Finance: Spoření s kalkulačkou v ruce

Publikováno v časopise 2/2013

Kdo šetří, má za tři. A někdy taky za dva nebo sotva za jednoho. Vybírat spořící účet či termínovaný vklad jen podle deklarované úrokové míry může být velmi ošidné. Část peněz padne na poplatky a ani samotné úroky se všude nepočítají stejně. Přitom, zvláště u dlouhodobých úložek, způsob výpočtu podstatně ovlivní konečný výnos.

Spořicí účet je na první pohled jednoduchý produkt. Ovšem právě toto první zdání klame. Vypočítat zhodnocení na jednotlivých kontech je ve skutečnosti záležitost trochu vyšší matematiky. Ideální případ, kdy by se vložená částka navýšila o deklarovaná procenta, zkrátka neexistuje. I proto jsme vytvořili „spořící kalkulačku“, kterou najdete na webových stránkách www.dtest.cz/sporeni.

Pokud do kalkulačky zadáte požadovanou sumu, dost možná vás překvapí výsledky, které se mohou lišit od mnoha jiných srovnávačů nejenom v detailech. Čím to je? Právě komplexností výpočtu, který v sobě zahrnuje různé poplatky, daně a také odlišuje způsoby úročení.

 

tabulka terminovane vklady

tabulka sporici ucty

www.dtest.cz/sporeni

Všechny spořicí účty, které jsme vybrali do našeho srovnání, (a mnoho dalších) naleznete v naší kalkulačce spořicích účtů. Zadáním částky a doby uložení si snadno najdete takový účet, který vaše peníze zhodnotí nejvýhodněji. U každého produktu jsou uvedeny informace o podmínkách, poplatcích a případných záludnostech.

 

Kde jsou moje procenta?

Pokud předpokládáte, že banka jednoduše zhodnotí váš vklad o deklarovaná procenta, čeká vás na konci spořícího cyklu nemilé překvapení. V extrémních případech se dočkáte nejenom zlomku předpokládané hodnoty, ale dokonce na spoření doplatíte a nedostanete ani celou vloženou částku.

Začněme poplatky. Ze-jména pokud nespoříte velké částky, mohou spolehlivě vymazat výhody jakéhokoliv „lákavého“ produktu. Už poplatek za založení účtu se vám může vracet dlouhé měsíce. Pokud byste například za nový produkt zaplatili 200 korun a uložili si 10 000 korun, ani dvouprocentní úročení vám počáteční poplatek (kvůli daním) za rok nevrátí. Nejinak tomu bude, pokud poplatek splácíte průběžně ve formě měsíční platby za účet. Ukazuje se tedy, že poplatková politika je při volbě finančního domu přinejmenším stejně důležitá, jako slibované zhodnocení.

Za poplatek lze považovat i zdanění. Z každé koruny, kterou vám banka připíše na úrocích, musíte 15 haléřů odevzdat státu. Pokud si chcete výpočty zjednodušit, můžete tedy rovnou počítat s úrokovou mírou o 15 % nižší. Jestliže v nabídce vidíte jednoprocentní úročení, je to ve skutečnosti 0,85 %, pokud dvouprocentní, je to 1,7 % atd. Ke cti daňové soustavy slouží alespoň to, že se o daně nemusíte starat sami. Odvádí je rovnou banka ještě dříve, než vám peníze na účet připíše.

Působení poplatků je o to horší, čím dříve jsou vám z účtu strhávány. Jednoduše přijdete o úroky, které byste jinak za částku odpovídající poplatku dostali. A kvůli „kouzlu“ složeného úročení přijdete i o úroky z úroků, které by se k úsporám přidaly.

V poplatkové oblasti se nevyhnete ani členským vkladům, které musíte složit, pokud se rozhodnete spořit v družstevní záložně. Nic naplat, že se vám vrátí, jakmile se se záložnou rozloučíte. Stále jde o peníze, o které jste mohli navýšit vklad a dostali byste za ně úrok. V mnoha „kampeličkách“ je členský vklad symbolický, jednokorunový a ztráta počítaná v haléřích je tak zanedbatelná. Chcete-li však uložit „jen“ tisíce a členský vklad je ve stejných řádech, mějte se na pozoru. Ztracený úrok z členského vkladu se v takovou chvíli stává vysokým poplatkem.

 

Denní připisování úroků skýtalo donedávna jednu nemalou výhodu. Ze zákona se totiž ve výpočtu daně zaokrouhlovalo na celé koruny směrem dolů (jak připsaný úrok, tak samotná daň). A díky velmi malým dílčím částkám, které generuje denní připisování, daň podstatně klesala, v extrémních případech i na nulu. Od 1. 1. 2013 ale nabyl účinnosti nový zákon, který nenechal tuto skulinu bez povšimnutí. Nic to nemění na tom, že je denní frekvence stále nejvýhodnější. Daňový „bonus“, který byl v podstatě legálním daňovým únikem, už ale nečekejte.

 

Jednou za den, za měsíc nebo za rok?

Alespoň mlhavě si pojem „složené“ úročení vybaví snad každý. Je to princip, na kterém fungují nejenom spořící a termínované účty, ale i nejrůznější úvěry. Úroky se tak nepočítají jen z uložené nebo vypůjčené částky, ale i z úroků, které byly přičteny v minulém období. Zatímco u spoření je to efekt příjemný, u úvěrů na něj doplácíte. Právě proto se splácí tak dlouho například hypotéky.

Efekt složeného úročení je tím významnější, čím je spoření nebo úvěr delší. Ekvivalentem hypotéky je proto u spoření například zajištění na penzi, kdy v horizontu desítek let úroky (přesněji výnosy) několikanásobně převýší samotnou vloženou částku. Nikoliv nepodstatný je tento efekt i u několikaletého spoření. A čím déle chcete spořit, tím víc by vás mělo zajímat, jakým způsobem banka úroky připisuje.

V zásadě se na trhu setkáte s denním, měsíčním, čtvrt-letním, ročním a konečným připisováním úroků. S rostoucí frekvencí přirozeně roste i výhodnost spoření. Nejčastější je připisování měsíční, u termínovaných vkladů ale není výjimkou ani to, že úroky dostanete až na konci celého cyklu.

 


Spořicí účty někdy připomínají pásovce. „Spořicí pásovec“ je ale zvíře značně nevzhledné, jednotlivé partie mu totiž rostou nerovnoměrnou rychlostí. Banky nás často motivují k vyšším úložkám tak, že vklad do určité výše úročí nižší úrokovou mírou. Teprve zůstatek, který se přes stanovenou hranici „přehoupne“, úročí vyššími procenty. Takových hranic může být přitom víc najednou a rozdělí uloženou částku do více spořících pásem.

 

Poklidné české finanční vody

O českém bankovním trhu se tvrdí, že je nebývale stabilní a v porovnání se zbytkem Evropy a celého světa se Češi nemají čeho bát. Jenomže – znamená to, že u nás žádná banka nemůže zbankrotovat? To by bylo příliš silné tvrzení. Už jenom proto, že většina bank je součástí nadnárodních celků a jejich hospodaření nutně ovlivňuje i malé středoevropské dcery.

Bankovní korporace fungují jako soustava propojených nádob. Přelévání peněz ze země do země je samozřejmě omezené zákony a bedlivě na něj dohlíží Česká národní banka. Ovšem Češi se v krizi vrátili ke své spořivosti a o uložené peníze by byl v jiných zemích velký zájem, čemuž by odpovídala i tamní vysoká procenta na úvěrech. A takové úrokové rozdíly jsou pro banky nadmíru lákavé.

Ve výše popsaných souvislostech byste si proto měli všímat, na základě čeho v Česku podniká ústav, kterému svěřujete úspory. Mnoho lidí stále dělá velkou tlustou čáru mezi bankami a záložnami. Vůči záložnám je toto dělení vesměs nespravedlivé, protože podléhají dozoru České národní banky stejně, jako jejich bankovní konkurence. A jak ukázaly nedávné události, centrální banka dokáže zavřít družstevní záložnu i z preventivních důvodů mnohem dříve, než dojde k potížím.

Kde byste si však alespoň trochu pozor dávat měli, jsou případy, kdy u nás banky nepodnikají na základě české licence, ale přenesené z jiných evropských zemí, jako pobočky či organizační složky. Rozhodně nehodláme vyvolávat paniku u klientů těchto ústavů a doposud nebyl důvod k obavám. Ale přeci jen se jejich klienti musejí spolehnout víc na zahraniční regulátory, protože bariéry zamezující přelévání peněz ze země do země jsou v takových případech mnohem nižší.

 

Efektivní úroková míra

Zatímco filmové efekty mají něco zastřít, efektivní úroková míra je jejich pravým opakem. Rozkrývá způsob úročení a díky ní můžeme porovnávat účty s různým způsobem úročení. Zjednodušeně je efektivní úroková míra taková míra, při které by se vám vklad za 1 rok při ročním připisování úroků zhodnotil o stejnou částku. Čím častěji se připisují úroky (a samozřejmě čím nižší jsou další výdaje, např. poplatky), tím vyššího zhodnocení docílíme a tím vyšší je i efektivní úroková míra.

Pokud byste si uložili 10 000 Kč při 10% úrokové míře na 1 rok a připisování úroků bylo:

  • roční, dostanete 11 000 Kč, efektivní úroková míra je shodná s deklarovanou a je 10 %,
  • čtvrtletní, dostanete 11 034 Kč, efektivní úroková míra je 10,34 %,
  • měsíční, dostanete 11 047 Kč, efektivní úroková míra je 10,47 %.

Ačkoliv někomu mohou připadat rozdíly zanedbatelné, pokud si odkládáte peníze na delší dobu, bude efekt frekvence připisování úroků multiplikovaný. A u vyšších částek už potom rozdíly rozhodně zanedbatelné nebudou.


Bezpečné spoření po celé EU

Rizika samozřejmě kromě dohledu eliminuje i pojištění vkladů. V bankách i družstevních záložnách platí jednotné pravidlo, že jsou vklady jedince plně pojištěné do výše 100 000 eur. Pozor, limit platí pro celý objem peněz u jednoho ústavu. Pokud u něj máte dva účty, zůstatky se sčítají a pokud by součet přesáhl 100 000 eur, zbytek pojištěný nebude.

Pojištění vkladů minimálně do výše 100 000 eur platí pro celou Evropskou unii, nejrůznější odnože zahraničních bank nevyjímaje. Jednotlivé národní fondy pojištění vkladů dokonce mají dohodu, že by v případě potíží zahraniční banky zprostředkovaly domácím klientům výplatu pojistného. Nutné je ale podotknout, že k takovému případu v tuzemsku zatím nedošlo a na praktické ověření tedy čekáme.

Pokud uvažujete o vložení svých finančních prostředků do spořitelního družstva, doporučujeme podrobně se seznámit s jeho stanovami. Ty mohou určit povinnost člena družstva podílet se na krytí ztrát, nejvýše však do výše trojnásobku členského vkladu.


Přihlásit