Význam antioxidantů ve výživě člověka

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 5.9.2012    Publikováno v časopise 9/2012

Lidé využívají oxidaci v každém okamžiku svého života při získávání energie z živin. Avšak v těle může probíhat i nežádoucí oxidace, jejímiž iniciátory jsou volné radikály a některá další oxidační činidla. Především volné radikály jsou v řadě případů tvořeny v organismu úmyslně: slouží jako „značkovače“ poškozené tkáně, účastní se obrany organismu proti bakteriím a podílí se na některých buněčných signálních procesech.

Ve zdravém organismu jsou tyto procesy regulovány a lokalizovány. Rovnováhu mohou narušit vnější zdroje volných radikálů (znečištěné ovzduší, cigaretový kouř), vnější iniciátory jejich vzniku, např. ultrafialové záření, nebo již probíhající patologické procesy. Proti nežádoucí oxidaci, kterou mohou tato oxidovadla v některých případech iniciovat, má lidský organismus k dispozici kaskádu obranných mechanismů. Jako prevence vzniku volných radikálů se uplatňují především proteiny schopné vázat ionty kovů a tím omezovat jejich působení. Potlačení aktivity již vzniklých volných radikálů a dalších oxidovadel a/nebo jejich redukci zajišťují některé enzymy a chemické antioxidanty; některé si lidský organismus syntetizuje (například koenzym Q), většina z nich je však přijímána stravou (zejména tokoferoly, askorbová kyselina, karotenoidy, flavonoidy a fenolové kyseliny). Nezastupitelné místo v antioxidační obraně organismu pak mají také opravné
mechanismy, zejména oprava DNA a řízená buněčná smrt.

 

Pojmem antioxidanty se označují sloučeniny, které zpomalují nebo zastavují nežádoucí oxidaci. V posledních přibližně dvaceti letech jsou celosvětově studovány především jako látky schopné pozitivně působit v organismu, a to v prevenci vzniku a rozvoje některých civilizačních chorob. V rámci toho výzkumu se studují zejména antioxidanty přirozeně přítomné v potravinách a/nebo v potravinách vznikající při jejich zpracování.

 

Dojde-li k narušení rovnováhy organismu v důsledku nadměrné tvorby nežádoucích oxidačních činidel nebo nedostatečného obranného mechanismu, dochází ke vzniku stavu nazývaného oxidační stres, kdy jsou oxidačně poškozovány prakticky všechny biomolekuly (zejména lipidy a bílkoviny, ale i DNA).

S oxidačním stresem je spojována řada onemocnění, především kardiovaskulární choroby, nádorové bujení, cukrovka 1. i 2. typu, některá neurodegenerativní onemocnění jako Alzheimerova choroba, některé choroby související s narušením imunitní obrany organismu projevující se chronickým zánětem (revmatoidní artritida), některé oční choroby a některé další stavy, včetně obecného procesu stárnutí. Je však nutné zdůraznit, že zatímco některé z těchto chorob mohou být skutečně způsobeny oxidačním poškozením bílkovin, DNA či lipidů, v některých jiných případech je oxidační stres spíše důsledkem než příčinou patologických procesů. Nicméně i v těchto případech oxidační stres
dále prohlubuje závažnost a rozsah onemocnění.

Mezi hlavní choroby, respektive skupiny chorob, u nichž se oxidační stres podílí, resp. může podílet na jejich vzniku, patří kardiovaskulární choroby a nádorové bujení. Pro vznik nádorového bujení je obvykle rozhodující poškození DNA, přičemž iniciátory tohoto poškození mohou být radiace, chemické mutageny, některé zděděné genetické anomálie nebo některá oxidační činidla, včetně volných radikálů. Rozhodující je však poškození některých klíčových genů kontrolujících růst buněk, jejich diferenciaci, řízenou smrt nebo opravy DNA.

V minulosti vznikla tzv. antioxidantová teorie, podle níž může zvýšený obsah antioxidantů ve stravě přispívat k prevenci vzniku a rozvoje řady výše zmíněných chorob. Tato teorie nebyla ale v epidemiologických a zejména klinických studiích zcela potvrzena.

U kardiovaskulárních chorob byl v rámci epidemiologických studií prokázán nepřímý vztah mezi koncentracemi některých antioxidantů (zejména vitaminu C, a-tokoferolu a b-karotenu) v krevní plazmě, resp. příjmem těchto antioxidantů (ale i obecně karotenoidů, flavonoidů a celkových polyfenolů) a průměrným rizikem vzniku a rozvoje těchto chorob. V rámci klinických studií však zvýšený příjem vitaminů s antioxidačním efektem a b-karotenu ve formě doplňků stravy vždy neprokázal preventivní efekt.

U nádorového bujení se obecně nepodařilo prokázat vztah mezi příjmem antioxidantů a snížením rizika tohoto onemocnění, i když v některých studiích byl příslušný vztah (např. pro příjem flavonoidů, lykopenu nebo vitaminu C či koncentrace karotenoidů v krevní plazmě) nalezen. Co je však závažnější: v některých případech zvýšený příjem b-karotenu formou doplňků stravy zvyšoval riziko některých nádorových onemocnění (zvláště plic), a to zejména u kuřáků, pravidelných konzumentů alkoholu (u nekuřáků abstinentů měl b-karoten ochranný efekt), ale také například u osob výrazně vystavených průmyslovému znečištění.

Obecně nebyl také prokázán vztah mezi antioxidační aktivitou zjistitelnou u různých potravin či sloučenin a jejich pozitivním efektem v organismu. V některých případech sloučeniny a potraviny vykazující při laboratorním měření významnou antioxidační aktivitu nesnížily ukazatele charakterizující míru oxidačního stresu organismu a/nebo nezvýšily parametry charakterizující antioxidační obranu organismu.
Rozpory, které se ve studiích objevují, mohou být způsobeny řadou faktorů. O některých se alespoň stručně pro obecné povědomí zmíníme.
Vstřebávání antioxidantů v trávicím traktu je nízké a může být ještě sníženo nedostatečným uvolněním antioxidantů z potraviny. Ale i antioxidanty nevstřebané v trávicím traktu mohou pozitivně působit na lidský organismus, a to vyloučením či omezením nežádoucí oxidace v trávicím traktu, zejména v tlustém střevě, čímž se podílí na prevenci vzniku a rozvoje nádorů tlustého střeva a konečníku.

Rychlost vstřebávání i vylučování antioxidantů ovlivňuje typ potraviny, prostřednictvím které jsou přijímány. Zatímco z nápojů jsou antioxidanty rychle v trávicím traktu vstřebávány a v důsledku rychlého nárůstu jejich koncentrace v krevní plazmě také rychle z organismu vylučovány, z tuhých potravin se antioxidanty vstřebávají pomaleji a jejich koncentrace zůstává v plazmě zvýšená po delší dobu.

Řada antioxidantů (například flavonoidy) je lidským organismem považována za cizorodé látky, a jako takové jsou z organismu rychle vyplavovány; často po předcházející chemické modifikaci, která snižuje nebo zcela eliminuje jejich antioxidační aktivitu. Některé antioxidanty dokonce mohou vykazovat také jistou cytotoxicitu (schopnost ničit buňky), v řadě případů způsobenou jejich prooxidačním působením, k němuž za určitých podmínek dochází.

Důležité je také vědět, že dlouhodobý vysoký příjem nějakého antioxidantu může snížit míru jeho vstřebávání organismem.

Zuzana Réblová,
Ústav analýzy potravin a výživy, VŠCHT Praha

 

Antioxidanty a prevence

Význam stravou přijímaných látek s antioxidační aktivitou je, přes některé sporné výsledky, nezpochybnitelný, a to především v prevenci vzniku a rozvoje kardiovaskulárních chorob. U ostatních chorob, zejména nádorového bujení, není vztah mezi příjmem antioxidantů a jejich preventivním účinkem v organismu dostatečně prokázán.

Antioxidanty by měly být přijímány jako součást běžné stravy, zejména pak prostřednictvím ovoce a zeleniny. Ideálně bychom měli konzumovat 600 g ovoce a zeleniny denně, přičemž poměr zeleniny a ovoce by měl být přibližně 2:1, a část zeleniny by měla být tepelně zpracovaná.

S ohledem na možnost nežádoucího prooxidačního působení je důrazněnedoporučováno přijímat antioxidanty ve formě doplňků stravy.

Přihlásit