Senioři jsou týráni, ochraňme je

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Vydáno: 19.6.2013   

Každý pátý starší člověk zažívá týrání. Že ho nevidíme, neznamená, že neexistuje. Pomozme našim seniorům a nenechme jim ubližovat.

Šmejdům na stopě

Pojem šmejd se v Česku ujal jako označení pro prodejce na nechvalně proslulých předváděcích akcích, kteří se snaží triky, manipulací, nátlakem a často nezákonnými praktikami vylákat zejména ze seniorů peníze za nekvalitní a předražené zboží. Senioři přicházejí o peníze a dostávají se do psychicky i finančně velmi vypjatých situací, proti kterým se neumí vždy sami bránit.

Sdružení dTest vyrazilo do boje a problematice "šmejdů" se věnuje dlouhodobě. Iniciovali jsme mnoho aktivit, stali jsme se mediálním partnerem dokumentu Šmejdi, pořádáme přednášky na toto téma a dále vyvíjíme snahu ochránit seniory před touto stále existující hrozbou. Zkrátka - šmejdům jsme v patách.

Vyberte si článek k tématu, který vás zajímá:

  1. Braňte se proti předváděcím akcím a podomnímu prodeji
  2. Pořadatelé předváděcích akcí vezmou zboží zpět, peníze nevrátí
  3. Další trik na předváděcích akcích - zprostředkování
  4. Další finta pořadatelů předváděcích akcí
  5. Varování před předváděcími akcemi v zahraničí
  6. Senioři jsou týráni, ochraňme je
  7. Šmejdi
  8. Pomáháme seniorům utéct z pasti
  9. Boj proti pořadatelům předváděcích akcí získává silné příznivce
  10. Prezident Miloš Zeman podepsal „Petici proti šmejdům“

Co je vlastně týrání?

Násilí nejsou jen fyzické útoky. Za násilí na seniorech se považuje i psychické týrání, zanedbávání jejich péče a zneužívání peněz a majetku.

 

Navštivte www.dtest.cz/predvadecky, kde získáte důležité informace a návod jak se bránit při předváděcím, podomním i pouličním prodeji.

Kde k týrání dochází?

K týrání může docházet doma, v nemocnici, v domovech seniorů i v léčebnách dlouhodobě nemocných.

 

Kdo bývá agresorem?

U každého druhého případu týrání jsou agresory děti a vnoučata, jde o takzvané mezigenerační týrání, ať už psychické, fyzické nebo ekonomické. V nemalém počtu případů dochází také ke vzájemnému týrání mezi seniory-partnery. Týrání se dopouští i ošetřující personál v lékařských zařízeních, pečující osoby i další osoby z blízkého okolí seniorů.

 

Týrání je, když:

  • jste slovně nebo fyzicky napadáni nebo uráženi,
  • jste proti vaší vůli drženi doma,
  • osoba, která o vás pečuje, vás zanedbává,
  • někdo vám odebírá důchod,
  • personál v ústavu vám říká babi nebo dědo a tyká vám,
  • někdo vám odpírá kontakt s přáteli, rodinou, okolím,
  • někdo vám vyhrožuje a ponižuje vás,
  • jste nuceni převádět na někoho svůj majetek,
  • není vám umožněno mít soukromí,
  • osoba, která o vás pečuje, vám odpírá možnost jít na toaletu nebo se najíst.

 

Kdo pomůže?

Týrání seniorů řeší policie, intervenční centra, poradny Bílého kruhu bezpečí nebo právní poradny. Podporu a poskytnutí kontaktů můžete také získat na linkách důvěry.

Pokud jste sami obětí týrání nebo jste se stali jeho svědkem, obraťte se na bezplatnou nonstop linku důvěry Senior telefon – 800 157 157. Tady vás anonymně vyslechnou, poskytnou vám podporu a informace, co podniknout dál.

 

Seznamte se s některými smutnými příběhy

Vnučka přijela za šedesátiletou babičkou ochrnutou po mrtvici do nemocnice v nejmenovaném městě. Na pokoji jsou hospitalizovány ještě další dvě starší pacientky. Babička leží se zoufalým výrazem v očích, přikurtovaná, pokálená, dehydratovaná. Vnučka několikrát zvoní na sestru, nikdo nepřichází. Dává babičce po lžičkách pít. Zápach je příšerný, babička proleželá a samá modřina. Bohužel nemluví. Vnučka po chodbě hledá personál, nikdo, jen zřízenec. Nakonec se domlouvá s vrchní sestrou. Prý babička „zlobila“, proto musí být přikurtovaná.

Na revers si odváží druhý den svou zuboženou babičku domů. Loučí se na pokoji s pacientkami, které vnučce šeptají, že babička sestře spadla z postele, když ji přebalovala a prý jí ještě naplácala na holou. Připomínaly, že tři dny nic chudák nejedla a pila kapku naposledy ráno. Vnučka se dotazuje, co má dělat, když spádově do nemocnice patří. Při propouštění domů, když ústně vyjádřila nespokojenost, jí bylo řečeno, že když se jí to nelíbí, ať jde jinam, že s babkou je to děs.

 

Šestapadesátiletá paní, vdova, je levostranně ochrnutá po centrální mozkové příhodě. V současné době se pohybuje po bytě jen s oporou kompenzačních pomůcek a pomáhá jí pečovatelská služba. Dvakrát týdně se snaží s pečovatelem vyjít ven na procházku.
Bydlí v činžovním domě, který vlastní její dvě dospělé děti, žijící i s rodinami tamtéž. S oběma dětmi ani jejich partnery a vnoučaty se však vůbec nestýká a nemůže od nich očekávat jakoukoliv pomoc.

Následně je hospitalizována a během této doby ji děti vystěhují do nebytových prostor ve zvýšeném přízemí domu. Nepředají jí ani všechny její osobní věci. Následují opakované pokusy dětí umístit matku do LDN či na psychiatrickou klijniku, se záměrem zbavit ji způsobilosti k právním úkonům a pronajmout nebytové prostory, které obývá. Nereagují ani na písemné prosby své matky o zbudování madla ke schodům ze zvýšeného přízemí, neboť má problém sejít ze schodů.

Během pobytu této paní u mimopražských příbuzných zmizely z jejího uzamčeného bytu předměty a peníze, aniž byl porušen zámek u vstupních dveří.

 

Sedmasedmdesátiletá paní má dva syny. Žije v rodinném domku, který původně vlastnila spolu s manželem. Po úmrtí manžela jí zůstala ve vlastnictví polovina domku. Druhou polovinu zdědil po otci jeden syn poté, co se druhý syn dědictví vzdal pod podmínkou, že mu bratr zajistí byt. Podmínka splněna nebyla a v roce 1989 dědic svou polovinu domu prodal. Nový majitel se snaží paní a jejího druhého syna z domu vypudit. Neustále je z domu vyhazuje, snaží se jim všemožně znepříjemňovat život, například zavíráním vody, znemožňováním přístupu do bytu a z bytu.
 


Přihlásit