Právo: Platba kartou

Obsah listopadového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 11/2020 Obsah listopadového dTestu

Publikováno v časopise 3/2013

Málokdo si dnes dokáže představit nákupy bez platebních karet. Platíme jimi v obchodech, v restauracích a čím dál častěji i při nákupech na internetu.

Jejich obliba postupem času stoupla natolik, že odezva obchodníků na sebe nenechala dlouho čekat. Dnes platební terminály najdeme téměř na každém kroku. Větší zájem o pohodlnější placení přispěl k rozvoji platebních prostředků, jako jsou například kreditní karty s bezúročným obdobím. Při využití karty k uhrazení ceny zboží či služeb vzniká vícestranný vztah, kdy držitel karty dává příkaz bance, u které má veden účet, aby převedla konkrétní část peněžních prostředků z jeho účtu na účet daného obchodníka. Karta tedy umožňuje jejímu držiteli vzdálený přístup k peněžním prostředkům uloženým u příslušné banky.

Dřívější úprava platebního styku, práv a povinností poskytovatelů platebních služeb a spotřebitelů nebyla v rámci vnitřního trhu EU řešena jednotně. Nově přijatá evropská legislativa sjednotila platební služby poskytovány v rámci vnitřního trhu a vnesla do této oblasti vyšší ochranu spotřebitelů a právní jistotu obecně. Do českého právního řádu se promítla do přijetí zákona o platebním styku č. 284/2009 Sb., ve znění novel, čímž došlo k několika zásadním změnám. Jednak nová zákonná úprava zakotvila zrušení poplatků za blokaci karty a za zrušení účtu, dále omezila spoluúčast majitele karty na ztrátě při jejím zneužití a zkrátila dobu převodu peněz mezi účty ze tří dnů na dva. Taktéž byla významně rozšířena informační povinnost bank vůči spotřebitelům jak v době před uzavřením smlouvy, tak i během jejího trvání.

Zákazníci si placení kartou pochvalují. Nemusí mít u sebe hotovost a nejsou při nákupu svojí hotovostí limitováni. Někteří obchodníci, zvláště ti menší, však nesdílejí nadšení držitelů platebních karet, neboť banky si na obchodnících v průměru nárokují jedno až tři procenta z každé karetní transakce. Obchodníci si dobře uvědomují, že by se přenesením nákladů spojených s přijímáním karet na své zákazníky znevýhodnili před konkurencí. Přesto se našlo pár odhodlaných podnikatelů, kteří účtovali svým zákazníkům tři procenta při využití možnosti platit kartou. Spotřebitelé si to ovšem nenechali líbit. Následovala kontrola a pokuta od České obchodní inspekce.

Spor se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který ve svém rozhodnutí ze dne 11. dubna 2006 (čj. 8 As 35/2005) konstatoval, že podnikatelé mohou požadovat poplatky od zákazníků, kteří hradí služby či zboží prostřednictvím platební karty. V českém právu není zakotvena povinnost obchodníka přijímat platební karty. Proto podle Nejvyššího správního soudu není poplatek za tento typ úhrady diskriminační, nejde totiž o transakci srovnatelnou s hotovostní platbou. Přičemž diskriminací se rozumí ty praktiky, které bezdůvodně znevýhodňují jednu skupinu oproti druhé ve srovnatelných transakcích.

Zpátky ale k povinnosti přijmout platební kartu. Zákon v tomto směru sice mlčí, banky to však vyřešily po svém, a to zakotvením této povinnosti ve smlouvách s obchodníky. Pokud se vám stane, že obchodník odmítne přijmout platbu kartou, i přestože je jeho provozovna označena samolepkou s logem vaší karty, obraťte se se stížností na banku, která vám kartu vydala. Stejný postup doporučujeme i v případě, kdy obchodník podmiňuje přijetí karty dosažením „minimální částky“ pro placení kartou.

Banky prosazují a budou prosazovat větší využívání svých platebních karet jakožto alternativu k placení zákonným platidlem. Snaha bank v tomto směru je však zákonem limitována zákazem bránit podnikatelům přijímání platebních karet buď zpoplatnit, nebo naopak určitou slevou zvýhodnit. I tak lze od nich očekávat, že se zasadí o zájem svých klientů, zejména spotřebitelů, platit kdykoliv, kdekoliv, za cokoliv a bez zvýšených nákladů.


Přihlásit