Počet týraných seniorů roste. Jak pomoci?

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Ne všichni senioři zažívají láskyplnou péči a pozornost svých blízkých. Lidé z organizací, které se specializují na pomoc starším lidem, nám uvedli některé z příběhů, se kterými se ve své praxi setkali.

Podle statistik každý pátý senior zažil či zažívá týrání. Přinášíme vám nejen příběhy seniorů, ale také rady, jak pomoci.

Příběh první: Drsná nemocniční péče

Vnučka přijela za šedesátiletou babičkou ochrnutou po mrtvici do nemocnice v nejmenovaném městě. Na pokoji jsou hospitalizovány ještě další dvě starší pacientky. Babička leží se zoufalým výrazem v očích, přikurtovaná, pokálená, dehydratovaná. Vnučka několikrát zvoní na sestru, nikdo nepřichází. Dává babičce po lžičkách pít. Zápach je příšerný, babička proleželá a samá modřina. Bohužel nemluví. Vnučka po chodbě hledá personál, nikdo, jen zřízenec. Nakonec se domlouvá s vrchní sestrou. Prý babička „zlobila“, proto musí být přikurtovaná.

Na revers si odváží druhý den svou zuboženou babičku domů. Loučí se na pokoji s pacientkami, které vnučce šeptají, že babička sestře spadla z postele, když ji přebalovala a prý jí ještě naplácala na holou. Připomínaly, že tři dny nic chudák nejedla a pila kapku naposledy ráno. Vnučka se dotazuje, co má dělat, když spádově do nemocnice patří. Při propouštění domů, když ústně vyjádřila nespokojenost, jí bylo řečeno, že když se jí to nelíbí, ať jde jinam, že s babkou je to děs.

Příběh druhý: Vystěhování

Šestapadesátiletá paní, vdova, je levostraně ochrnutá po centrální mozkové příhodě. V současné době se pohybuje po bytě jen s oporou kompenzačních pomůcek a pomáhá jí pečovatelská služba. Dvakrát týdně se snaží s pečovatelem vyjít ven na procházku.
Bydlí v činžovním domě, který vlastní její dvě dospělé děti, žijící i s rodinami tamtéž. S oběma dětmi ani jejich partnery a vnoučaty se však vůbec nestýká a nemůže od nich očekávat jakoukoliv pomoc.

Následně je hospitalizována a během této doby ji děti vystěhují do nebytových prostor ve zvýšeném přízemí domu. Nepředají jí ani všechny její osobní věci. Následují opakované pokusy dětí umístit matku do LDN či na psychiatrickou kliniku, se záměrem zbavit ji způsobilosti k právním úkonům a pronajmout nebytové prostory, které obývá. Nereagují ani na písemné prosby své matky o zbudování madla ke schodům ze zvýšeného přízemí, neboť má problém sejít ze schodů.

Během pobytu této paní u mimopražských příbuzných zmizely z jejího uzamčeného bytu předměty a peníze, aniž byl porušen zámek u vstupních dveří.

Příběh třetí: Nepohodlná spolubydlící

Sedmasedmdesátiletá paní má dva syny. Žije v rodinném domku, který původně vlastnila spolu s manželem. Po úmrtí manžela jí zůstala ve vlastnictví polovina domku. Druhou polovinu zdědil po otci jeden syn poté, co se druhý syn dědictví vzdal pod podmínkou, že mu bratr zajistí byt. Podmínka splněna nebyla a v roce 1989 dědic svou polovinu domu prodal. Nový majitel se snaží paní a jejího druhého syna z domu vypudit. Neustále je z domu vyhazuje, snaží se jim všemožně znepříjemňovat život, například zavíráním vody, znemožňováním přístupu do bytu a z bytu.

 

Co je vlastně týrání?

Násilí nejsou jen fyzické útoky. Za násilí na seniorech se považuje i psychické týrání, zanedbávání jejich péče a zneužívání peněz a majetku.

Navštivte www.dtest.cz/predvadecky, kde získáte důležité informace a návod jak se bránit při předváděcím, podomním i pouličním prodeji.

Kde k týrání dochází?

K týrání může docházet doma, v nemocnici, v domovech seniorů i v léčebnách dlouhodobě nemocných.

 

Kdo bývá agresorem?

U každého druhého případu týrání jsou agresory děti a vnoučata, jde o takzvané mezigenerační týrání, ať už psychické, fyzické nebo ekonomické. V nemalém počtu případů dochází také ke vzájemnému týrání mezi seniory-partnery. Týrání se dopouští i ošetřující personál v lékařských zařízeních, pečující osoby i další osoby z blízkého okolí seniorů.

 

Týrání je, když:

  • jste slovně nebo fyzicky napadáni nebo uráženi,
  • jste proti vaší vůli drženi doma,
  • osoba, která o vás pečuje, vás zanedbává,
  • někdo vám odebírá důchod,
  • personál v ústavu říká vám babi nebo dědo a tyká vám,
  • někdo vám odpírá kontakt s přáteli, rodinou, okolím,
  • někdo vám vyhrožuje a ponižuje vás,
  • jste nuceni převádět na někoho svůj majetek,
  • není vám umožněno mít soukromí,
  • osoba, která o vás pečuje, vám odpírá možnost jít na toaletu nebo se najíst.

 

Kdo pomůže?

Týrání seniorů řeší policie, intervenční centra, poradny Bílého kruhu bezpečí, právní poradny. Podporu a poskytnutí kontaktů můžete také získat na linkách důvěry.

Pokud jste sami obětí týrání nebo jste se stali jeho svědkem, obraťte se na bezplatnou nonstop linku důvěry Senior telefon –800 157 157. Tady vás anonymně vyslechnou, poskytnou vám podporu a informace, co podniknout dál.

Přihlásit