Jak vybrat domácí kino

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 31.12.2014   

Pokud chce zážitek ze sledování filmů co nejvíce přiblížit návštěvě kina, nevystačíte jen s dobrým televizorem. Neméně významný je také kvalitní, ideálně prostorový zvuk s mohutnými basy. A ten z dnešních plochých televizorů jen tak nedostanete. Řešení nabízí systémy domácího kina s pěti kanály, případně dvoukanálové "ořezané" varianty nebo kompaktní soundbary.

Výhody domácího kina

  • obvykle lepší reprodukce mluveného slova a dialogů
  • realističtější a více strhující hlasité efekty a exploze díky samostatnému reproduktoru basů
  • čistší reprodukce ambientních zvuků
  • věrnější reprodukce hudebního doprovodu
  • i méně kvalitní domácí kino má zpravidla lepší zvuk než většina televizorů
  • prostorový efekt systémů 5.1 (respektive 7.1) přispívající k většímu vtažení do děje při sledování filmů na DVD či blu-ray discích
  • domácí kino lze využít i k poslechu rádia a hudby z CD, v MP3 či z externího zdroje

Vše v jednom, nebo samostatné komponenty?

Pokud nechcete nic složitě řešit, sáhněte po systému domácího kina obsahujícím vše potřebné v jednom balení. S jeho koupí získáte reproduktory, potřebnou kabeláž, zesilovač, případně i FM rádio a CD/DVD/blu-ray přehrávač. Ve většině případů vás vyjde sada „vše v jednom“ levněji, než kdybyste si domácí kino sestavovali sami.

Další možností je koupit jednotlivé komponenty (zesilovač/AV receiver, reproduktory, přehrávač) zvlášť. Toto řešení je však náročnější nejen časově, ale zpravidla i finančně. Přitažlivé bude spíše pro nadšence z řad audiofilů, kteří hledají co nejvyšší kvalitu reprodukce či možnost komponenty systému doplňovat a obměňovat.

Sady „vše v jednom“ obvykle nejsou navržené k rozšiřování a často neumožňují snadné použití jiných než dodávaných reproduktorů. Na rozdíl od samostatně prodávaných komponent také často nemají tak vysoký reálný výkon, tudíž nemusí být ideální volbou pro ozvučení velkých prostor či použití v hlučnějším prostředí.

Výrobci deklarovaný výkon ve wattech berte při výběru s rezervou. Tato hodnota s kvalitou zvuku přímo nesouvisí, spíše naznačuje maximální dosažitelnou hlasitost. Má to ale několik háčků. Výsledná hlasitost záleží také na účinnosti reproduktorů, jinými slovy různé reproduktory potřebují k dosažení stejné hlasitosti rozdílný počet wattů. Výrobci také někdy na nejviditelnějším místě propagují celkový výkon, tedy součet výkonů jednotlivých kanálů, a teprve v podrobnějších specifikacích rozepíší výkony pro konkrétní kanály zvlášť.

Deklarované hodnoty pro jednotlivé kanály v některých případech přesahují 200 wattů, ale tolik pro ozvučení běžného obývacího pokoje opravdu nepotřebujete. I 100 wattů na jeden kanál je pravděpodobně několikanásobně více, než skutečně využijete. Další věcí je, že při výrobci udávaných hodnotách může harmonické zkreslení dosahovat až několika desítek procent, a to už je zkreslení zvuku, které dokáže rozpoznat i laik. Oproti reálnému využití jsou tedy údaje poněkud nadsazeny.

Varianty domácího kina

Systémy 2.1

Základní konfigurace domácího kina obsahuje pouze tři reproduktory: dva přední a jeden subwoofer čili reproduktor basů. Vzhledem k tomu, že se jedná v podstatě o stereo soustavu, nelze od systémů 2.1 očekávat plnohodnotný prostorový zvuk.

Výrobci sice často určitý prostorový efekt slibují, nicméně jde o rádoby prostorový zvuk vytvářený pomocí digitálního zpracování signálu a odrazů od stěn. Na výsledný dojem má tedy nepatrný vliv i dispozice místnosti a umístění reproduktorů a posluchače. Přesto ani v nejideálnější konfiguraci nelze výsledek s opravdovým prostorovým zvukem srovnávat.

Systémy 2.1 tak představují zajímavou volbou zejména pro ty, kteří sice chtějí lepší zvuk, než jaký nabízejí ploché televizory, ale na prostorovém zvuku netrvají nebo mají menší byt. Výhodou je snadnost instalace a nastavení, odpadají problémy s umístěním zadních reproduktorů a potýkání se s metry kabelů.


Systémy 5.1

Hi-fi systémy – Máte-li mini hi-fi systém nebo klasickou věž, nemusíte nutně utrácet za jiné řešení. Stačí pořídit vhodný kabel a TV k soustavě jednoduše připojit. Náročnější posluchači zvolí zesilovač nebo AV receiver a samostatné reproduktory.

Systém 5.1 představuje plnohodnotnou konfiguraci domácího kina, která je schopna zprostředkovat autentický prostorový efekt. Systémy 5.1 mají pět pět satelitních reproduktorů (tři přední, dva zadní) a subwoofer. Reproduktory je třeba rozmístit tak, aby diváky obklopovaly a správně je nastavit. Málokdy je možné umístit všechny satelity do stejné vzdálenosti od místa poslechu a pro dosažení co nejpřesnějšího prostorového efektu je tedy nutné upravit hlasitost a prodlevu jednotlivých kanálů.

Některé systémy jsou vybaveny mikrofonem, s jehož pomocí lze provést snadnou automatickou konfiguraci. Častější jsou ale přístroje, u kterých musíte reproduktory nastavit ručně. Zatímco u řady modelů lze zadat přímo vzdálenosti reproduktorů, některé přístroje vyžadují nastavení doby zpoždění v milisekundách, což proces poněkud znesnadňuje.

Nevýhodou systémů 5.1 je nutnost vést kabeláž k šestici reproduktorů, což může esteticky citlivější jedince odradit. Alespoň částečné řešení nabízí modely s bezdrátovými zadními reproduktory. Přestože toto řešení eliminuje nutnost vést kabely přes celou místnost, zcela bez drátů se neobejde. Zadní reproduktory jsou totiž kabelem spojeny s přijímačem, a ten je nutné zapojit do zásuvky. V některých případech lze bezdrátově připojit také subwoofer.


Systémy 7.1

Rozšířením systému 5.1 o další dva zadní reproduktory získáme systém 7.1. Rozdíl v prostorovém efektu však není příliš výrazný. Mnoho filmů navíc obsahuje prostorovou stopu pouze ve formátu 5.1, další dva kanály tedy v současnosti příliš nevyužijete. Nadto je třeba počítat s rozmístěním nikoliv šesti, ale rovnou osmi bedýnek, a to už může být pro mnohé příliš. Systémy 7.1 jsou tak vhodné spíše pro nadšence, kteří mají dostatek prostoru a nevadí jim připlatit si.


Soundbary

Tato relativní novinka na poli zvukových systémů kombinuje zesilovač, reproduktory a někdy i přehrávač do podlouhlé lišty. Sáhnout můžete jak po jednodílných modelech, tak po přístrojích s externím subwooferem (který je často bezdrátový). Vedle tenkých podlouhlých soundbarů (zvukových lišt) lze pak v poslední době narazit také na rozměrnější ploché varianty označované jako soundbase nebo soundplate (zvuková deska). Jejich tvar nedovoluje na rozdíl od běžných soundbarů zavěšení na zeď – jsou určeny přímo pod televizor, který na ně postavíte.

Výhodou je snadné zapojení a minimum kabelů. Stejně jako od systémů 2.1 nelze ani od soundbarů očekávat plnohodnotný prostorový efekt. Pokud však máte málo prostoru nebo chcete-li jednoduchým způsobem vylepšit zvuk vašeho televizoru, jedná se o zajímavé řešení. Při výběru je však třeba být ještě obezřetnější než u ostatních typů domácích kin. Jak ukázal náš test, mezi soundbary je snadné narazit na modely s podprůměrným zvukem.

Reproduktory
Reproduktory jsou v řadě případů nejslabším článkem systému. Je třeba si uvědomit, že domácí kino automaticky neznamená kvalitní zvuk, byť oproti vestavěným reproduktorům plochých televizorů jde v naprosté většině případů o zlepšení (i když někdy jen díky silnějším basům). Výrobci mnohdy za účelem udržení nízké ceny používají laciné reproduktory a výsledný zvuk může být o poznání horší než u vaší staré stereo soustavy. Která domácí kina zvolit a kterým se raději vyhnout napoví náš test.

O přehrávání vysokých a středových frekvencí se starají satelitní reproduktory. Protože má hlubší tóny na starosti samostatný subwoofer, mohou být satelity poměrně malé. Vyskytují se v několika základních provedeních. Nejčastější variantou jsou bedýnky k umístění na poličku nebo nábytek. Většinu z nich je možné také pověsit na zeď. Dalším běžným provedením jsou reproduktory stojanové. Často je lze ze stojanu sejmout a připevnit na zeď. Některé systémy pak nabízejí kombinace výše zmíněných typů.

Zatímco satelitních reproduktorů je více a na jejich umístění záleží, subwoofer (tedy reproduktor basů) stačí jeden a teoreticky ho lze dát kamkoliv. U hlubokých tónů totiž nevnímáme směr, z jakého přicházejí. Přesto může být vhodnější umístit subwoofer poblíž středového reproduktoru či televizoru. Některé subwoofery domácích kin reprodukují i zvuky blížící se středovému pásmu a u těch už směr zdroje vnímáme.

Připojení

Základem je rozhraní HDMI, skrz které snadno propojíte zesilovač/přehrávač domácího kina s televizorem. Ideální je, jsou-li oba přístroje vybaveny konektorem HDMI ARC (Audio Return Channel). Pak stačí jediný kabel, který vede obraz a zvuk do televizoru a zároveň zvuk z televizoru zpět do zesilovače/přehrávače.

Pokud chcete k domácímu kinu připojit zdroj prostorového zvuku, který nepodporuje rozhraní HDMI, zaměřte se na přítomnost digitálního audio vstupu. Existují dva typy: optický a koaxiální. Před nákupem si ověřte, že vámi zvolený model má vstup, který potřebujete. Pokročilejší zesilovače sice mívají oba typy digitálních vstupů, ale mnoho systémů domácího kina je vybaveno jen jedním.

Systémy s integrovaným přehrávačem CD/DVD/blu-ray disků jsou dnes zpravidla vybaveny USB konektory pro čtení fotografií a přehrávání hudby v nejčastějších formátech (např. MP3) a videa v formátu AVI, DivX, MKV atd. Přítomna může být také dokovací stanice pro připojení iPhonu, iPodu či iPadu a 3,5mm audio vstup pro připojení dalších hudebních přehrávačů. Většina novějších systémů si poradí s přehráváním 3D filmů, samozřejmě za předpokladu, že máte 3D televizor. Chcete-li vědět víc, podívejte do průvodce k blu-ray přehrávačům.

Naprostá většina soustav domácího kina je vybavena FM rádiem a dekodéry prostorového zvuku ve formátu Dolby Digital a DTS. Řada modelů podporuje i nejnovější zvukové formáty, například bezztrátové Dolby TrueHD a DTS-HD Master Audio, které nalezneme na většině blu-ray disků. Nutno však dodat, že rozdíl mezi běžnými a novými formáty postřehnou jen lidé s trénovaným uchem a prvotřídní reprosoustavou (což často není případ bedýnek dodávaných k domácím kinům).

Přihlásit