Černé ovce: Paradoxní výsledek

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 9/2008

Ten příběh se táhl několik let. Na jeho začátku byl prázdný stavební pozemek v Petříkově, na který si Ilona Kykalová vybrala typizovaný rodinný domek. Vybrala si také stavební firmu KA.BO.RE. s.r.o., sepsala s ní smlouvu, vybrala si stavební dozor, souseda ing. Vojtěcha Štorce, a získala stavební povolení.

Výstavbě domku už nic nescházelo. Firma začala kopat základy a pracovala na základové desce. Jenže paní Kykalové se nelíbilo, že základová deska není na úrovni pozemku, ale asi o 60 centimetrů výše. Vyptávala se pana Štorce, zda je to tak v pořádku, zda se na této základové desce dá postavit ten její dům a byla ubezpečena, že může být klidná. Jenže ona klidná nebyla. A když pan Štorc odjel na dovolenou, povolala jiného odborníka a ten potvrdil její obavy. Nejenže základová deska byla umístěna mimo tzv. nulový bod a byla příliš vysoko, ale navíc byla rozměrově tak nepřesná, že by se na ni typizovaný domek nedal postavit.
Paní Kykalová se skutečně moc zlobila. Bylo prostavěno dost peněz z úvěru, firma KA.BO.RE. i stavební dozor – ing. Václav Štorc odvedli špatnou práci. A tak začala jednat. Vypověděla smlouvu stavební firmě, vzala si nový stavební dozor a sehnala jinou stavební firmu. Nový stavební dozor donutil firmu KA.BO.RE. odstranit špatnou základovou desku na vlastní náklady a stavba s jinou firmou začala nanovo.
Kvůli nekvalitní práci jak stavební firmy, tak stavebního dozoru přišla Ilona Kykalová o dost peněz. V té době zavolala k nám do redakce a my jsme její poučný příběh natočili a také odvysílali. I to, že podala k soudu dvě žaloby. Jednu na firmu KA.BO.RE. s.r.o., po které požadovala náhradu za vzniklou škodu, a druhou na Ing. Václava Štorce, o kterém byla přesvědčena, že nekonal dobře svou práci, že nepohlídal založení stavby, ani rozměry stavební desky. A protože soudy trvají dlouho, přestali jsme případ sledovat.
Ilona Kykalová pokračovala ve stavbě. Měla samozřejmě nějaké problémy, které s novou firmou řešila, tu lépe, tu s potížemi. Nakonec byl domek před dokončením a těšila se, až se konečně nastěhuje. Ještě předtím se však na nás obrátila znovu. Měla problémy pro změnu s druhou sousedkou, které vadilo umístění septiku a tak bránila kolaudaci. To byl pro paní Kykalovou další velký problém. Domek byl už vlastně hotový, přestěhovat septik daleko od příjezdové cesty by bylo velmi drahé a také nesmyslné – kdyby mělo dojít k jeho vyčištění, jezdil by vůz přes celou zahradu, kterou by ničil. I o tomto sousedském sporu jsme vysílali. A nakonec vše dobře dopadlo. Stavební úřad nepřijal námitky sousedky a domek paní Kykalové byl sice opožděně, ale přece jen zkolaudovaný. Konec dobrý, všechno dobré? Kdepak…
Začátkem letošního léta přišel do redakce dopis advokátky Stanislavy Olšanské, která u soudu zastupovala ing. Václava Štorce. Vyzvala nás „ke zjednání nápravy“, neboť Městský soud v Praze zamítl žalobu Ilony Kykalové vůči jejímu mandantovi a rozhodl, že své povinnosti stavebního dozoru neporušil. Proto jsme byli vyzváni, abychom zjednali nápravu, a to stejnou formou, jakou byla pověst klienta paní advokátky poškozena. Ještě jsme dostali za úkol ji o způsobu nápravy informovat.
A tak jsme zjišťovali, jak oba soudy dopadly.
Ten první proti firmě KA.BO.RE. s.r.o., vyhrála paní Kykalová. Podle platného platebního rozkazu má firma zaplatit pohledávku
179 067 Kč s 3,5% úrokem z prodlení ročně a to od 5.12.2004 a k tomu ještě náhradu nákladů řízení ve výši 54 495 Kč k rukám právního zástupce žalobce. Hezký rozsudek – jenže paní Kykalová nemá do dnešního dne ani korunu. Podle exekutorů firma KA.BO.RE.  s.r.o., žádné peníze nemá.
A druhý soud, o kterém nás informovala advokátka Stanislava Olšanská? Je pravda, že Městský soud v Praze zamítl žalobu Ilony Kykalové a uložil jí povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 76 308,50 Kč. Dlužno však dodat, že Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl žalobě paní Kykalové a rozhodl, že ing. Štorc nesplnil povinnosti stavebního dozoru a nepohlídal založení stavby, ani stavební desku, a proto měl Iloně Kykalové zaplatit 49 000 Kč jako náhradu za způsobenou škodu. Ing. Štorc se odvolal a odvolací Městský soud v Praze nakonec paradoxně rozhodl úplně jinak.
Ilona Kykalová ztratila o soudech veškeré iluze. Nechápe, jak mohl městský soud rozhodnout, že ing. Štorc své povinnosti stavebního dozoru splnil. Pochopitelně mohla napsat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, ale nenapsala. Po dosavadních zkušenostech se obávala, že by opět prohrála a částka, kterou by nakonec musela zaplatit, by se ještě navýšila. A tak si raději půjčila peníze a zaplatila požadovanou částku. Pocit nespravedlnosti v ní ale zůstal.


Maria KŘEPELKOVÁ
pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

 


Advokát radí...

Této investorce už zřejmě nepomůžeme, avšak její příběh může být alespoň poučením pro ostatní. Paní Kykalová jako objednatel uzavřela se společností KA.BO.RE. s.r.o., jako zhotovitelem, smlouvu o dílo. Zhotovitel tuto smlouvu porušil, objednatelka ji vypověděla a v soudním řízení o náhradu škody proti stavební firmě byla „úspěšná“ – získala platební rozkaz, podle kterého má právo na náhradu škody, úroky z prodlení a na náhradu nákladů řízení. Jak je vidět, ani úspěšné zakončení soudního sporu ještě účastníkovi nezaručuje, že své peníze dostane zpátky – kde nic není, ani exekutor nebere.
Při výběru smluvního partnera je třeba být opatrný a nehledět jen na nabídkovou cenu, ale i na ostatní skutečnosti, které mohou mít ve svém důsledku daleko větší význam. Jak je patrné z obchodního rejstříku, předmětná společnost byla založena krátce před zahájením stavby, jedná se o společnost s ručením omezeným, která sice odpovídá za své závazky celým svým majetkem, ale pokud žádný majetek nemá, věřitelům nepomůže ani exekutor. Na místě objednatele bych hleděl též na reference uvažovaného zhotovitele a raději bych zvolil společnost, která již nějaké zakázky realizovala a která má majetek, který by pokryl případné budoucí pohledávky. Dalším prostředkem, který by mohl zvýšit právní jistotu objednatele, by bylo sjednané (nepovinné) pojištění odpovědnosti zhotovitele za škody způsobené při podnikání, případně dodatečné zajištění závazků společnosti osobním ručením společníka či jednatele – v takovém případě by se jako věřitel mohla paní Kykalová obrátit nejen na tuto společnost, ale i na takového ručitele. Všechny tyto zajišťovací prostředky musí být předem sjednány ve smlouvě a zdaleka ne všechny stavební firmy na taková smluvní ujednání přistoupí…
Je-li však smlouva o dílo sjednána se společností bez historie a chybí-li jakékoli další zajištění závazků zhotovitele, jak tomu zřejmě bylo v tomto případě, opravdu se může stát, že objednateli zbudou jen „oči pro pláč“ a soudní rozhodnutí, které mu ve výsledku není k ničemu.
Zajímavé je, že společnost KA.BO.RE. s.r.o. vůbec není stavební firmou, neboť má jako předmět činnosti zapsaný v obchodním rejstříku pouze „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor s poskytováním základních služeb“. Stavbu tak tato firma prováděla od samého počátku z hlediska veřejného práva neoprávněně – k uvedené činnosti je třeba mít živnostenské oprávnění pro obor „provádění staveb, jejich změn a odstraňování“, případně „provádění drobných staveb, jejich změn a odstraňování“. Stavební úřad měl podle § 62 odst. 1 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona platného v době vydání stavebního povolení mimo jiné zkoumat, zda bude stavbu provádět oprávněná fyzická či právnická osoba a stavební povolení neměl paní Kykalové vůbec vydat…
Otázku odpovědnosti osoby, vykonávající stavební dozor, upravuje ustanovení § 153 odst. 3, odst. 4 zákona
č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, v platném znění. Osoba vykonávající stavební dozor odpovídá spolu se stavebníkem mj. za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za dodržení rozhodnutí a jiných opatření vydaných k uskutečnění stavby. Povinností osoby vykonávající stavební dozor je sledovat způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí a vedení stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; působí k odstranění závad při provádění stavby, a pokud se jí nepodaří takové závady v rámci vykonávání dozoru odstranit, oznámit je neprodleně stavebnímu úřadu.

V době provádění stavby paní Kykalové sice platil stavební zákon č. 50/1976 Sb., který takto výslovně povinnosti stavebního dozoru neupravoval, avšak již tehdy bylo možno dovodit, že osoba, provádějící odborný dozor nad stavbou, měla povinnosti obdobné.

Soud prvního stupně sice shledal, že ing. Štorc své povinnosti porušil a odpovídá za škodu, odvolací soud měl však názor opačný. I taková situace někdy nastane a zákon ji předvídá – jestliže odvolací soud změní rozsudek soudu prvního stupně, ve většině případů je na základě ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění proti takovému rozhodnutí přípustný mimořádný opravný prostředek, kterým je dovolání. Pokud by neúspěšný účastník se svým dovoláním uspěl, Nejvyšší soud by napadené rozhodnutí zrušil a nejspíš by případ vrátil Městskému soudu v Praze k novému rozhodnutí; odvolací soud by pak byl vázán právním názorem soudu dovolacího a rozhodnutí by mohlo (ale také nemuselo) vyznít ve prospěch Ilony Kykalové.

Okruh dovolacích důvodů je oproti odvolání omezen a dovolání je možno podat pouze tehdy, pokud bylo předchozí řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, případně tehdy, pokud rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dosáhnout příznivého rozhodnutí dovolacího soudu přitom není samozřejmostí, značná část dovolatelů s tímto mimořádným opravným prostředkem neuspěje a nese i finanční důsledky své prohry. S každým dalším stupněm soudního řízení se totiž zvyšují jeho náklady, které účastník vynaloží (soudní poplatek, náklady důkazů, odměna právního zástupce účastníka) a obdobným způsobem se zvyšuje i náhrada nákladů řízení, kterou soud přizná úspěšnému účastníkovi proti neúspěšnému; pokud by paní Kykalová se svým dovoláním neuspěla, vynaložila by další prostředky na soudní poplatek a na odměnu svého advokáta a riskovala by, že jí vedle toho soud uloží i náklady dovolacího řízení. Pokud již byla z celé věci vyčerpána, dovolání nepodala a rozsudek odvolacího soudu nechala nabýt právní moci, lze její případ pouze zveřejnit jako ponaučení pro ostatní stavebníky.

Na závěr podotýkám, že konečný výsledek soudního sporu s osobou provádějící stavební dozor mohl – ale nemusel – být pro stavebnici příznivější, pokud by v tomto řízení výslovně poukázala na skutečnost, že si měl ověřit, zda má stavbu provádějící „stavební“ firma potřebné živnostenské oprávnění k výkonu této činnosti. Kdyby si tuto skutečnost ovšem ověřila sama z veřejně přístupného obchodního rejstříku, mohla si vybrat firmu jinou a vyvarovala by se všech následujících nepříjemností…

 

 

JUDr. Martin SOCHOR, advokát

Přihlásit