Fejeton: Majonéza včera a dnes

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 30.11.2012    Publikováno v časopise 12/2012

„Majonéza je hustá a tučná šlehaná omáčka bílé či nažloutlé barvy. Její název pochází ze jména francouzského šlechtice Michela d’Mayonnaise. Autorství majonézy je přisuzováno jeho kuchaři, který chtěl po vítězném obléhání připravit svou specialitu – studenou omáčku z mléka a vajec. Neboť Mayonnova armáda během obléhání spotřebovala veškeré mléko, musel ho kuchař nahradit olejem. Výsledný produkt byl ale chutnější než původní omáčka, a proto mu byl, na počest vojenského vítězství, udělen název dle šlechticova jména.“

Tohle praví o oblíbené poživatině Wikipedie – a je to samozřejmě nesmysl jako ostatně mnoho jiných encyklopedických hesel. Na mně je, abych jako obvykle uvedl věci na pravou míru.

Majonézu vynalezli staří Mayové, to je nabíledni. Mayo Nesa znamená například v achí – jednom z 53 existujících mayských jazyků – něco, bez čeho člověk vůbec nemůže žít. V yuacatecké mayštině zase označuje „pokrm darovaný bohy,“ kdežto vymírající Lakandonové v deštných pralesech už toto slovní spojení  vůbec neznají. Mayské ženy používaly omáčku z ptačích vajec a rostlinného oleje většinou jako prostředek k péči o pleť, kdežto muži si ji zase mazali na chleba smíchanou s drcenými a předžvýkanými listy koky. Po prvním krajíci dostávali bojovnou náladu, po druhém rozmlouvali se svými bohy a po třetím tesali do kamene své pověstné kalendáře. Po čtvrtém houfně vymírali, a to se jim nakonec stalo osudným.

Evropané poznali majonézu díky výše zmíněnému francouzskému šlechtici, který se ve volných chvílích věnoval pirátství a jednou takhle v neděli odpoledne potopil španělskou obchodní loď Santa Maria de la Barca. Soudek s poměrně nevábně vyhlížející mazlavou břečkou odložil v rozpacích do kuchyně, kde se povalovala tři roky, než ji kuchař omylem přihodil do bramborového salátu. Na hostině po vítězném obléhání to všem tak zachutnalo, že si Michel d’Mayonnaise okamžitě přisvojil autorství omáčky, a stal se tak daleko nesmrtelnějším, než kdyby vítězně obléhal Bayonne, Jeruzalém, Stalingrad a Peking dohromady.

V současnosti už bohužel zapomínáme na úžasné kosmetické účinky pleťových masek z majonézy, které můžu potvrdit z vlastních zkušeností. Jednou jsem šlehal žloutky tak usilovně, že se mi z toho zamotala hlava, padl jsem ksichtem do majonézy a omdlel. Následkem toho jsem měl pak půl roku nádherně hebkou a jemnou pleť příjemně nažloutlého odstínu, kvůli němuž mne dívky považovaly za orientálního dobrodruha. Co jsem si seškrábal z obličeje, použil jsem k přípravě bernské omáčky, která všem po vítězném obléhání jedné hospody úžasně chutnala.

Majonézu pochopitelně kupujeme hotovou. V této souvislosti jsem byl požádán zástupci takřka všech firem, které tento výrobek do naší obchodní sítě dodávají, abych důrazně dementoval pověsti, že majonézy obsahují některé škodlivé látky, například ropné deriváty a salmonelu. Tato tvrzení nahrávají (a možná odtud přímo pocházejí) zájmům různých nátlakových skupin zaštiťujících se zásadami zdravé výživy, jakými jsou třeba Pětivaječná lobby, Sdružení moravských olivových hájů, server Nebe na talíři atp. Firmy zároveň požádaly o nezávislý odborný test svých výrobků, jehož výsledky budou publikovány v nezávislém odborném časopise.

K tomu nemám co dodat. Hin sa hukáže!

Zdeněk Rosenbaum


Přihlásit