Ze světa vitamínů a minerálií: Esenciální mastné kyseliny

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 12/2012

Nadměrný příjem některých vitamínů i minerálních látek může narušit dobře vyvážený metabolismus, vzájemný poměr nejenom vitamínů a minerálií, ale i ostatních účastníků látkové výměny.

Medicína první poloviny 20. století vkládala do vitamínů velké naděje. V průběhu dalších desetiletí přehnaný optimismus částečně vyprchal a v některých směrech se dostavilo rozčarování. Příčina tkví hlavně v tom, že se „hospodaření“ s bioaktivními látkami řídilo chybnou taktikou podle zásady „čím více, tím lépe“ namísto tolikrát osvědčeného „všeho s mírou“. Ukázalo se, že „přiměřené“ množství zdraví prospěšného vitamínu nebo jiné bioaktivní substance se zpravidla vícenásobnou dávkou přiměřeně nezvyšuje. Taková úměra běžně nefunguje a může vést i k překvapivě nechtěným opačným výsledkům.

V našem seriálu se vám pokusíme podat informace, které přinesou užitek objektivní informovaností tak, jak to odpovídá stavu současné vědy.

 

Esenciální mastné kyseliny

Mezi žádoucí látky v potravinách se řadí, podobně jako vitamíny a minerální látky, esenciální mastné kyseliny. Jsou to nenasycené mastné kyseliny, které jsou nezbytné pro náš růst a vývoj. Tuto skupinu látek tvoří omega-3 mastné kyseliny: alfa-linolenová (ALA) – snižuje riziko srdečních onemocnění, eicosapentaenová (EPA) a docosahexaenová (DHA) – bývá nazývána stavebním prvkem mozku stejně jako vápník stavebním prvkem kostí. Z ALA si náš organismus umí EPA a DHA vyrobit, ale tato přeměna není efektivní, a proto je důležité EPA a DHA přijímat v potravě.

Dále sem patří omega-6 mastné kyseliny: linolová, gama-linolenová (GLA) a arachidonová. Z této skupiny je pro nás zvláště důležitá kyselina gama–linolenová. GLA je společně s EPA důležitým funkčním faktorem při přenosu nervového vzruchu a spolu s DHA tvoří základní stavební kameny nervových buněk.

Vitaminy_2Do skupiny nenasycených mastných kyselin dále patří neesenciální mastné kyseliny omega–9, kyselina olejová a eruková.

Uvedené mastné kyseliny se vyskytují jak v rostlinných, tak v živočišných zdrojích. Omega-3 mastné kyseliny jsou obsaženy v lisovaných olejích, například v oleji sójovém, dále v rybách, zejména mořských – například losos, tuňák, makrela nebo sardinka, a v mořských plodech. Omega–6 mastné kyseliny se nacházejí v oleji saflorovém, sóji, ořechách a margarínech.

Nenasycené mastné kyseliny mají důležité úkoly v našem organismu. Mastné kyseliny omega-3 redukují shlukování krevních destiček, zabraňují vzniku krevních sraženin a tím snižují i riziko vzniku trombózy. Dále působí na roztahování cév, pomáhají snižovat krevní tlak, hladinu cholesterolu a stabilizují srdeční arytmii. Také chrání mozek před poškozením a ztrátou paměti. Slouží jako jakýsi izolační materiál obklopující nervová vlákna, a jsou proto důležitou součástí buněčných membrán. Svou aktivitou tak působí zejména v prevenci některých onemocnění, například onkologických, kardiovaskulárních, vysokého krevního tlaku a artritidy.

Vzhledem ke svému složení jsou esenciální mastné kyseliny při pokojové teplotě tekuté. Jsou citlivé na vysokou teplotu. Zejména při úpravě masa, ryb a také při užití různých olejů se při vysokých teplotách značná část těchto látek z jídla ztrácí.

Ing. Jarmila Blattná, CSc.

Doc. Ing. Jaroslav Prugar, CSc.

 

Vitaminy_1

 

Ke snížení rizika srdečních a cévních chorob přispívají antioxidanty, například vitamíny E, C, karoteny, ale také bioflavonoidy, selen a zinek, které brání oxidaci. Vitamín E je směs tokoferolů, z nichž je nejdůležitější alfa–tokoferol. Ten chrání buněčné membrány před poškozením kyslíkovými radikály. Kromě toho má v našem organismu řadu dalších funkcí, například se předpokládá, že nedostatek tohoto vitamínu může zvyšovat riziko trombóz.

Vitamín C působí antioxidačně ve vodném prostředí, případně s dalšími antioxidanty (bioflavonoidy). Vitamín C hraje nezastupitelnou úlohu při regeneraci vitamínu E. Ten ztrácí během svého „boje“ proti volným radikálům svoji aktivitu a vitamín C mu jeho antioxidační schopnost vrací. Vitamín C se kromě řady dalších významných funkcí podílí na prevenci srdečních a cévních onemocnění i díky svým dalším mimořádným schopnostem. Působí jako ochrana cév, protože ovlivňuje tvorbu kolagenu, což je důležitá látka v cévní stěně zajišťující její pevnost a pružnost.

 

Každý člověk by měl v průměru zkonzumovat denně přibližně 70 g tuků. Nejde jen o tuk v čisté podobě jako například olej nebo máslo, ale i o tuk obsažený v ostatních potravinách jako sýr, uzeniny, maso apod.

 

Cholesterol je významná biologická látka, která se v lidském organismu uplatňuje jako stavební složka buněk a buněčných membrán, stavební látka nadledvinkových a pohlavních hormonů, zdroj žlučových kyselin a součást lipoproteinů (částic, které přenášejí tuky v krvi). Přestože cholesterol nemá klasickou chemickou strukturu tuku, je mezi tuky (lipidy) řazen. Díky své struktuře se chová jako lipid a také lipidy provází.

Částice lipoproteinů v krvi obsahují kromě cholesterolu i tuky, bílkoviny a další látky. Poměry mezi těmito látkami dávají lipoproteinovým částicím odlišný charakter. Částice, které mají více bílkovin a méně tuků, se nazývají lipoproteiny s vysokou hustotou (HDL). Ty s opačným poměrem tuku a bílkovin mají hustotu nízkou (LDL). HDL se někdy nazývá „hodný“ cholesterol a LDL „zlý“. Rozdělení má své opodstatnění kvůli charakteru působení těchto látek. Zatímco HDL má tendenci převádět cholesterol z tkání do jater, kde dochází k jeho odbourávání, LDL přivádí cholesterol do tkání, kde se ukládá. Tím se LDL významnou měrou podílí na ukládání cholesterolu do cévních stěn. Tak může dojít k ucpávání cév a špatnému prokrvení orgánů, které mají tyto cévy zásobovat kyslíkem a živinami. Zvýšená hladina LDL v krvi je právem spojována se zvýšeným rizikem vzniku aterosklerózy.

Hladina cholesterolu v krvi je dána složitými vztahy mezi tvorbou cholesterolu v organismu (to je endogenní cholesterol) a jeho příjmem v potravinách (to je exogenní cholesterol). Značný podíl na obsahu cholesterolu v krvi má jeho endogenní tvorba. Nenasycené mastné kyseliny, které se vyskytují v rostlinných tucích – olejích, hladinu cholesterolu v krvi snižují. U jednotlivých druhů tuků pozorujeme určité paradoxy. Například husí sádlo svým zastoupením mastných kyselin spíše snižuje hladinu cholesterolu a na druhé straně kokosový olej a ztužené tuky z něj vyrobené hladinu cholesterolu spíše zvyšují.

Přihlásit