Chemické látky v kosmetice aneb koktejlový efekt

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 27.6.2013    Publikováno v časopise 7/2013

Konzervanty, sluneční filtry, antibakteriální přísady. Množství chemických látek používaných v kosmetice je spojováno s negativními účinky na lidské zdraví. Podívali jsme se na to, kolik jich je obsaženo v běžně používané kosmetice, abychom zjistili, jak rizikový je „chemický koktejl“, který na sebe denně aplikujeme.

Vyjádření k otázkám týkajícím se testu opalovacích přípravků

Cílem dTestu je hájit zájmy a zdraví spotřebitelů. V případě potenciálně rizikových látek, které jsou nahraditelné, a tedy nemusí v daném výrobku být, se přidržujeme principu předběžné opatrnosti a snažíme se, aby je výrobci nepoužívali, zvláště v produktech určených specificky dětem. Vzhledem k negativní mediální kampani vedené farmaceutickou společností Galderma-Spirig (výrobce opalovacího přípravku pro děti Daylong, který letos neuspěl v našem testu) zde přehledně a pohromadě shrnujeme všechny podstatné informace, vysvětlujeme naše stanovisko týkající se potenciálně rizikových látek a uvádíme také na pravou míru další šířené dezinformace.

  1. Vyjádření k otázkám týkajícím se testu opalovacích přípravků
  2. Vyjádření dTestu k reakci společnosti Galderma-Spirig, výrobce přípravku Daylong
  3. dTest vyzývá výrobce opalovacích přípravků, aby nepoužívali potenciálně rizikové látky
  4. Chemické látky v kosmetice aneb koktejlový efekt

Obsah ledničky, nejen z hlediska kvantity, zajímá stále více lidí. Důkazem je tomu i neutichající zájem o naše testy potravin a o informace, které pomohou rozkrýt jejich složení, jako je náš webový katalog éček, který se těší vaší velké oblibě. Mezi povolenými látkami je množství takových, jež se netěší nevinné pověsti a jimž se obezřetný spotřebitel rád vyhne. Stejně tak je to s kosmetikou. Historie je plná poučení z negativních následků použití lidských vynálezů bez dostatečného předběžného zkoumání možných negativních dopadů. Nejznámějším případem budiž DDT, problematický insekticid kolující v přírodě dodnes. V padesátých letech se přitom zdálo a přesvědčivě tvrdilo, že se jedná o látku účinnou a člověku i přírodě neškodnou. Dnes zažíváme podobné „uhranutí“ v podobě nanomateriálů, o nichž nikdo neví, co mohou v dlouhodobém horizontu působit, či v případě geneticky modifikovaných organismů.

Předmětem našeho zkoumání ale tentokrát jsou látky nazývané odborně endokrinní disruptory, lidsky řečeno látky s negativními účinky na hormonální systém živých organismů. Zdaleka nejde jen o ten náš. Člověk jako vynálezce a producent těchto látek zodpovídá za jejich vypouštění do přírody a za následné ničení životního prostředí. Mezi látky narušující hormonální systém patří mimo již zmíněného DDT látky všeobecně známé jako zdraví ohrožující, jako změkčovadla plastů (ftaláty), bisfenol A používaný při výrobě plastů, polychlorované bifenyly (PCB) přidávané do barev, dioxiny a mnohé další. Použití části z těchto látek je regulované nebo zakázané, existuje však množství těch, jejichž účinky nejsou dostatečně prozkoumány a běžně a hojně se používají.

Mezi hlavní účinky připisované hormonálním narušitelům patří především poruchy související s plozením dětí a s vývojem. Předčasná puberta, nádory prostaty či prsu, snížená kvalita spermií, deformace pohlavních orgánů, ale i poruchy chování jsou nejčastěji citovanými následky účinků na lidský organismus. U zvířat jsou účinky podobné. Účinky látek narušujících hormonální systém se mohou projevovat i potomků „zasažených“ živočichů.

Právě kosmetika je často v souvislosti s endokrinními disruptory skloňována nejčastěji. Především proto, že valná část běžně používané kosmetiky se skládá z nemalého množství rozličných chemických látek, dále proto, že některé látky podezřelé z vlivu na hormonální systém jsou prominentními složkami kosmetiky jako konzervanty, antibakteriální látky nebo sluneční filtry, a v neposlední řadě proto, že hlavními uživateli kosmetiky jsou stále ještě ve velké míře ženy. To, co nás ovšem zajímalo nejvíc, bylo, jaké množství rizikových látek běžný spotřebitel denně prostřednictvím kosmetiky přijme a jaké to může mít následky. To, o čem se zatím příliš neví a co vzbuzuje množství otazníků, se nazývá koktejlový efekt.

 

Sto gramů

Abychom zjistili, jaké látky přítomné v kosmetice mohou mít potenciálně rizikové účinky, sestavili jsme několik typických scénářů použití kosmetiky, tedy jakou kosmetiku a v jakém množství používá typický spotřebitel. Typickým spotřebitelem pro nás byla žena s hmotností 60 kilogramů. Vycházeli jsme z dat publikovaných vědeckým výborem pro bezpečnost spotřebitelů Evropské komise a z publikovaných dat týkajících se použití rizikové kosmetiky těhotnými ženami od Dánské technické univerzity. V základní „sadě“ běžně používané kosmetiky bylo mimo jiné pleťové mléko, deodorant ve spreji, tuhý antiperspirant, krém na obličej, krém na ruce, mýdlo, šampón, sprchový gel a zubní pasta. Scénáře použití jsme sestavili s použitím opalovacího přípravku a také bez něj. Naše výpočty ukázaly, že běžný spotřebitel spotřebuje přibližně sto gramů různé kosmetiky denně.

Ve spolupráci s odborníky (sedm toxikologů z různých zemí) jsme pak stanovili pro každou látku na našem seznamu její rizikovost. V úvahu jsme pochopitelně vzali její koncentraci ve výrobcích, ale především to, kolik látky je lidské tělo schopno vstřebat v závislosti na jejím použití. Na první pohled je jasné, že riziko je nutné posuzovat jinak v případě šampónu, který se oplachuje, a v případě krému, jenž se vstřebává do pokožky. I tak je ale třeba vzít v potaz, že kromě vlivu na lidské zdraví je zde stále problém znečištění životního prostředí.

Je nutno poznamenat, že informace, kolik té které látky dokáže přejít do lidského těla a jaká je vlastně riziková koncentrace, jsou mnohdy kusé. Z vědeckého hlediska jde o relativně neprobádanou oblast, a tak jsme informace skládali z jednotlivých střípků. „Zatím máme stále velmi málo vědeckých údajů o některých látkách. Vzhledem k jejich molekulární struktuře samozřejmě máme představu o jejich možných účincích na hormonální soustavu, ale jsou potřeba doplňující výzkumy,“ říká k nedostatku vědeckých informací Urs Ruegg, profesor farmakologie na Univerzitě v Ženevě. O důvod víc k předběžné opatrnosti.

Pro studii, kterou pro nás provedli naši kolegové z Francie, Dánska, Švýcarska a Velké Británie ve spolupráci s Evropskou spotřebitelskou organizací BEUC, jsme vybrali celkem 66 kosmetických přípravků prodávaných vesměs v celé Evropě. Všechny z nich obsahovaly některé z kontroverzních látek. V laboratoři jsme zkoumali přítomnost a koncentraci dvaceti látek, které prokazatelně narušují hormonální systém nebo jsou z tohoto účinku alespoň „důvodně podezřelé“.

 

Nespolehlivé údaje

Vedlejším produktem testu bylo také zjištění, že údaje na obalech (INCI) ne vždy odpovídají skutečnosti.

Ve sprchovém gelu Nivea jsme objevili nedeklarovaný konzervant fenoxyethanol, v podkladu Max Factor butylparaben. Na druhou stranu více než polovina testované kosmetiky některé uvedené látky vůbec neobsahovala. Zdá se, že výrobci si tímto nechávají zadní vrátka pro změny ve složení. Od 11. července ovšem platí nová, přísnější regulace, která tyto odchylky netoleruje.

 

Pozor na filtry a konzervanty

Největší riziko představují látky vstřebávané kůží. U těch látek, jejichž rizikovost je doložená, jsme počítali míru rizika při běžném každodenním používání kosmetiky s jejich obsahem. Brali jsme v úvahu výše zmíněný koktejlový efekt vznikající mísením různých látek z různých druhů kosmetiky. Prokazatelné riziko vzniká tehdy, když celková dávka přesáhne koncentraci, u níž lze předpokládat důsledky v hormonální soustavě.

Možné riziko bylo u většiny látek nízké. Přesto mnohé z nalezených látek vyvolávají znepokojení. Konkrétně jde o propylparaben, hojně využívaný konzervant, některé UV filtry jako ethylhexyl methocinnamát či oktyl methocinnamát. Ty lze nalézt nejen v opalovacích přípravcích, ale stále více v běžné kosmetice, jako jsou tělová mléka či make-upy. Používání UV filtrů tam, kde to není nutné, má tedy i svou stinnou stránku. Nehledě na to, že pouhá přítomnost UV filtrů například v krému na obličej nemusí znamenat, že výrobek skutečně chrání před následky slunečního záření.

Za upozornění stojí i antibakteriální látka triclosan, byť její použití je málo rozšířené a v kosmetice jí lze nalézt již jen výjimečně.

„Vzhledem k výsledkům testů a velkému množství alternativ není důvod panikařit,“ shrnuje Patrick Thonneau, jeden z toxikologických odborníků, který se na studii podílel. „Zvláště pak, když na trhu existuje mnoho kosmetických výrobků, které nežádoucí látky neobsahují.“ Můžete si tedy vybrat. Jen musíte pečlivě číst složení a vědět, čemu se vyvarovat.

Výsledkem naší studie je výzva výrobcům a dozorovým orgánům. Výrobci by měli přestat používat látky, které mají prokazatelný negativní vliv na hormonální systém, a také látky, u nichž panuje podezření z těchto účinků. Dozorové orgány a vědci by se měli více věnovat vyhodnocování toxicity jednotlivých látek, ale především by měli brát v potaz výše zmíněný koktejlový efekt.

 

Více a méně riziková kosmetika

Mýdla a oplachovatelné výrobky: nepatrné riziko

Sprchové gely, mýdla, šampóny a kondicionéry, tedy všechna kosmetika, která se oplachuje, má na hormonální systém uživatele malý vliv. Do kontaktu s pokožkou přichází jen po krátkou dobu a obsahuje jen málo rizikových látek, které by mohly projít kůží. Testovaná kosmetika navíc obsahovala jen malé množství konzervantů. UV filtry lze bohužel najít v tekutých mýdlech. Výrobci se tím snaží zajistit zachování jejich lákavé barvy.

V případě zubní pasty a ústní vody dochází nevyhnutelně k jejich částečnému polykání. Při jejich výběru dbejte zvýšené opatrnosti a vyhněte se těm, které deklarují obsah propylparabenu či triclosanu.

Oplachovatelná kosmetika nepředstavuje bezprostřední riziko při použití, ale chemikálie z ní končí v odpadní vodě a dostávají se tak do životního prostředí.

 

Make-up a líčení: omezené riziko

Vesměs ženy používají denně pár miligramů očních stínů, řasenky či laku na nehty. Toto množství je velmi malé. Díky tomu představují tyto výrobky jen malé riziko. Oční linky jsou sice plné konzervantů, ale jejich použití je ospravedlněno nutností zabránit mikrobiologické kontaminaci.

Balzámy na rty a rtěnky se podobně jako zubní pasty částečně polykají. Vybírejte výrobky bez ethylhexyl methocinnamátu a bez propylparabenu.

Nejznepokojivější z líčidel je tekutý make-up. Většina z testovaných obsahovala překvapivě velké množství rizikových látek, od siloxanů (deriváty silikonu změkčující pleť) přes konzervanty a UV filtry. Tekutý make-up se částečně vstřebává a používané množství může být relativně vysoké.

 

Tělové krémy, mléka, deodoranty: znepokojivý koktejl

Tělová mléka, denní krémy, opalovací krémy či deodoranty jsou určeny k dlouhodobému setrvání na kůži. Naše výpočty ukázaly, že právě tato kosmetika se nejvíce podílí na koktejlu potenciálně narušujícím hormonální systém. Mohou obsahovat konzervanty jako propylparaben se znepokojivými estrogenními účinky. Nalezli jsme jej v 38 z 66 testovaných druhů kosmetiky. Některé tělové krémy, deodoranty a vlasová kosmetika obsahují siloxany.

Pleťové krémy často obsahují více nežádoucích látek, například zmíněný UV filtr ethylhexyl methocinnamát. Naproti tomu opalovacím přípravkům se rozhodně i přes zvýšené riziko nevyhýbejte. Hrozba vzniku rakoviny kůže je mnohem významnější než důsledky endokrinních disruptorů.

Ze dvou zel je třeba zvolit to menší.


Přihlásit