Vše, co potřebujete vědět o spotřebitelském úvěru

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Zvažujete, zda si vzít spotřebitelský úvěr? Přečtěte si nejprve jakými se řídí pravidly a kdy si úvěr určitě nebrat.

Prvním radou, pokud zvažujete spotřebitelský úvěr je, nepoužívat jej na takové věci, které nám budou sloužit po kratší dobu, než jakou budeme úvěr splácet. Vzít si úvěr na dovolenou u moře je tedy velmi neuvážené, pokud ale naopak potřebujete novou kuchyňskou linku, je spotřebitelský úvěr jedním z možných řešení.

A co vlastně je a co není spotřebitelský úvěr? Zákon o spotřebitelském úvěru jím rozumí půjčku, úvěr, odloženou platbu či obdobnou finanční službu, kterou poskytuje podnikatel spotřebiteli. O spotřebitelský úvěr se naopak nejedná, pokud jsou peněžní prostředky poskytnuty pro účely bydlení a zajištěny hypotékou, nebo je-li půjčovaná částka nižší než 5 000 Kč či vyšší než 1 880 000 Kč.

Poohlížet se po poskytovateli spotřebitelského úvěru můžete v sektoru bankovním i nebankovním. Ani jeden z nich vám nedá nic zadarmo, obecně se ovšem jeví jako bezpečnější stát se klientem banky. Nebankovní společnosti mívají pro spotřebitele často daleko méně výhodné smluvní podmínky (např. tvrdé sankce i při sebemenším nedodržení smluvních podmínek). U nebankovního sektoru se vám také může stát, že po vás bude dlužná částka vymáhána i poněkud nevybíravým způsobem. A to nemluvíme o výši úroků hraničících u mnohých pochybných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů až s lichvou. Pravidelně je sestavován žebříček tzv. úvěrových predátorů, kde se pomocí tzv. predátorského indexu poměřují různí poskytovatelé spotřebitelských úvěrů podle výhodnosti jejich podmínek pro spotřebitele.

Bankovní sektor bývá při poskytování spotřebitelských úvěrů opatrnější a důkladněji prověřuje schopnost potenciálních klientů splácet dluh. Výsledky tohoto prověření mohou pro vás mohou být orientačním vodítkem, zda se ke spotřebitelskému úvěru zavázat či ne. Pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet je využívána řada kritérií. Poskytovatelé úvěrů mj. kontrolují, zda spotřebitel není uveden v některém z registrů dlužníků. Podobných registrů lze na internetu nalézt celou řadu, z nejznámějších jmenujeme alespoň systémy BRKI (Bankovní registr klientských informací) a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Dále existuje např. Centrální registr dlužníků (CERD). Obdobným registrem je i registr SOLUS. Pokud vám nebyl spotřebitelský úvěr poskytnut na základě prověření vaší úvěruschopnosti v daných registrech, má poskytovatel povinnost vás na to upozornit a sdělit vám údaje o použité databázi. Jste-li v registrech uvedeni neoprávněně,musíte se obrátit se nejprve na administrátora registru a posléze na soud, případně i na Úřad pro ochranu osobních údajů. Záznamy v registrech dlužníků ovšem nejsou jediným kritériem pro poskytnutí spotřebitelského úvěru. I když je náš „dlužní rejstřík“ momentálně čistý, o šance na získání spotřebitelského úvěru nás u konzervativnějších společností může připravit například i opožděná splátka před pěti lety.

Poskytovatel spotřebitelského úvěru si bude s největší pravděpodobností chtít ověřit vaši totožnost a bez toho s vámi odmítne smlouvu podepsat.Jeho požadavek je oprávněný. Povinnost předložit průkaz totožnosti k provedení identifikace ukládá dokonce zvláštní zákon. Ani vy byste ovšem v žádném případě neměli podepisovat smlouvu s kýmkoli, o kom nemáte dostatek informací. V dnešní době internetu je zjištění, jakou má daný poskytovatel spotřebitelských úvěrů pověst, otázkou minut.

Informační povinnost
Poskytovatel spotřebitelského úvěru má vůči spotřebitelůmi již od zveřejňování reklamy na úvěr rozsáhlou informační povinnost, která se posléze promítá i do povinných náležitostí smlouvy. Úplný výčet informačních povinností a povinných náležitostí smlouvy můžete nalézt v přílohách zákona o spotřebitelském úvěru. Především byste měli být obeznámeni s typem spotřebitelského úvěru, celkovou částkou, kterou zaplatíte, počtem a výší splátek, výpůjční úrokovou sazbou a dalšími poplatky s úvěrem spojenými a v neposlední řadě s tzv. RPSN.

RPSN, neboli roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, je údajem, který nám napoví více než pouhá procentní sazba úroků. RPSN v sobě kromě úroků zahrnuje i další náklady spotřebitelského úvěru – náklady na správu dluhu, poplatky za vedení účtu apod. RPSN nám tedy udává, kolik procent celkově zaplatíme k půjčené částce za rok navíc. Vezmete-li si tedy úvěr na 50 000 Kč, který splatíte v 36 splátkách po 1700 Kč, RPSN bude činit 14,519 %, jedná se o částku, která je zvýšena vlastně pouze o úroky. Jakmile se ovšem započítají další náklady – poskytovatel si naúčtuje kupříkladu poplatek za uzavření smlouvy 1000 Kč a měsíční platbu za vedení účtu 100 Kč, vaše skutečné náklady, které budete muset poskytovateli uhradit, se budou pohybovat již ve výši RPSN 21,021 %.

Pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru poruší svou povinnost uvádět ve smlouvě povinné informace, neznamená to neplatnost smlouvy. Vy tutou skutečnost můžete ovšem vůči poskytovateli spotřebitelského úvěru namítnout a úvěr se pak od počátku pokládá za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou. Ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou pak neplatná.

Řešení problémů a odstoupení od smlouvy
Spory ze spotřebitelských smluv rozhoduje primárně soud. Před uzavřením smlouvy je důležité věnovat pozornost každému listu, který podepisujete. Snadno se může stát, že odsouhlasíte rozhodčí smlouvu. Dříve byly rozhodčí doložky schované někde ve smluvních podmínkách, nově však musí být rozhodčí smlouva na samostatném listě s přesně vymezeným obsahem, aby si spotřebitel mohl udělat představu o tom, co pro něj její podpis znamená. Nejde o nic jiného než vyloučení sporů z dané smlouvy z pravomoci obecných soudů a jejich svěření do rozhodování rozhodci či rozhodcům. I dohodou určený rozhodce by samozřejmě měl v případném sporu rozhodovat objektivně a s důrazem na ochranu spotřebitele, větší záruku nestranného a nezávislého procesu však představuje soud. Platnost rozhodčích smluv je sice možné za určitých podmínek napadnout u soudu, ale nelze na to spoléhat a je tedy lepší se rozhodčím smlouvám úplně vyhnout.

Podmínky ukončení právního vztahu mezi vámi a poskytovatelem úvěru se řídí především smlouvou. Zákon vám poskytuje několik možností, jak se ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyvázat. Je to jednak možnost dát písemné odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření, jednak vypovědět smlouvu sjednanou na dobu neurčitou v nejvýše jednoměsíční výpovědní lhůtě. Zákon dále umožňuje předčasné splacení úvěru, při kterém dochází k poměrnému krácení nákladů úvěru a náklady, které si poskytovatel může nárokovat, jsou omezeny pouze do výše 1 % předčasně splacené části úvěru (0,5 %, zbývá-li do konce úvěru méně než rok).

Nejbedlivěji nad vámi zákon bdí, uzavřete-li smlouvu o vázaném spotřebitelském úvěru. Pokud kupní smlouvu, k níž se spotřebitelský úvěr váže, uzavřete například mimo prostory obvyklé k podnikání a zboží vrátíte, nemáte povinnost vracet poskytnuté peníze do té doby, než vám bude vrácena kupní cena prodávajícím. Odstoupíte-li tedy kupříkladu od smlouvy uzavřené na předváděcí akci a k vašim požadavkům na vrácení peněz zaujímá prodávající pozici „mrtvého brouka“ (současně po něm peníze aktivně vymáháte a poskytovatele spotřebitelského úvěru jste řádně uvědomili o odstoupení od kupní smlouvy i o následné situaci), jste do určité míry kryti před vracením poskytnutých peněžních prostředků. Ten, kdo úvěr poskytl, se za určitých okolností může stát dokonce ručitelem prodávajícího a vy můžete svůj nárok na vrácení peněz vůči prodávajícímu započíst vůči nároku poskytovatele na splacení úvěru.

 

Přihlásit