Jak omezit rizika opalování?

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2016 Přečtěte si nový dTest

Většina opalovacích prostředků poskytuje dobrou ochranu před následky slunění. Přinášíme výsledky testu opalovacích přípravků a poradíme, které z nich obsahují chemické přísady, jimž je lépe se vyhnout.

Opalování není zdravé. Lidská kůže sice potřebuje sluneční paprsky, především k zajištění produkce vitamínu D, ale i když to tak letos nevypadá, s dostatkem slunečního záření nemáme obecně problém. Zejména když trávíme dovolenou „opékáním se“ na pláži u moře. Mnohem větší obavy než nedostatek vitamínu D způsobuje každoroční nárůst výskytu zhoubných nádorů kůže. Za jednu z hlavních příčin tohoto trendu je považováno nezodpovědné a nadměrné vystavování se slunečnímu záření. Zdaleka nejde jen o spálení kůže, působení slunečního záření na lidskou pokožku je mnohem složitější.

Spálení je třeba předcházet, ovšem na druhou stranu nelze říct, že dokud se nespálíte, je vše v pořádku. Jedinou efektivní obranou je předcházet nadměrnému vystavování se slunečním paprskům. Je pochopitelné, že nejlepším (a zároveň prakticky nereálným) způsobem, je vyvarovat se slunci zcela. Druhým nejúčinnějším prostředkem je fyzická bariéra v podobě oblečení, pokrývky hlavy, slunečních brýlí apod. Třetím klíčovým prostředkem je používání opalovacího přípravku. A používání opalovacího přípravku zdaleka neznamená, že je třeba se něčím namazat, pokud plánujete strávit celý den intenzivním opalováním se na prudkém středomořském slunci.

 

Doba použitelnosti

Výrobci si mohou vybrat, jak označí trvanlivost svého produktu. U kosmetiky, která vydrží déle než 30 měsíců, stačí, když trvanlivost znázorní pomocí obrázku krabičky s číslem. To udává počet měsíců po otevření, kdy je možné přípravek používat. Není třeba podotýkat, že si jen těžko budete pamatovat, kdy jste který krém otevřeli a navíc obecně u těchto přípravků nevíte, jak staré vlastně jsou. Lepším řešením je datum spotřeby. To je povinné u kosmetiky s trvanlivostí nižší než 30 měsíců, ale je na výrobci, zda datum uvede dobrovolně i u ostatních výrobků. Doporučujeme vybírat si takovou kosmetiku, která obsahuje jak datum spotřeby, tak piktogram s délkou použitelnosti po otevření.

 

Pořádně se namazat

Sám název opalovací přípravky je vlastně zavádějící. Především proto, že tyto prostředky nejsou určeny k docílení bronzové barvy pokožky. Jsou primárně určeny k odfiltrování škodlivých součástí slunečního záření. Zhnědnutí pokožky či její spálení je přitom jen jedním z následků pobytu na slunci. Mnoho z nich, jako stárnutí pokožky nebo příspěvek ke zvýšení pravděpodobnosti vzniku nádoru, není vidět a samotný fakt, že se nespálíte, nevypovídá o tom, že jste dobře chráněni.

Zároveň platí (a to je bohužel jedním z největších mýtů o opalovacích prostředcích), že použití přípravku s vysokým ochranným faktorem neprodlužuje bezpečnou dobu pobytu na slunci. Žádný opalovací prostředek nedokáže zajistit úplnou ochranu před slunečními paprsky. Samozřejmě platí, že míra ochrany by měla být tím vyšší, čím světlejší je vaše pokožka a čím intenzivnějšímu slunci se budete vystavovat. Rozhodně však neplatí, že když se namažete „padesátkou“, můžete zůstat na slunci dvakrát déle, než když použijete „pětadvacítku“. Účinnost slunečních filtrů totiž není lineární.

Jak můžete vyčíst z grafu opalovací přípravek s ochranným faktorem 15 v ideálních podmínkách propustí 6,7 procenta ultrafialového záření, „třicítka“ 3,3 procenta, přípravky s SPF vyšším než 50 méně než dvě procenta. Nad 50 se míra ochrany nijak významně nezvyšuje, proto se přípravky s vysokým ochranným faktorem mohou nazývat jen jako 50+. Pod hodnotou ochranného faktoru 6 množství zachyceného ultrafialového záření výrazně klesá, proto nelze tyto výrobky nazývat jako ochranné prostředky proti slunečnímu záření.

Jednou z největších chyb, jichž se spotřebitelé dopouštějí, je nicméně příliš malé množství, které používají. Je nutno poznamenat, že výrobci nejsou v tomto příliš nápomocní a kromě obecných rad o dostatečném množství vám neporadí, kolik přípravku máte vlastně použít. Pouze na třetině testovaných přípravků (Daylong, Dermacol, dm, Lidl, Nivea) naleznete instrukce, jaké je správné množství nutné k dosažení deklarované úrovně ochrany. To je přitom klíčový údaj, neboť opět neplatí přímá úměra. Použijete-li jen polovinu doporučeného množství, sníží se úroveň ochrany o dvě třetiny. Ostatní výrobci vám neporadí, takže vězte, že obecně je dostatečné množství 6 čajových lžiček neboli 36 gramů na celé tělo průměrné dospělé osoby.

Posledním velkým mýtem je voděodolnost. Ani zde se výrobci mnohdy příliš nesnaží o poskytování správných informací. Je-li výrobek označen jako voděodolný, znamená to, že vás bude chránit při pobytu ve vodě, a to jen po omezenou dobu. Míra ochrany pochopitelně při delším pobytu ve vodě klesá. Po každém koupání je třeba obnovit ochrannou vrstvu bez ohledu na to, zda se otřete nebo jen necháte oschnout. Vodě žádný přípravek bez výrazné ztráty účinnosti neodolá. Tento fakt někteří výrobci taktně zamlčují a spotřebitelé žijí s falešnou představou, že voděodolný přípravek je takový, který stačí namazat jednou bez ohledu na to, zda a jak často se koupou.

 

Čtěte také: Chemické látky v kosmetice aneb koktejlový efekt

 

Stále více krémů, které nejsou primárně určeny pro ochranu před sluncem, deklaruje na svém obalu přítomnost UV filtrů. Zdálo by se, že nemusíte používat opalovací přípravek k tomu, abyste byli chráněni před následky slunečního záření, protože to zvládne váš běžný hydratační krém na obličej. Podívali jsme se tedy na dva příklady krémů slibujících ochranu před UV zářením. Podrobili jsme je stejným zkouškám účinnosti jako ostatní opalovací prostředky.

Pro test jsme vybrali dva denní krémy: L’Oréal Paris denní hydratační ochranný krém a Nivea Visage zjemňující denní krém Q 10 plus. Oba deklarují přítomnost UV filtrů, Nivea ovšem navíc deklaruje ochranný faktor 15, tedy střední ochranu. To je zásadní rozdíl, je přitom otázkou, zda samotná přítomnost UV filtrů znamená, že se jedná o přípravek spadající do kategorie sluneční ochrany. Dovolíme si tvrdit, že běžný spotřebitel to tak chápe, proč by tam jinak UV filtry byly, že?

Odpověď nám daly testy. Zatímco krém Nivea splnil to, co slibuje a skutečně funguje i jako opalovací přípravek se střední ochranou a dobře chrání před UVA i UVB zářením, u krému L`Oréal Paris se o ničem takovém hovořit nedá. Změřený ochranný faktor 2,4 napovídá, že přítomnost UV filtrů je jen reklamním trikem. Přípravky s ochranou proti slunečnímu záření musí mít ochranný faktor minimálně 6. Tento krém tak nelze považovat za prostředek poskytující účinnou ochranu před slunečním zářením, přestože ji deklaruje.

 

 

Cena a kvalita nesouvisí

Dražší přípravek nemusí být zárukou kvality, v testu zcela propadl kombinovaný opalovací přípravek Sephora. Skrývá v sobě dvě lahvičky se společnou otočnou pumpičkou, jejíž pomocí lze aplikovat krém s ochranným faktorem 15, respektive 50, a smícháním obsahu obou lahviček pak údajně krém s faktorem 30.

Zmíněný postup nemůžeme doporučit vzhledem ke konzistenci výsledného výrobku a z toho pramenící nejistotě, co jste si vlastně namíchali. Sephoru ovšem nelze doporučit ani v případě, že budete krémy používat odděleně. Jeho UVA ochranný faktor je nižší, než kolik požaduje Doporučení Evropské komise. Kvalitní opalovací přípravek musí chránit před oběma složkami slunečního záření, UVA i UVB.

Sephora patří k velmi drahé kosmetice prodávané v parfumeriích, podobně jako produkty značek Clarins a Biotherm. Ani v jednom případě se nejedná o výrobek, který by svou kvalitou převyšoval nejlevnější opalovací prostředky z drogerií, a to ani pokud vezmeme v úvahu jejich kosmetické, nikoliv ochranné vlastnosti. Nejvíce zarážející však je, že ani jeden z těchto velmi drahých přípravků neobsahoval varování, pokyny k používání či jiné informace v češtině. Nejen, že se jedná o porušení povinností při prodeji zboží, takže takové výrobky by vůbec na regálech obchodů neměly být. Především bychom předpokládali, že spolu s drahým výrobkem dostane zákazník nadstandardní servis spolu s nadstandardními informacemi. Opak je zjevně pravdou, proto můžete „opalovák“ s klidem jít nakupovat do nejbližší drogerie či supermarketu. Postarají se tam o vás lépe.

 

Potenciálně rizikové chemické látky
V tomto vydání dTestu se věnujeme potenciálně rizikovým chemickým látkám obsaženým v kosmetice. Mezi ně patří především endokrinní disruptory, látky narušující hormonální systém. Opalovací přípravky jsou jedním z jejich největších zdrojů, jak potvrdila naše studie. Opalovací krémy, mléka a spreje jsou rizikové především proto, že se jedná o kosmetiku, která se vstřebává do lidského těla a jíž je záhodno používat ve velkém množství. Obsahuje také hodně konzervačních látek a některé používané sluneční filtry stojí vysoko na seznamu látek podezřelých z narušování hormonálního systému, tedy těch, jimž je lépe se vyhnout.

Sledovali jsme proto, zda výrobci uvádějí některou z těchto nežádoucích látek na obalu. Středem našeho zájmu jich bylo několik. Parabeny s dlouhým řetězcem, jako propyl- či butylparaben používané jako účinné konzervační látky, sluneční filtr OMC (ethylhexyl methoxycinnamát), mírně přísně jsme hodnotili látky ze skupiny siloxanů, které jsou nicméně také podezřelé z účinků na hormonální systém. Zvlášť jsme sledovali používání fenoxyethanolu, jednoho z kontroverzních konzervantů. Zpřísnění limitů pro použití této látky v kosmetice určené pro děti doporučil v loňském roce francouzský úřad pro kontrolu léčiv a zdravotních výrobků ANSM. Vzhledem k tomu, že množství testovaných opalovacích přípravků je určeno pro celou rodinu a vzhledem k předběžné opatrnosti, je lepší se výrobkům s obsahem této látky vyhnout.

Poslední skupinou látek, jejichž používání vzbuzuje otazníky, jsou nanomateriály. Od července tohoto roku platí povinnost označovat jejich použití na obalech kosmetiky. Někteří výrobci tak činí dobrovolně již nyní, což umožňuje spotřebitelům informovaně se rozhodnout, zda krém s nanomateriály chtějí, či ne. Problémem nanomateriálů je jejich nedostatečně prozkoumaný účinek na lidské zdraví a životní prostředí. Další potíží je, že v současné době prakticky neexistují spolehlivé laboratorní metody, které by přítomnost těchto látek v kosmetice dokázaly odhalit. Nicméně například v případě oxidu titaničitého (titanium dioxide), látky používané jako „minerální či fyzikální“ sluneční filtr, je jisté, že se o nanomateriál jedná. Sluneční paprsky totiž filtruje pouze ve své nano-podobě.
Níže si můžete stáhnout výsledky testu pěti opalovacích přípravků.

Přihlásit