Levným potravinám zřejmě odzvonilo

Obsah srpnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 8/2020 Obsah srpnového dTestu

Publikováno v časopise 11/2007

Na rozdíl od cen pohonných hmot, nájmů nebo energií se v polistopadovém období v ČR ceny potravin příliš nezvyšovaly. Až na výjimky rostly ceny jídla velmi pozvolna, pod hranicí inflace, i díky v ČR nebývalé konkurenci mnoha nadnárodních obchodních řetězců. Jenže pohonné hmoty, nájmy i energie byly a jsou také součástí nákladů na výrobu potravin a bylo tedy jen otázkou času, kdy se součet všech těchto faktorů projeví také ve spotřebitelských cenách. Nyní k tomu dochází.

Globální impulsy k nárůstu cen

Ke všem výše zmiňovaným tlakům na zdražování potravin navíc v letošním roce přispělo několik na jednom místě a v jednom čase působících doslova celoplanetárních faktorů, jejichž synergický efekt v současné míře málokdo předpokládal. Meziročně výrazně zvýšená poptávka po potravinách všeho druhu v Číně, Indii a obecně ve většině asijských zemích díky tamním rostoucím ekonomikám se čekala přece jen o něco později než letos. Nepříznivé klimatické podmínky (sucho) v důležitých zemědělských oblastech, jako je například Austrálie, zase nečekaně snížily objem produkce, zejména v oblasti mlékárenského průmyslu. Celosvětově politicky podporovaná snaha využít zemědělské produkty k výrobě biopaliv pak již jen dokonala zásadní obrat mezi nabídkou zemědělských surovin a poptávkou po nich.
Zatímco zejména Evropská unie musela po řadu předchozích let řešit problém s nadprodukcí, v současné době se potýká u řady zemědělských produktů s jejich nedostatkem. Podle všeho přitom o faktický nedostatek nejde, pouze se výrazně snížily zásoby řady strategických surovin. Četné analýzy poukazující v současné době na „nejnižší zásoby za posledních dvacet let“ ale způsobily cenovou paniku, která je zcela určitě nadhodnocená, a zřejmě je nadhodnocená záměrně. To je ovšem situa-ce, s níž nemůže malinká země uprostřed Evropy vůbec nic dělat a rostoucím cenám zemědělských surovin a následně potravin všude kolem nás se musí přizpůsobit. Za zdražování tedy nemohou ani naši zemědělci, ani výrobci potravin, ani vláda nebo politické strany.

Očekávaný vývoj

Přestože sami zemědělci prostřednictvím Agrární komory ČR a někteří katastrofici odhadují růst cen potravin na našem trhu na desítky procent, přičemž určitým vzorem je jim nedávný skutečně skokový nárůst cen mlékárenských výrobků v sousedním Německu, v naší zemi taková situace s pravděpodobností hraničící s jistotou nenastane. Důvodů pro to je několik. Jednak, ačkoli si to mnozí jako pozitivum nechtějí přiznat, je v ČR nadstandardní množství nadnárodních obchodních řetězců, které spolu vedou větší, než je v Evropě obvyklé, boj o spotřebitele, z čehož ale tuzemský spotřebitel těží nižšími cenami více než spotřebitel v zemi, kde je konkurenční boj mezi obchodníky menší. Druhým důvodem je převažující chování našeho spotřebitele, který přes všechny trendy preference kvality stejně ještě v drtivé většině nakupuje podle cen. Pokud by se to se zdražením přehnalo, hrozí výrobcům i obchodníkům, že se příliš drahé zboží stane málo prodejným nebo dokonce neprodejným. Prakticky jakoukoli potravinu lze totiž dnes v jídelníčku nahradit jinou, snad až na chléb.
Zdražování potravin navíc v žádném případě nebude plošné, protože v jednotlivých oblastech výroby potravin je jiná situace. Ale ani uvnitř potravinářských oborů nepůjde o plošný nárůst cen o nějaká jednotná procenta. Očekávat lze spíše prohloubení cenových rozdílů mezi technologicky jednoduššími a složitějšími výrobky, jinými slovy – kvalitnější zboží zdraží více než základní, „jednoduché“ potraviny. Je tomu tak ostatně v celém vyspělém světě, ČR je oproti němu ještě příliš „unifikovaná“ malými rozdíly mezi produkty s vysokou a nízkou přidanou hodnotou. První vlna zdražení již přitom probíhá, a na tuzemské poměry poměrně velký nárůst cen o 10 až 15 procent lze ještě podle typu výrobků očekávat do konce letošního roku. Až na výjimky ale součet nárůstů cen do současné doby s možným dalším nárůstem do konce letošního roku nepřekročí 20 procent a většinou ani 15 procent. Zhruba s desetiprocentním zdražením ale počítat zřejmě u řady (ne všech) potravin počítat musíme.
V příštím roce by se ale měly ceny potravin uklidnit, například v případě pekárenského či mlékárenského zboží stagnovat, přičemž celkově se ceny potravin pravděpodobně zvýší. Ale pozvolna, rozhodně ne takovým tempem, jaké se předpokládá letos. Postupně by měly ceny některých potravin dočasně i poklesnout, je však naprosto jasné, že na ceny z počátku letošního roku se již v budoucnosti prakticky žádná skupina potravin zpátky nevrátí.

Situace v jednotlivých oborech

Největší potenciál ke zdražování představují v současné době pekárenské a mlékárenské výrobky. V případě pekárenství proto, že se ceny obilí oproti loňskému roku zvýšily dvojnásobně, přičemž do cen výrobků se cena suroviny promítá zhruba 40 procenty. V praxi to znamená možnost průměrných cen základního pečiva kolem hranice 2,50 koruny, v případě bochníku chleba kolem hranice 20 korun, u speciálních chlebů více.
Právě pekařina ale svůj potenciál k růstu cen velmi brzy vyčerpá. Jednak je cena obilí skutečně nadhodnocená, takže zřejmě někdy na přelomu letošního a příštího roku mírně klesne, jednak existují v případě pěstování obilí nástroje, jak zvýšit jeho produkci. EU již také přijala klauzuli, podle níž mohou zemědělci letos osít navíc deset procent půdy, které by jinak museli ze zákona nechat v klidu. A kromě toho se poněkud pozdě, ale přece, objevily informace o poměrně dobré letošní úrodě v zemědělsky důležitém Polsku. Na druhou stranu energeticky celkem náročnou pekárenskou výrobu zasáhne od nového roku nezanedbatelné zdražení energií.
V případě mléka je situace komplikovanější tím, že regule EU neumožňují vyrobit více mléka, než je stanovené množství prostřednictvím takzvaných kvót. To znamená, že zvýšenou zejména asijskou poptávku nebude možné uspokojit, přestože se zřejmě vyveze vše, co bude podle legislativy EU možné. Globální světový trh s mlékem ale více než letos uspokojí jiná světová teritoria, takže tlak na ceny se i v EU sníží. Přesto lze počítat s tím, že například máslo bude patřit k potravinám, které podraží nejvíc, i nad jinak magických 20 procent. Mimo jiné ale proto, že jeho cena byla v celé EU dlouhodobě podhodnocena, protože se masivně dotoval vývoz másla (přebytečného mléčného tuku) do zahraničí. Na druhou stranu již před enormním nárůstem cen mléka varovala zemědělská komisařka EU Mariann Fischer-Boell, neboť by to podle ní znamenalo pokles odbytu mléčné suroviny. V horizontu měsíců lze navíc očekávat administrativní navýšení evropských mléčných kvót, a kromě toho informace z počátku října letošního roku konstatují postupný pokles světových cen sušeného mléka.
Biopaliva, jejichž „zdražovací role“ je v současné době nejviditelnější v cenách obilí, ovlivní také další skupinu zemědělských produktů, a to olejniny. To konkrétně znamená, že můžeme očekávat také mírné (do 10 procent) zdražení rostlinných jedlých olejů a různých margarínů, přičemž největší nárůst se bude patrně týkat do současné doby nejlevnějších sojových a palmových olejů a výrobků z nich.
Relativně dobrou cenovou zprávou do budoucnosti je předpokládaný vývoj cen masa. Přestože i jeho producentům vzrostly náklady zejména na krmné směsi pro hospodářská zvířata, je tento vícenáklad ve výrobní vertikále „naředěn“ jeho mezispotřební rolí. Kromě toho je oblast zpracování masa jako finančně dominantní potravinářský obor předmětem nejtvrdší výrobní konkurence, což drží a nějakou dobu ještě držet bude ceny živočišné produkce na uzdě. Málokdo také ví, že i v současné době jsou ceny „surového“ vepřového a drůbežího masa v zahraničí nižší než u nás, takže výraznější zdražení není možné – obchodníci by dovezli levnější zboží ze zahraničí. Výrobky z masa tedy zřejmě podraží v řádech několika procent, což ale není nic nového, neboť ve druhé polovině roku se i v minulých letech jejich ceny zvyšovaly vždy. O něco vyšší nárůst cen oproti minulým letům je ale možné očekávat u hovězího – tady je situace zcela opačná, naše ceny jsou jedny z nejnižších v EU a hovězí je zejména v ČR také dlouhodobě cenově podhodnocené, stejně jako pravé máslo.
Samostatnou kapitolou je cenově velmi kolísající ovoce, zejména ceny jablek budou ale patrně až do příští sklizně zhruba o třetinu vyšší než loni, naopak brambory by měly být v porovnání s loňskem o 20 až 30 procent levnější.

Řada potravin v porovnání s platy zlevnila

Přestože se v absolutních číslech může zdát, že výdaje za potraviny neustále rostou a hlavně značně porostou, je ve skutečnosti celá řada zejména základních potravin výrazně levnějších než třeba i před rokem 1989. V té době činil průměrný plat v ČR něco přes 1000 korun, v současné době je po-dle statistik průměr zhruba 20 000 korun. A to se všemi riziky průměrnosti, kdy značná část lidí bere méně než 20 000 a menší část lidí výrazně více než 20 000 korun mzdy. I kdybychom vzali jako předlistopadový průměr 1500 korun a současný 15 000 korun, jde o desetinásobný rozdíl. Přitom v roce 1989, pokud si pamětníci vzpomenou, stál bochník základního chleba šumava 4,20 koruny (dnes by tedy měl stát 42 korun), máslo „dvojka“ 8 korun (dnes by muselo být za 80 korun a „jednička“ za 100 korun), a litr plnotučného mléka tři koruny (dnes tedy teoreticky 30 korun). Příkladů by byla samozřejmě celá řada. Ke zhruba desetinásobnému zdražení téměř nedošlo, výjimkou, a ještě ne plošnou, je například pivo, které tehdy stálo dvě koruny a dnes v některých místech zaplatíme v restauraci za některé značky skutečně 20 korun (i více).
Podíl výdajů za potraviny v ČR dlouhodobě klesá a zatímco bezprostředně po roce 1989 činil zhruba 30 procent ze všech výdajů, v současné době je již pod 20 procenty výdajů z rodinných rozpočtů. Podíl kolem 20 procent výdajů za potraviny je přitom charakteristický pro všechny vyspělé země, neboť nejvyšší náklady představují výdaje za bydlení a také za různé a různě intenzivně využívané služby všeho druhu.

Petr Havel

Přihlásit