled. Tedy zjednodušeně.
Zvuky přicházející z vnějšího prostředí jsou za nápomoci ušního boltce vedeny do vnějšího zvukovodu a odtud na ušní bubínek, což je tenká blanka oddělující mimo jiné vnější a střední ucho. Zvukové vlny bubínek rozkmitávají a dochází k přenosu zvuku do středního ucha.
V něm nacházíme ze školní výuky jistě dobře známé kůstky – kladívko, kovadlinku a třmínek, které jsou kloubně spojeny. Sluchové kůstky přenášejí kmitání bubínku (přičemž zhruba 20krát až 30krát zvětšují energii zvukových vln) na tzv. oválné okénko tvořící přechod středního a vnitřního ucha.
Zde se v kostěném labyrintu (zejména tzv. hlemýžď) teprve akustický tlak mění na bioelektrické signály, které se prostřednictvím sluchového nervu následně dostávají do mozku. Teprve nyní se signál zpracovává na informaci, kterou vědomě identifikujeme a reagujeme na ni.


Mimosluchové postižení

Stejně závažně nás hluk ovlivňuje i v oblasti mimosluchové.  "Podepisuje se"  zejména na nervovém systému člověka a jeho psychice.
Hluk ruší soustředění a pracovní činnost, včetně vlastní komunikace. Doslova ničivý efekt má při relaxaci a spánku, kde značně umenšuje regenerační možnosti lidského organismu. Nedostatek spánku může vést od poruch soustředění přes snížení pracovní výkonnosti až k depresivním stavům a dalším psychickým poruchám. 
Odblokovat sluchové vjemy je výrazně obtížnější než např. vjemy zrakové, oproti tomu dlouhodobý pobyt ve zcela tichém (zvukotěsném) prostředí je pro člověka nepřirozený a vede k pocitům nejistoty a úzkosti.
Je prakticky nemožné vyloučit pouze „nechtěnou část“ zvuků. Nucený poslech těchto zvuků může způsobovat rozmrzelost, nelibost a odpor.
V sociální rovině lze v závislosti na vystavení  hluku vysledovat vzrůst podrážděnosti, vedoucí až k projevům agresivity.
I přes některé zákonné normy určující v určitých případech (doprava, bydlení, maximální hlučnost některých výrobků, aj.) maximální přípustné hladiny intenzity hluku je zejména (ale nejen) pro senzitivní jedince velmi obtížné se s tímto problémem vypořádat a kvalita jejich života, zdraví nevyjímaje, je vinou hluku mnohdy vážně umenšena.

Zpracováno na základě článku Filipa Kopeckého

Přihlásit