Schválených éček je 340

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 28.3.2013    Publikováno v časopise 4/2013

Používání přídatných látek v potravinách, tzv. éček, se od června začne řídit novými pravidly jednotnými pro všechny země EU. Pokud měly některé státy výjimky, už je mít nebudou.

www.dtest.cz/ecka

Éčka na našem webu lze hledat podle kódu, názvu nebo funkční skupiny. Je-li přídatná látka v EU zakázána nebo může představovat riziko pro děti či alergiky, je u ní varovný symbol. Katalog bude průběžně propojován s testovanými potravinami. Kdo má chytrý telefon, může si éčka vyhledat v rámci mobilní aplikace dTest.

Stává se to i nejpořádnějším z nás. Při důkladnějším úklidu ledničky a spíže najdeme v jejich útrobách zapomenuté potraviny, které nezplesnivěly, nevybledly ani neztvrdly, ačkoli lhůta jejich trvanlivosti už vypršela. Jak je to možné?

A čím si vysvětlit, že jahody z domácího kompotu jsou našedlé, zatímco v kupovaném krásně červené? Proč na kilogram majonézy muselo podle dřívějších norem přijít osm vaječných žloutků a nyní stačí pouze jediný?

Odpověď na to je pokaždé stejná. Onou vymožeností, která průmyslově vyráběným potravinám dává dříve nevídané vlastnosti, jsou přídatné látky, tzv. éčka. Patří sem konzervanty, barviva nebo emulgátory apod. Potravinám prodlužují životnost, červenému ovoci vracejí varem ztracenou barvu nebo spojují v hladkou emulzi vzájemně nemísitelné složky – třeba olej a vodu v majonéze. Vaječný žloutek v majonéze je emulgátorem sám o sobě, je však dražší než emulgátory syntetické. Za méně peněz více muziky, v tom tkví půvab přídatných látek pro výrobce. V testu majonéz (Žloutky nad zlato, dTest 12/2012) jsme v některých výrobcích našli šest až sedm éček, zatímco povinného minima jednoho žloutku jsme se v několika majonézách nedohledali.

 

Přikrášlovat lze, zakrývat vady ne

Dělat potraviny s dopomocí éček vzhledově atraktivnější, než by byly bez nich, v EU zakázáno není. To, že potravinářské výrobky lépe vypadají a také vydrží déle, ale nesmí vést k zamaskování nedostatků, které by pramenily z použití zdravotně závadných surovin nebo chybného výrobního postupu. Nařízení Evropské komise o přídatných látkách je v tomto ohledu neúprosné. Zakazuje výrobcům, aby éčka používali ke skrytí následků plynoucích z použití vadných surovin nebo nehygienických podmínek ve výrobě.

Účely, ke kterým lze éčka použít, jsou přesně vymezeny. Různých funkcí, které přídatné látky v potravinách plní, je vyjmenováno celkem 26. Zásadou je, že potřebné technologické úpravy nelze dosáhnout jinými prostředky, než použitím přídatných látek. Například jsou to protispékavé látky do soli nebo práškového cukru. Je třeba zdůraznit, že používání éček v potravinách má i svá další pravidla, která výrobci musí dodržovat a od června už nebudou existovat žádné výjimky, které si některé státy EU v minulosti vymohly.

 

Vyhledejte si je v naší databázi

Od 1. června tohoto roku platí pro výrobce potravin v celé EU nový přepracovaný seznam povolených éček. Evropská komise ho vydala už v listopadu 2011, potravináři však dostali dva a půl roku na to, aby se mu přizpůsobili. Bruselem schválený seznam zahrnuje přesně 340 přídatných látek a žádné jiné do potravin přijít nemohou. Dovezené potraviny s neschválenými přídatnými látkami je zakázáno prodávat. I když se potravinářská aditiva používají všude ve světě, ne každé z nich je v unii povoleno. Pro orientaci ve světě přídatných látek spouštíme jejich databázi na webových stránkách dTestu. Najdete ji na adrese ww.dtest.cz/ecka.

Chemické názvy éček jsou občas krkolomné a dlouhé. Výrobci se i nadále mohou rozhodnout, zda o jejich přítomnosti v potravinovém výrobku budou spotřebitele na obalu informovat slovně nebo pouze číselným kódem následujícím za písmenem velké E. Obdobně i uživatelé naší databáze mohou do vyhledávače zadat číselný kód přídatné látky, anebo její název včetně synonyma v případě, že pro dané éčko existuje více názvů. Výrobci však budou moci na obalech potravin uvádět název pouze v té podobě, v jaké byl zařazen na nynější seznam EU a oficiálně přeložen do češtiny, jde-li o výrobky na tuzemském trhu.

 

Změny částečné, nikoli zásadní

Ne, že by se v dřívější době používání přídatných látek v unii neregulovalo. Vycházelo však z dvacet let starých unijních směrnic. Unijní směrnice poskytují členským státům určitou volnost při přejímání do národního práva. V tom se liší od striktnějšího unijního nařízení, které členské státy musí zařadit do svých zákonů ve stejném znění, v jakém ho Brusel vydal. Nařízení číslo 1129/2011 se seznamem potravinářských přídatných látek ovšem vydala Evropské komise až v listopadu 2011 a ještě v něm stanovila již zmíněné přechodné období do června 2013. Důvodem bylo i to, aby se mohly doprodat staré zásoby potravin na trhu.

Seznam povolených éček se zčásti změnil, některá byla vyřazena, jiná naopak přibyla. Připomeňme, že už v roce 2008 bylo pro podezření z karcinogenních účinků zakázáno v celé EU barvivo E 128 (červeň 2G), které se přidávalo do hamburgerů a snídaňových párečků kvůli růžovější barvě.

Jiným důvodem, proč se některá éčka nedostala na seznam, je, že přestala být považována za přídatné látky a nyní se berou jako potraviny. Je to například šafrán nebo kuchyňská sůl. Za éčka se nově nepovažují ani minerály nebo vitamíny, pokud se přidávají z výživových důvodů, nikoli však k osvěžení barev jako antioxidanty. Jestliže například přidaná kyselina askorbová plní v potravině funkci antioxidantu, musí se na obalu označit jako E 300.

 

O schválení se uchází dvacítka nových

Seznam má i novinky. Například loni v listopadu na něj Evropská komise zařadila novou přídatnou látku E 964 polyglycitolový sirup, což je nízkoenergetické sladidlo schválené pro použití v džemech, cukrovinkách nebo čokoládových výrobcích. Dalších dvacet potenciálních nových éček je v různém stupni schvalování, takže oficiální seznam se může změnit. Jako každá přídatná látka musí i nově navrhovaná dvacítka nejprve projít posouzením na zdravotní bezpečnost. To má na starosti Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Až po dobrozdání EFSA může látku schválit Evropská komise, pokud pro to shledá dostatečné důvody.

Podrobnosti k nově navrhovaným přídatným látkám lze vyhledat na internetu na webových stránkách generálního ředitelství Komise pro zdraví a ochranu spotřebitele (DG Sanco). Bližší informace včetně kompletní databáze všech schválených éček jsou na adrese: http://ec.europa.eu/dgs/health_consumer/index_en.htm

 

V EU zakázáno, jinde povoleno

Přídatné látky, jinak též potravinářská aditiva, se používají všude ve světě. Jednotlivé státy nebo jejich uskupení mají vlastní právní předpisy, jimiž jejich přidávání do potravin regulují. I když je chemické názvosloví těchto látek shodné, číselné kódy pro jejich označení bývají rozdílné. Totožné přípravky tedy můžeme nalézt pod různými číselnými značkami.

Shodné číselné kódy jako v Evropské unii používá i Codex alimentarius, v překladu výživový kodex. Je to společný výbor FAO a WHO, tedy Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Světové zdravotnické organizace. Posláním Codexu alimentarius je mezinárodní harmonizace potravinářských standardů. Zatímco EU používá před číselným kódem písmeno velké E, Codex alimentarius uvozuje číselný kód přídatných látek písmeny INS. Přístup k používání různých přídatných látek v obou mezinárodních institucích se ne vždy shoduje, jak jsme zjistili porovnáním databází jimi schválených potravinářských aditiv.

Zatímco Codex alimentarius například povoluje umělé sladidlo alitame, v EU je látka zakázána. Nejinak je tomu s ricinovým olejem (stabilizátor a konzervant), chlórem nebo oxidem chloričitým (bělidla). Také tyto látky EU zakazuje, avšak v Codexu alimentarius jsou povoleny. Když jsme takových příkladů našli více než deset, přestali jsme je počítat. Pozoruhodné je, že „kodex“ čítá 186 členů, což jsou různé země světa, včetně ČR a členství v něm má i Evropská unie. Codex alimentarius vyvíjí také kodexy správné výrobní praxe v zájmu ochrany zdraví spotřebitelů.

V USA má schvalování a dohled nad přídatnými látkami FDA, tedy Federální úřad pro potraviny a léky. Čtyřmístné číselné kódy se nekryjí s unijními, databáze však kromě povolených zahrnuje i látky nepovolené s výrazným upozorněním, že jsou v USA zakázány.

 

Přezkoumávání starých až do roku 2020

EFSA také znovu přezkoumává zdravotní bezpečnost již jednou schválených přídatných látek, protože většina z nich byla takto hodnocena v 80. a 90. letech, některé dokonce v letech sedmdesátých. Přehodnocení má být podle Evropské komise dokončeno v roce 2020.

Klíčovým parametrem každé schválené látky je stanovení tzv. akceptovatelného denního příjmu (ADI). Je to za den zkonzumované množství látky na kilogram tělesné hmotnosti, které pro člověka nepředstavuje zdravotní riziko. Z ADI se pak odvíjí množství přídatné látky, které smí do potravin přijít.

Připomeňme v této souvislosti, že Evropská komise stanovila pro používání některých éček nové limity, a to směrem dolů i nahoru. Zpřesnila také okruhy konkrétních potravin, pro které jsou určeny jen konkrétní přídatné látky a žádné jiné.

Od června se například zpřísňují limity pro používání tří barviv, která se přidávají třeba do cukrovinek. Těmito látkami jsou E 104 chinolinová žluť, E 110 žluť SY a E 124 Ponceau 4R (košenilová červeň A). Tato trojice patří mezi šest barviv, která mohou způsobovat hyperaktivitu dětí. Na obalech potravin s touto šesticí barviv se musí již nyní upozorňovat na možnost nepříznivého ovlivnění činnosti a pozornosti dětí (viz Šestka znervózňujících éček, dTest 5/2012).

Zatímco použití některých éček je velmi omezené, například hexokyanoželeznatan sodný (E 270) lze použít pouze jako protispékavou látku v soli a jejích náhradách, jiná představují jen minimální riziko a lze je používat takřka ve všech zpracovaných potravinách. To je třeba uhličitan vápenatý (E 170), kyselina mléčná (E 270) nebo kyselina citronová (E 330) a kyslík (E 941).

 

Kam smí a kam nemohou

Kdo se chce chemii v jídle vyhýbat, měl by vědět, že čím více je potravina zpracovaná, tím více éček se do ní smí přidávat. Cukrovinky, snacky s příchutí, ochucené nápoje a moučníky reprezentují typ potravin, do kterých je povoleno používat mnoho přídatných látek. Naopak do nezpracovaných potravin jich smí přijít málo, nebo žádné. Výslovně zakázána jsou éčka v máslu, medu nebo neochuceném mléku a v některých neochucených zakysaných výrobcích.

Francie si dokonce na unii vymohla, že do čtyř jejích tradičních potravinářských specialit se vůbec žádné éčko dávat nesmí. Je to tradiční francouzský chléb, konzervované lanýže, konzervovaní hlemýždi a tradiční konzervovaná husa a kachna zalitá v sádle.

Na odmítavém postoji části veřejnosti k éčkům si začaly některé potravinářské firmy budovat novou marketinkovou strategii. Na obalech potravin nápadně velkým písmem upozorňují na nepřítomnost jedné nebo více přídatných látek s tím, že je bez konzervantů, barviv nebo umělých sladidel.


Přihlásit