Nejdříve se podívejte na obsah masa
Česká vyhláška číslo 69/2016 Sb. vyžaduje u vídeňských párků nejméně 55 % masa a nejvýše 40 % tuku. Zákonné minimum je v tomto případě velmi mírné a většina výrobků na trhu nabízí mnohem lepší složení. Při nákupu proto dává smysl hledat výrobky s vyšším podílem masa, ideálně výrazně nad minimem. Samotné vysoké číslo na etiketě ale ještě není zárukou poctivosti. Test ukázal, že část výrobků deklarovala více masa, než odpovídalo laboratornímu zjištění.
Údaj o množství masa je důležitý i právně. Pokud je určitá složka v názvu, na obrázku nebo jinak zdůrazněna, musí být její množství uvedeno podle pravidel pro označování potravin. U párků je proto procento masa jedním z hlavních údajů, které by měl spotřebitel sledovat.
Všímejte si druhu masa
U vídeňských párků se historicky počítalo především s kombinací vepřového a hovězího masa. V aktuálním znění vyhlášky se u vídeňského párku mezi základními surovinami uvádí hovězí, vepřové a telecí maso. Není přitom nutné, aby výrobce použil všechny druhy najednou. Stačí alespoň jeden z nich, případně jejich libovolná kombinace.
Pro spotřebitele je praktické číst seznam složek. Ten prozradí, zda výrobek stojí hlavně na mase nebo zda je doplněný větším množstvím vody, škrobu, vlákniny, kůží, barviv, zvýrazňovačů chuti či jiných technologických přísad. Některé z těchto složek nejsou samy o sobě nebezpečné, ale u kvalitního párku nejsou vždy nutné.
Sledovat použité druhy masa se vyplatí i proto, že vyhláška kromě obyčejných vídeňských párků zná i drůbeží vídeňské párky. Ty by měly být na první pohled rozlišitelné díky odkazu na drůbež v názvu, nicméně větší jistotu o použitých druzích masa dává kontrola seznamu ingrediencí. V našem testu jsme však narazili i na párek s nedeklarovanou drůbeží bílkovinou, takže stoprocentní jistotu mít nelze.
Pozor na strojně oddělené maso
U běžného vídeňského párku se nepřipouští použití strojně odděleného masa ani drůbežího strojně odděleného masa. Takzvaný separát vzniká mechanickým oddělením zbytků masa od kostí. Má jinou strukturu než svalovina a v označení se nesmí tvářit jako běžné maso.
Zároveň bychom se neměli nechat zmást reklamou na samozřejmost. Marketingová značka „bez separátu“ může na zákazníky působit lákavě, ovšem strojně oddělené maso nesmí obsahovat žádné vídeňské párky.
Tuk není problém, sůl někdy ano
Tuk dodává párkům šťavnatost a plnější chuť. Příliš nízká tučnost může vést k suššímu dojmu, ovšem příliš vysoká může zase naznačovat levnější složení. Vyhláška stanovuje horní hranici 40 % tuku.
Párky patří mezi potraviny, které mohou významně přispívat k dennímu příjmu soli. V našem testu se obsah soli pohyboval přibližně od 1,6 do 2,3 g na 100 g výrobku. Rozdíly tedy nejsou zanedbatelné. Konzumací běžné porce dvou párků (80 až 120 g) navíc můžete naplnit významnou část doporučeného denního limitu pro příjem soli. Ten podle WHO činí 5 g denně.
Co nejnižší obsah soli stojí za to hledat zejména u výrobků, které konzumujete častěji nebo kupujete dětem. Náš test ukázal, že označení dětský samo o sobě nemusí znamenat méně soli. Vždy se rozhodujte podle nutriční tabulky.
Bez éček nemusí znamenat bez dusitanů
Růžové uzeniny, jako jsou párky, se neobejdou bez pomoci dusitanů, zejména dusitanu sodného E 250. Pomáhají stabilizovat barvu, chuť a mikrobiologickou bezpečnost výrobku. Současně patří mezi přísady, jejichž používání je v EU regulováno a postupně zpřísňováno. Pokud preferujete výrobky bez dusitanů, bude lépe se párkům zcela vyhnout. Na trhu sice najdete výrobky, kteréE 250 ve složení nezmiňují, ovšem často obsahují rostlinné extrakty s přirozeným obsahem dusitanů či dusičnanů. Ty sice mohou obsahovat těchto látek méně, nicméně stále je v nich najdete.
Dobré střívko má křupnout, ne se tahat
U dobrého vídeňského párku čekáme hladký povrch, rovnoměrnou růžovou barvu, soudržnou jemnou strukturu a čistou masovou vůni. Po ohřátí by měl být párek šťavnatý a pružný. Střívko má být pevné a při skusu lehce křupnout. Nemělo by být tuhé, gumové ani obtížně překousnutelné. Právě tužší až tuhé střívko patřilo v našem testu k nejčastějším senzorickým výtkám.
Vyhněte se výrobkům s oslizlým, lepkavým nebo nezvykle vlhkým povrchem. Varovná je také zatuchlá, kyselá, žluklá nebo cizí vůně. Po nakrojení by v párku neměly být větší dutiny, oddělený tuk, rosolové kapsy ani tvrdé částice.
Čtěte i malé údaje na zadní straně
Přední strana obalu často zdůrazňuje vysoký podíl masa, tradiční recepturu, čisté složení nebo prémiovou kvalitu. Rozhodující bývá zadní strana. Tam hledejte přesný podíl masa, druhy použitého masa, obsah soli a tuku, seznam přídatných látek, střívko a způsob uzení. Zmínka o kouři může znamenat skutečné uzení, zatímco kouřové aroma je spíše ochucující složka.
Jak párky správně ohřát
Vídeňské párky nejsou určeny k prudkému vaření. Vhodnější je vložit je zhruba na deset minut do horké vody, která nemá vřít. Teplota by měla být nejvýše kolem 90 °C. Vroucí voda může způsobit praskání střívka, zhoršit šťavnatost a částečně změnit senzorický dojem.
