Klíčovou otázkou je už to, kolik olivového oleje sníst, aby to na naše zdraví mělo kýžený příznivý vliv. Odborné názory na obou stranách Atlantiku se různí jak co do množství zkonzumovaného oleje, tak co do účinků na tělesné funkce. Zatímco Američan by měl olivového oleje přijmout 23 g denně, aby tím snížil riziko kardiovaskulárních onemocnění, občanovi EU by mělo postačit 20 g za den a přispěje tím k ochraně svých krevních lipidů před oxidativním stresem. Američanům mají žádoucí zdravotní prospěch zajistit mononenasycené mastné kyseliny v olivovém oleji, občanům EU polyfenoly z olivového oleje.
Gram sem, gram tam, řeklo by se. Kdyby ovšem autory textů se zdravotním tvrzením stran olivového oleje nebyly úctyhodné instituce. V USA vzešel z Federálního úřadu pro potraviny a léčiva (FDA). V EU ho sestavil Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a souhlasem posvětila Komise ve svém Nařízení č. 432/2012 o zdravotních tvrzeních při označování potravin.
Kdo nerad olivový olej, může chroupat vlašské ořechy. Přispívají k lepší pružnosti krevních cév, jak to stojí ve zmíněném unijním nařízení, a jak to budou smět od 14. prosince uvádět výrobci potravin v EU na etiketách s balením ořechů. Denní dávka činí 30 g, v USA však k obdobnému účinku potřebují 42,5 g, což pro tamní potravináře schválil federální úřad FDA. Jiný kraj, jiný mrav. A pak věřte etiketám… Jenže, kdo by nechtěl být zdravý, když k tomu stačí tak málo, tedy konzumace potravin se správným složením tuků.