Fejeton: Život v pytlíku

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 5.9.2012    Publikováno v časopise 9/2012

Ještě se pamatuju, jak se můj druhej dědeček v hospodě rozběsnil, když se tváří v tvář poprvé setkal s čajem v pytlíku, pamatujou si to i jiný lidi a taky ta hospoda si to pamatuje – pořád je vidět nejasnej flek na zdi, kde děda rozmáznul hostinskýho. Ten tam byl tou dobou novej a neměl dosud možnost seznámit se s prudkou letorou mýho dědečka osobně, i když z vyprávění ji znát musel, stejně jako celej okres Beroun.

Děda pil v hospodě čaj s rumem, poněvadž byl kromě rvaček taky náchylnej k nachlazení, v některých ročních obdobích jako třeba na jaře, v létě, na podzim a v zimě ještě náchylnější. Čaj s rumem ho taky jednou zachránil před smrtí, když musel ve vánici prchat z Cejlonu, jak rád vyprávěl. Cejlon byla hospoda s tanečním sálem ve vedlejší vesnici.

Dědu nezajímalo, jakým způsobem mu životadárnej nápoj připravují, hlavně že byl silnej jako noha od kulečníku. Proto ho tak vylekalo, když ten novej výčepák před něj po obvyklý objednávce postavil skleničku s horkou vodou, panáka rumu a pytlík s čajem. Ten byl teda spíš položenej než postavenej, ale hlavně to byla u nás na vsi světová novinka, nad kterou každej ohrnoval nos – kromě mýho dědečka, kterej to viděl poprvý v životě.

Co to má jako bejt? zařval strašným hlasem, když se vzpamatoval z úleku, a náhrada za starýho Bartáka, kterýho zavřeli kvůli rozkrádání socialistickýho majetku, mu po chvilce váhání celkem klidně vysvětlila, že je to voda, rum a čaj v pytlíku a že když přiloží ruku k dílu, může si z toho vyrobit čaj s rumem.

Čaj v pytlíku?! rozvzteklil se nad takovým nesmyslem děda a vyskočil ze židle. A žes mi rovnou nepřines taky rum v pytlíku, ty vole! A vodu v pytlíku! nestačil už dědeček Josef brzdit. Já ti ukážu pytlík, ty pytlíku! korunoval svou tirádu. No a pak popad toho novýho výčepáka za hrudní koš, rozmáznul ho po zdi a praštil tím sáčkovaným čajem mezi oči. Nevím, jestli byl černej, bílej, zelenej nebo ovocnej, černým prej to bolí víc, ale myslím, že tenkrát se to ještě tak pečlivě nerozlišovalo.

Jinak… no nic se nestalo, hostinskýho seškrábli a dali dohromady, akorát že pak mu nikdo neřek jinak než Pytlíku, až se taky nechal radši zavřít. Děda pil čaj s rumem dál, ale nesměl vědět – teda nesměl vidět – že je udělanej ze sáčku, avšak tak nějak zahořkl na celej svět, kterej postupně všechny dobrý věci začal rozemílat na prášek a strkat je do pytlíků, aby se z nich po přilití horký vody dal vyrobit čaj, kafe, polívka, guláš, knedlíky…  Ani se už tolik nepral a mě ho bylo líto a z netušený dětský solidarity jsem přestával pít čaj a nepiju ho dodnes, ani s rumem ne, a ani kdyby dostal v hodnocení časopisu dTest třiašedesát procent, tedy dobře, a dokonce ani kdyby mně měl zachránit život, kterej je stejně rozemletej na prášek a více méně v pytlíku. Teda v pytli.

Zdař Bůh!

Zdeněk Rosenbaum
 


Přihlásit