Černé ovce: Kam s ním?

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2020 Obsah říjnového dTestu

Publikováno v časopise 12/2007

Když byl dům v majetku Městské části Prahy 7, nikomu kontejner pod stříškou nevadil, když se stal domem soukromým, objevil se neřešitelný problém...

Nikdy by mě nenapadlo, že se Černé ovce budou zabývat domovním odpadem. Ale vlastně – proč ne. Když vidím nepořádek kolem kontejnerů (a nejen kolem nich), vždycky si říkám, že je to výpověď o nás, o lidech. Pokud nám to nebude vadit, budeme žít ve městech, kde nemůže být nikdy čisto. Zcela jistě by tenhle nepořádek měl taky vadit těm, kteří sedí na radnicích, měli by si udělat čas na kontroly a trestat. Tak o tom by se určitě Černé ovce točit mohly. Jenže točily o něčem trochu jiném…

Zavolal mě Rudolf Kubík, člen Bytového družstva Vltavan, které je majitelem činžovního domu č. 2 ve Varhulíkové ulici v Praze 7; družstevníci koupili dům od Městské části Prahy 7 v rámci privatizace bytového fondu. Do telefonu mi řekl, že vedou boj s radnicí o umístění kontejneru a vyjádřil přání, zda bychom se tomuto absurdnímu boji mohli věnovat. A tak jsme ke kontejneru přijeli s kamerou.
Kontejner trůnil pod stříškou, která byla kdysi k tomuto účelu postavena. Veškeré odpadky byly v kontejneru a kolem čisto. Nechápala jsem, co radnici vadí. Rudolf Kubík mi to vysvětlil: prý ničí životní prostředí, prý si mají koupit menší popelnice a umístit je do domu. Že tam pro ně není vhodné místo? Že to bude v domě páchnout? Že by se do domu mohli nastěhovat potkani či krysy? To je jedno. Vyhláška Magistrátu hl. m. Prahy říká, že domovní odpad musí být umístěn v domovním vybavení – tak Městská část Prahy 7 informovala družstevníky a začala s nimi jednat o odstranění kontejneru. Jenže družstevníci domu č. 2 nebyli poslušní jako družstevníci jiných vchodů, kteří okamžitě uvolnili střížky a do svých průjezdů umístili malé popelnice. Svůj kontejner nechali na svém místě, ostatně stál tam několik desítek let a nikomu nevadil. Nebudete tomu věřit, ale spor o kontejner trvá téměř rok! Téměř rok úředníci tvrdí, že kontejner musí kvůli vyhlášce zmizet a družstevníci tuto absurditu odmítají pochopit. Ochotni byli a jsou pozemek, na kterém kontejner stojí, odkoupit spolu se zastavěným pozemkem, ovšem o tom úředníci nechtějí ani slyšet.
Když jsme se s kamerou šli zeptat na Magistrát hl. m. Prahy na onu vyhlášku, dozvěděli jsme se od Jana Winklera, ředitele odboru ochrany prostředí, že kontejner pochopitelně může být mimo domovní vybavení, pokud v domě není vhodné místo. A že Městská část Prahy 7 může pozemek zastavěný stříškou družstvu prodat nebo pronajmout. Na jiných městských částech v Praze jsme slyšeli, že je hlavně zajímá pořádek kolem kontejnerů…
Zavítali jsme za tiskovým mluvčím Městské části Prahy 7 Martinem Vokušem, aby nám vysvětlil, proč jim kontejner ve vnitrobloku vadí. Dozvěděli jsme se, že kontejner musí zmizet, protože pozemek, na kterém stojí, je na katastrálním úřadu veden jako zeleň. Zajímavé, tento argument slyšel Rudolf Kubík poprvé. Stejně jako informaci, že městská část prodá družstvu pozemek, ale jen ten pod okny – to se družstevníkům příliš líbit nebude. Rudolf Kubík jen kroutil hlavou a nevěřil tomu, co slyší. „Chcete říct, že když odsuneme kontejner o tři metry, zachráníme zeleň Prahy 7?“ Tiskový mluvčí stále hovořil o zeleni, o tom, že tam kontejner být nemůže, že teď tomu sice nic nebrání, ale záhy bránit bude, protože budou nové vyhlášky. „A proč vám nevadí nepořádek, který je v těsné blízkosti zeleně vedle v ulici, kde v noci běhají krysy?“ ptal se; Martin Vokuš vysvětloval, že to samozřejmě sledují, ale za to že jsou zodpovědní ti, kteří tam ten nepořádek dělají.
„Stále nerozumím! Kolem našeho kontejneru je vždy čisto, uklízíme i blízké okolí, sekáme trávu, sázíme květiny, chceme, abychom měli kolem našeho domu hezké a čisté prostředí!“ říkal Rudolf Kubík. Odpovědí mu bylo, že jinde, u sousedních domů, tomu tak nebylo. „Tak proč perzekuujete nás? Proč nás nutíte dávat popelnice do domu!“ A dozvěděl se, že je nikdo nenutil. „Nutil!“ bránil se Rudolf Kubík. „Ještě při místním šetření nám bylo řečeno, že si můžeme dávat odpad do pytlů. Vaši úředníci se chovali arogantně a povýšeně.“

Zajímavé je, že když byl dům v majetku Městské části Prahy 7, nikomu kontejner pod stříškou nevadil, když se stal domem soukromým, objevil se neřešitelný problém. Nyní městská část nabízí odkoupení kousku pozemku, na kterém může kontejner s odpadky stát, jenže ten je pod okny bytů družstevníků. Kdo asi bude stát o to, aby měl přímo pod nosem zdroj zápachu?
Zdravý rozum říká, že stávající místo pro kontejner je zcela vyhovující. Magistrátní vyhláška připouští, že kontejnery mohou být i mimo domovní vybavení. Družstevníci se o pořádek (nejenom) kolem kontejneru starají. Co víc by si městská část mohla přát…

Maria KŘEPELKOVÁ 
pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

 

ADVOKÁT RADÍ...

Přístřešek na kontejnery, byť stojí na cizím pozemku, lze dle mého názoru považovat za věc, která je ve smyslu § 121 odst. 1 občanského zákoníku příslušenstvím obytného domu, neboť podle své povahy slouží k tomu, aby v něm byly umístěny sběrné nádoby na komunální odpad, který vyprodukují obyvatelé tohoto domu. Nedovedu si představit, že by kdokoli prodával dům a chtěl si přitom ponechat vlastnické právo k přilehlému přístřešku na kontejnery, který mu sám o sobě k ničemu dobrý nebude.
Dlouho jsem se snažil přijít na to, z jakého důvodu vůbec úředníci příslušné městské části vyvíjí takové úsilí k odstranění stávajícího stavu, který po desítky let vcelku bezpro-blémově funguje a neexistuje žádný racionální důvod, proč by tomu tak nemohlo být i nadále. Možným vysvětlením, proč tomu tak je, snad může být skutečnost, že při privatizaci bytového fondu se jaksi pozapomnělo na to, aby se do smlouvy s bytovým družstvem začlenil i tento přístřešek, případně i pozemek pod ním a městská část se nyní snaží tento „problém“ vyřešit pro ni nejjednodušším, vůči svým občanům ovšem poněkud nevhodným způsobem. Dva racionálně uvažující soukromé subjekty, pokud by se dostaly do podobné situace, by ji buď neřešily vůbec, případně by ji jednoduše napravily dodatkem ke smlouvě, který by rozšířil její předmět o takto zapomenuté příslušenství. Jsem si vědom složitosti vnitřních postupů při uzavírání jakýchkoli smluv, které se týkají nakládání s majetkem, který městská část vlastní, respektive spravuje, avšak ani to nemůže omlouvat postup, který byl v daném případû k „napravení“ této situace zvolen.

V první řadě je třeba uvést, že §l. 7 písm. c) vyhlášky hl.m. Prahy č. 15/1998 Sb.hl.m.Prahy, vyhlášky o odpadech, skutečně stanoví povinnost vlastníka domu umístit sběrné nádoby na směsný odpad v domovním vybavení v souladu se zvláštními předpisy. Jedním z těchto zvláštních předpisů, s nimiž musí být umístění sběrných nádob „v souladu“, je i vyhláška hl.m. Prahy č. 26/1999 Sb.hl.m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl.m. Praze, přičemž dle §l. 13 odst. 5 této vyhlášky musí být zařízení a prostory pro nakládání s odpady umístěny v souladu s požadavky na ochranu zdraví lidí a na ochranu životního prostředí.
Ač nejsem hygienikem, troufám si tvrdit, že umístění páchnoucích a špinavých sběrných nádob v chodbě domu v souladu s požadavky na ochranu zdraví lidí rozhodně není. Mám však zato, že umístění kontejneru v přístřešku vně domu, který byl vybudován právě k tomuto účelu, za jeho „umístění v domovním vybavení“ ve smyslu první citované vyhlášky považovat lze. Úřad by proto s případným postihem bytového družstva za porušení vyhlášky o odpadech uspět neměl, a to též s ohledem na ustanovení § 2 odst. 3, odst. 4 správního řádu, podle kterých správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Nevýhodou je, že městská část v tomto případě vystupuje ve dvojím postavení, jednak jako subjekt soukromého práva, který hospodaří s obecním majetkem a který prodal bytovému družstvu předmětný dům, jednak jako správní orgán, který má pravomoc rozhodovat o případném správním postihu družstva jako vlastníka domu za porušování předpisÛ o nakládání s odpadem. Postavení správního orgánu by však v žádném případě nemělo být zneužíváno k „nápravě“ nedostatků smluvní dokumentace, které vznikly při privatizaci bytového fondu.

Bude zajímavé sledovat, zda se v tomto případě obě zúčastněné strany nakonec dohodnou na nějakém rozumném řešení, tj. zda bude nakonec stávající přístřešek spolu s pozemkem pod ním prodán družstvu, či zda bude družstvo nuceno čelit případnému nátlaku takového silnějšího protivníka na odstranění přístřešku a na umístění odpadních nádob do prostor domu. Družstevníkům přeji do dalšího jednání pevné nervy a úředníkům městské části bych doporučil, aby se při úvahách o řešení tohoto problému pokusili vžít se do situace obyvatel uvedeného domu, kteří jsou jejími občany a oni sami za vznik tohoto „sporu“ nijak nemohou.

JUDr. Martin SOCHOR, advokát

Přihlásit