Fejeton: Moje alternativa

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 3/2013

Celá naše rodina se odjakživa chovala šetrně k životnímu prostředí, dokonce v době, kdy ekologie ještě nebyla vymyšlená a neživilo se jí tolik lidí, co dnes.

Nakonec – žili jsme na pokraji křivoklátských lesů, a kdybychom si nedávali bacha, mohla se pomstychtivá příroda kdykoliv vloupat do naší chatrné chaloupky a jednoho po druhém nás zardousit. Pro jistotu jsme proto měli i my, děti, v noci pod peřinkou sekyru.

Samozřejmě, že nás taky živila, matka příroda, ale my jsme si z ní brali jen tolik, aby v ní ještě něco zůstalo a mohlo se to obnovit. Alespoň jeden strom, jedna houba, keříček borůvek, divoký kanec a tak. Zamazali jsme se přitom, to se ví. Proto se u nás pralo prádlo prakticky nepřetržitě, přičemž babička používala výhradně alternativní prací prostředky, i když nevěděla, co to je. Jediný nealternativní prostředek na lidově demokratickém trhu, mýdlo s jelenem, které dostávala pravidelně jako vzácný vánoční dárek, totiž došlo už počátkem března. (Pokusy vyrobit ze zbytků upytlačeného paroháče mejdlo skončily nezdarem, což dědečkovi leželo v hlavě, jelikož ve všech ostatních experimentech byl smrtelně úspěšný.)

Jasně, že nikde v okolí nerostly mýdlové ořechy, slizy a gely, co dneska motají šišku ekologickým pradlenkám, a pokud bychom někde narazili na prací kouli, dali bychom si ji do praku a ne do necek. Alternativní prostředky mé babičky byly říční písek, cigaretový popel, piliny a pecky ze švestek – posledně jmenované jen výjimečně, protože trhaly naše jemné batistové prádélko. V tímto způsobem vypraném oblečení jsme se sice museli den dva louhovat v potoce, ale byli jsme čistí jak slovo boží a taky otužilí.

Já, který pořád ležel v knížkách (měli jsme dvě), jsem se jednou dočetl, že indiáni z Jižní Ameriky používali k praní roztlučenou kůru pseudovrby štítolisté, a neopatrně jsem se o tom zmínil, takže jsem pak musel tuto zákeřnou rostlinu v křivoklátských lesích tři neděle hledat, aby ji babička mohla přihodit do necek. Naštěstí se mi to nepovedlo, asi u nás neroste, a to je dobře, poněvadž už by se jí chytli nadnárodní výrobci a udělali z ní prací prášek a tenhle časopis by se utestoval k smrti. Ostatně myslím, že to byl kec, jelikož všichni indiáni a indiánky v té knížce byli nazí (proto jsem v ní ležel). Tak co by si prali, že jo.

Ale vy si vezměte příklad z mé babičky a kupujte alternativní prací prostředky, šetrné k životnímu prostředí, v co nejhojnější míře. I kdyby teda náhodou nepraly. Ani náhodou.

Zdeněk Rosenbaum


Přihlásit