Jak vybrat žehličku a parní stanici

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 28.5.2014   

Výrobci na nás každoročně chrlí nové a nové modely napařovacích žehliček a parních stanic. V nabídce jsou na jedné straně poměrně levné žehličky, na druhé straně jim konkurují i několikanásobně dražší parní stanice. Oba typy žehlicích přístrojů mají své plusy a mínusy.

Zatímco pořizovací ceny žehliček jdou od několika set do pár tisíc korun, parní stanice mohou být i několikrát dražší. Nejdražší parní stanice v našem testu vyšla téměř na deset tisíc korun, naše doporučení co do výhodnosti koupě však získala stanice s cenou třetinovou. Naopak u žehliček se potvrzuje, že i když se na ty nejlevnější modely vsadit nevyplatí není nutné kupovat ani ty nejdražší.

Bojler, nebo atmosféra?

Na trhu jsou dva typy parních stanic (parních generátorů). První obsahuje bojler, který je pod tlakem, a vodu tak do něj nelze libovolně během žehlení dolévat. Do relativně velkého bojleru se doplňuje voda před zahájením žehlení. Samotné žehlení s napařováním může začít, až když se všechna voda zahřeje. Bojlerovým typům parních stanic celkově trvá počáteční zahřívání déle, avšak během zhruba hodinového žehlení už do nich není třeba vodu dolévat. Druhý typ využívá atmosférického tlaku, někdy se také nazývá jako nezávislý parní generátor. Jeho nádržka je menší, a tak vodu rychleji zahřeje. Tu pak lze doplňovat průběžně podobně jako do napařovací žehličky. 

Pohotovost

Žehličky patří obecně mezi pohotovější přístroje, rozuměj rychleji je lze použít. Napařovací žehlička nevyžaduje dlouhé zahajovací procedury, její rozměry umožňují snadnější manipulaci i menší nároky na skladování – může tak být kdykoli po ruce. Vhod přijdou tam, kde se žehlí často a po menších dávkách. Menší nádrž na vodu totiž vyžaduje při delším žehlení častější dolévání, které může výsledný čas strávený u žehlicího prkna prodloužit. V celkovém výsledku však může pohotověji velkou hromadu oblečení vyžehlit parní stanice, která pomalejší rozjezd dožene výkonem. Může totiž žehlit prádlo z obou stran najednou, nebo ve více vrstvách.

Množství páry

Při výběru žehličky nebo parní stanice věnujte pozornost údaji o množství vydávané páry. Výrobcem deklarovaný výdej je většinou v režimu maximální teploty a největšího výdeje, což v praxi z valné části nevyužijete. Tento údaj tedy berte vždy s rezervou. Navíc, jak se v našem testování opět ukázalo, pára sice žehlení usnadňuje, má ovšem jen malý vliv na výsledek a modely s nízkým výdejem mnohdy obdržely za žehlení stejné hodnocení jako ty s vysokým. Dobré hodnocení v testu výdeje páry dostaly ty žehličky, které vyprodukovaly kolem 30 gramů páry za minutu. Nejlepší hodnocení získaly přístroje s 40 g/min nebo více. 

Délka kabelu

Uvědomte si, kde budete nejčastěji žehlit. Pokud máte malý byt a žehlení musíte odbývat kupříkladu na stole, od něhož je to k zásuvce daleko, věnujte pozornost délce kabelu. U většiny žehliček je minimálně dvoumetrový, ale najdou se i kratší.

Hmotnost přístroje

Vezměte v potaz, jak často se žehlení věnujete. Pokud třeba i několik hodin týdně, nepodceňte hmotnost přístroje. Sice se zdánlivě nijak významně neliší, při dlouhém žehlení je však znát každých sto gramů navíc.

Žehlicí deska

Kvalitní žehlicí deska zaručí, že žehlička bude po látce jemně klouzat a nepoškrábe se při prvním kontaktu s tvrdým knoflíkem. Důležité však je, abyste s ní zacházeli opatrně a vyhýbali se kovovým částem na oblečení. Pokud desku poškrábete (například zipem, cvočky nebo různými knoflíky) oblečení se k ní může začít lepit a tím pádem ničit. Lépe odolávají poškrábání desky smaltované a keramické, které obecně mají i nejlepší skluz. Někteří výrobci udávají své vlastní názvy pro označení materiálu žehlicí desky a střeží si jejich složení pod rouškou výrobního tajemství. V zásadě však jde o jeden z používaných typů – teflon, smalt, keramika, eloxovaný hliník nebo nerez – který bývá „vylepšen“ použitím dalších materiálů, jež mohou přispět k větší kvalitě žehlení.

Vodní kámen

Aby přístroj dlouho sloužil, vyžaduje pravidelné čištění. A žehlička nebo parní stanice není výjimkou. Jejich největším nepřítelem je vodní kámen, který je důsledkem tvrdé kohoutkové vody. Výrobci vybavují žehličky i stanice systémy na změkčování vody a zařízeními k čištění od nánosů vodního kamene. Mezi ně patří odvápňovací tlačítka a odvápňovací ventily, které pracují tak, že jejich spuštěním/vytažením dojde k vytečení studené vody na rozpálené topné těleso žehličky a vznikne parní šok, který rozbije usazeniny. Ty pak z žehličky vypadají. Parní stanice a některé žehličky jsou vybaveny kazetou, sběračem nebo tyčinkou na zachycování vodního kamene. Čištění vnitřku žehličky a odvápňovacích zařízení octovou vodou se řadí mezi osvědčené metody, jež ušetřit peníze za drahé prostředky.

Automatické vypnutí

Některé žehličky i parní stanice mají tuto šikovnou funkci ve vínku. V případě žehliček funguje tak, že se přístroj přepne jednak do úsporného stavu po delším nepoužívání a zároveň se dokáže sám vypnout ve chvíli, kdy dojde k jeho převrácení na stranu nebo chvíli leží bez hnutí na žehlicí ploše, ve vodorovné poloze na oblečení. Parní stanice automaticky vypnou výdej páry po delším časovém intervalu bez používání, ale samotnou žehličku vypnout nedokážou.

Příkon

V současné době mají žehličky i parní stanice většinou dostatečně vysoký příkon. Ten je důležitý pro snadné žehlení. Pro jistotu připomeneme, že spodní hranice příkonu by se neměla dostat pod 1300 wattů.


Přihlásit